No a jak jsme řekli, tak jsme taky udělali. Peter otevřel okno a vítr mi lehce profoukl vlasy. Příště si je musím stáhnout.
,,Chyť se mě" poručí mi Peter a já na něj doslova pověsím. Když už se chystal skočit došlo mi že jsem asi fakt pošuk že jsem mu na tohle kývla. Však než jsem stačila změnit názor bylo pozdě.
Musím ale říct že to probíhalo hladce. Za chvíli už jsme byli nad městem. Zastavili jsme na jednom vysokém baráku. Urovnala jsem si vlasy jelikož mi lezli do očí a do pusy.
,,Musím říct že to byla docela příjemná cesta" pokusím se mu říct smysluplnou větu ale jelikož jsem ještě popadala dech nevim jestli mi rozuměl.
,,Byla naprosto boží" zajásá Peter. Líbí se mi jeho změna nálad. Chvíli je na rozpadnutí a pak je rozzářený a šťastný jako malé dítě.
,,Počkáš tady?" optá se mě Pet a co mi zbývalo jiného než mu na to kývnou.
Spider-Man skočil z budovy a ve vzduchu udělal salto. U toho radostně zakřičel. Vlastně za tu dobu co jsem seděla na domě sama dělal triky. A jelikož jsem se začínala nudit rozhodla jsem se že něco zkusím. Vzala pěkně oplácanou cihlu co ležela vedle mě, hodila ji do vzduchu a pokusila mou silou chytit. Neúspěšně. Ale já se jen tak nevzdám. Zkusila jsem to ještě 4x ale nic. Koukla jsem po Peterovi ale ten si někde hopsal tak jsem se vrátila ke své cihle. Hodila jsem ji vysoko do vzduchu zamířila na ni tentokrát i rukou. Už jsem jen čekala kdy se ozve zvuk doprovádějiví padající cihlu, který jsem začala nenávidět ale ono nic. Já to dokázala!
Teď jsem si opatrně s cihlou hrála ve vzduchu. Na jednu stranu a druhou. Pak jsem si ji všelijak otáčela. Začalo mě to bavit tak jsem si dóle na ulici vyhlídla květináč. Druhou ruku jsem namířila na něj. Chvíli se nic nedělo ale za chvíli už se mi před obličejem vznášel jak květináč tak cihla. Zkusila jsem dát ruku pryč jestli to půjde i bez ní ale v tu chvíli cihla spadla na zem. Tak jsem si stoupla a místo cihli jsem vzala pod mou moc tři knihy, které měl někdo položené na balkóně. Různě jsem si je ve vzduchu přehazovala a otáčela. Strašně mě to bavilo!
,,Ty jo začíná ti to jít!" doskočí přede mě Spider-Man. Nelekla jsem se ho, za to on mě začal zaujatě pozorovat.
,,Na to bych se mohl koukat celý den" řekne a posadí se na kraj budovy. Udělám co samé jen je v mé moci stále květináč a knížky.
,,Přemýšlela jsi už nad nějakým super hrdinským jménem?" zeptá se mě Peter a zadívá se dolu na ulici.
,,Vlastně ano, ano přemýšlela" odpovim po pravdě.
,,A co jsi vymyslela?" Rozvede mou odpověď.
,,Zatím je to jen nápad ale co třeba Adellmind? { Elladvorakova } nebo Mindel { Petie_Gunnarsen } co myslíš?" kouknu na Petera a vidím jak se zamýšlí.
,,Asi bych tam nekomponoval tvé jméno. Když už tak třeba něco na styl Mynder { HorackovaZanet } nebo tak nějak" odpoví a opět se zadívá na jednu z knížek, která poletuje kolem mě.
,,No... ještě nad tím zapřemýšlím" kývnu a opět si stoupnu.
,,Nepůjdeme už?" s těmito slovy vrátím květináč i knížky na původní místo.
,,Dobře" kývne Peter a já se na něj zase přisaju. Doufám že v nejbližší době budu mít lepší způsob přepravy.
•~•
Doma jsem nemohla najít vhodné místo kam oblek ukrýt. Sic nevim co dělají rodiče když tu nejsem ale co když zrovna šmejdí v mém pokoji a hledají superhrdinské obleky? Nakonec jsem našla perfektní schovku. V jedné skříni mám uvolněné prkno a tak jsem ho nadzvedla a oblek tam složený položila. Pak jsem prkno upevnila a byla jsem hrdá na svůj nález. Myslíte že se obleky perou?
Jelikož jsem neměla co užitečného dělat se svým životem, vzala jsem notebook a hnedka jsem vlítla na Facebook. Však tam na mě vykoukla věc, ze který jsem sotva popadala dech.
ČTEŠ
You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️
Genç Kurgu,,Promiň, promiň že jsem ti to tajil, já ti to chtěl říct, už hodněkrát, fakt chtěl ale nevěděl jsem jak by jsi reagovala. Ale teď musim jít, je to fakt důležitý" řekne když si klekne přede mě. Když se vám život obrátí naruby díky jednomu incidentu...
