V tento čas je jsou ulice plné lidí. Všude pokřikující děti, volající pracovníci a mámi který toho mají dost. Dále tu máme introverty se sluchátkama v uších, zamilovaný páry a skupinky teenagerů. Škola končila brzy tak jdu domů kde nebudu dělat nic. Kdo by tak mohl pokazit klidné středeční odpoledne?
Jako obvykle se ještě zastavím pro něco k jídlu. Dneska jsem zvolila croissant ( quackson ) a s tím se spokojím. Vyjdu z obchodu rozbalujíc ten nafouklý pytlík abych se konečně mohla zakousnout do toho sladkého pečiva. S croissantem v ruce se vydám znovu do ulic.
,,Dělejte sakra něco! Zavolejte policii!" Zvednu hlavu a začnu se rozhlížet.
,,Vem ji! Rukojmí se bude hodit!" Křikne o mnohem hlubší hlas. Stále nemohu najít komu ty hlasy patří.
Zjistila jsem to však hned co mi přistála zbraň u hlavy...
,,Dělej! Za mnou. A opovaž se zdrhnout!" Upustila jsem půlku croissantu na zem. Začala jsem se nehorázně potit. Začali mi téct slzy a zmocnila se mě panika. I tak jsem dělala to co mi ten neznámí muž říkal. Pomalu jsem šla tam kam mě táhla síla ruky toho muže. Dovedl mě až k bance kde bylo dalších asi deset chlapů. Hodil mě na zem a já tvrdě na ni dopadla. Začala jsem rozhlížet. K smrti vyděšená jsem se dívala po ostatních vystrašených lidech. Maminka se dvěma dětma usilovně brečela, pracovníci dělali co mohli aby vyšli vstříc zlodějům, stará paní se modlila, pán ve slušném obleku si něco usilovně psal na ruku a dva šťastně zamilovaní novomanželé se loučili. Jak ráda bych jim všem pomohla... ale sotva jsem se dokázala pohnout.
V příštích dvou minutách se toho událo tak strašně moc. Když jeden z chlapů vzal jednoho z manželů pod krkem, roztříštilo se okno na miliardy střepů. Chlap co stál u mě rázem padl k zemi a já konečně zahlédla toho kdo nám přišel na pomoc. Spider-Man... v dalším okamžiku už další dva chlapi byli přilepení na zdi, tři leželi na zemi a s dalšími teď Spidey usilovně bojoval.
,,Kurva nech je nebo to zchytá!!" Malém mi urve ucho chlap tím jak zakřičel. Chytí mě silou pod krkem a ke spánku mi přiloží pistoli. Tak moc jsem se snažila pohnout jakou koliv věcí aby to zchytal, ale absolutně nic jsem nezmohla. Spider-Man se v panice otočil a chytil se za hlavu. Než stačil cokoliv udělat... PRÁSK! A ten co mě držel spadl k zemi.
,,Díky Spider-Mane, od teď to přebíráme my" ozve se už o mnohem sympatičtější hlas. Otočím se a za mnou stojí celá policejní tlupa.
,,Vemte ty lidi do bezpečí" Křikne jeden z nich. Záchranka už si přebírá ostatní lidi. Už jen čekám kdy si jeden z nich přijde pro mě. Ale místo toho mě vezme někdo za ruku a táhne mě ven z banky. Rychle na dotyčného nasměruji pohled a zjišťuji že je to náš zachránce. Najednou ruka kolem pasu a už letím nad ulicemi Queensu. Přistáváme na jednom větším baráku.
,,Jsi v pořádku? Hele jestli se ti něco stalo-"
,,Nic mi není. Proč si mě sem vzal" zdřejmě ze mě mluví ten šok. Jo to bude ono.
,,Prostě mi nepřišel dobrý nápad tě tam nechávat" odpoví a vyhrne si masku pod nos. Začne lapat po dechu.
,,Hele neuraz se, ale teď bych chtěla domů" řeknu chladně, jelikož jsem malém měla prostřelenou palici a trčím se Spider-Manem na nějakým vysokým baráku. Jen se mu rozšíří pavoučí očka a kývne hlavou. Ale nepohne se. Tak jsem šla k němu a čekala než mě vezme a bude se semnou houpat z jednoho domu na druhý. Ale zase nic. Chtěla jsem něco říct. Otevřela jsem pusu ale-
On mi místo toho dal polibek. Absolutně jsem to nečekala a tak jsem se ani nebránila. I když něco uvnitř mi říkalo že bych měla, neudělala jsem nic.
Pak mě konečně chytil a než jsem se jen stačila vzpamatovat byla jsem na mém balkoně.
,,Tak snad někdy příště" řekne rychle.
Ještě než se stačil znovu pověsit na nějakou budovu, udělala jsem další chybu. Otočila jsem ho a políbila.
ČTEŠ
You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️
Teen Fiction,,Promiň, promiň že jsem ti to tajil, já ti to chtěl říct, už hodněkrát, fakt chtěl ale nevěděl jsem jak by jsi reagovala. Ale teď musim jít, je to fakt důležitý" řekne když si klekne přede mě. Když se vám život obrátí naruby díky jednomu incidentu...
