You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️

XXXI. Pan Stark...

Možná by jsme mohli spát až do dvou hodin, kdyby...
,,Co to sakra je?!!!!" Zařve kdosi přes celej Avengers Tower.
Já i Peter se škubnutím probudíme. Peter se okamžitě postaví na nohy. Koukneme se směrem ke dveřím a tam... tam stál pan Stark. V tu chvíli se do pokoje přiřítí i Roxy. Zakryla jsem si horní část těla dekou. Nebyla jsem schopna cokoliv říct. Nejraději bych se na místě propadla. No pořad jsem na tom byla lépe jak Peter. Ten by se asi nejraději zastřelil či objesil. No taky aby ne. Vždyť pro pana Stárka pracuje a teď jsme oba polonahý leželi nejspíš v jeho posteli.
,,Jak mi tohle vysvětlíte" Zaječel Stark a pak začal nadávat. Postřehla jsem i taková slova která jsem v životě neslyšela.
,,Ehm..." vypadne z Petera, který byl připravený skočit z okna.
,,Co jste tady dělali? Proč je tahle skoro nahá?" při těch slovech ukáže na mě.
,,A co tady dělá Parker jen v trenclích? A proč ty, jsi byla v posteli s nějakým klukem?" Ukáže na Roxy.
,,Proč tihle dva byli spolu v posteli" ukáže opět na nás. Upřímně nejspíš by po nás všech nejraději něco hodil. Nejlépe celou Avengers Tower.
,,Vy dva!!" Ukáže na nás.
,,Vypadněte!!! A to hned!!" Zakřičí až se z toho Peter lekl. Okamžitě jsme oba začali hledat oblečení. V tom spěchu jsem si neuvědomila že jsem si vzala Peterovi kalhoty a on moje. Asi mu byli pěkně těsný. Ale teď nás spíš zajímalo to, aby jsme odsud vypadli. Ještě jsem popadla telefon a oba jsme ohromnou rychlostí vyrazili z pokoje. Pak tu byl problém. Nemohla jsem najít boty. Peter měl zas jen jednu a měl jinak ponožky. Já ani ty ponožky neměla. Vběhli jsme do obýváku kde Peper právě pacifikovala všechny co tam byli. Rychle jsme zapluli do výtahu a jeli dólu. Za tu dobu jsme oba neřekli ani slovo. Až když jsme vyšli z Avengers Toweru si Peter všiml že nemám boty a ani ponožky.
,,Ježiš vždyť ti musí být zima" řekne Peter.
,,Jako jo no" odpovim. Strašně mě bolela hlava. Že by kocovina? Nejspíš. Peter taky nevypadal dvakrát dobře. Jako vypadal ale vy víte jak to myslím.
,,Jede nějakej autobus?" Zeptám se abych přesekla to trapné ticho.
,,Hele nevim..." odpoví mi Peter a trošku se zakymácí. Jako je leden a my si tu stojíme v tričku a já bez bot.
,,Hele měli by jsme odsud zmizet" řekne Peter a poukáže na dav, který se právě hrnul z Avengers Toweru.
Rychle jsme uhli na silnici, jinak by nás asi ušlapali. Při mém štěstí jsem šlápla do něčeho mokrého. Nechci říkat zrovna louže, jelikož jsem si nebyla tak úplně jistá jestli to louže je.
,,Pojď jdeme" řekne Peter. Než jsem stačila cokoliv říct jeho ruce mě vzali do náruče.
,,Petere?!! Co to děláš?" Začnu se vzpírat.
,,Tak nepůjdeš přece bosa ne?" Odpoví mi a usměje se. Mě ani tak nešlo o to jestli půjdu bez bot, nebo ne, ale spíš Peter toho celkem dost vypil a bojím se, aby to tak nějak ustál.
Když se mi nepodařilo se vykroutit musela jsem mu podlehnout a nechat ho ať si mě odnese, kam chce.
•
•
Kupodivu jsem malém usla v jeho náruči. Ani jednou si neudělal pauzu. Jako vim, nejsem zrovna největší a nejtěžší ale cesta je to celkem dlouhá. Stále mě třeštila hlava ale raději jsem na neupozorňovala jelikož Peter určitě cítil totéž.
Došli jsme před náš panelák. Peter mě postavil na zem.
,,Adell?" Zeptá se skromně.
,,Ano? Děje se něco?" Zeptám se také jelikož tenhle kukuč znám.
,,Hele, nemyslím si že by May byla ráda kdyby mě takhle viděla. Nejspíš by mě vykopla na ulici a tam se mi moc spát nechce. Myslíš že bych—"
,,Jo jen pojď" nenechám ho doříct větu, jelikož jsem věděla co chce.
V tuhle chvíli mi to došlo.
,,No do hajzlu!" Vykřiknu.
,,Co je? Co se děje?" Zeptá se Peter starostlivě.
,,Já nemám klíče ani peněženku..." a je to tady. Další průser.
,,Co budeme dělat?!" Začnu šílet. Ale ne moc jinak by mě bolest hlavy asi přemohla a já bych si tu sedla na prdel.
,,No to fakt nevim" řekne Peter a zajede si rukou do vlasů.
Já si položim ruku na čelo a začnu usilovně přemýšlet.
,,Tak jedině k tobě..." řeknu bezradně Peterovi a ten se na mě vyděšeně podívá.
,,Tak co jiného máme dělat?" Řeknu trošku naštvaně když zahlédnu jeho obličej.
,,Ježiši já dneska umřu" postěžuje si Peter.
,,Hele tak já se klidně vrátím k Roxy, nebo ji aspoň zavol—"
,,Ne, jdeme ke mě" přeruší mě odhodlaně Peter.
Opět mě vezme do náruče a vyrazí se mnou k němu. Teď už jsem ani nevnímala že někam jdu. Měla jsem takovou chuť usnout—

Pohled Petera

Usnula... Usnula v mé náruči. Byla roztomilá. Když jsem si ji pořádně přejel pohledem, zjistil jsem že má na sobě mé kalhoty. A já si říkal že mi jsou ty co mám na sobě těsný.
Když jsem došel před náš panelák, musel jsem si vyndat klíče. Jednou rukou a stehnem jsem podepíral Adell a druhou rukou jsem vyndal klíče. Při odemikání mi malém spadla. Odemkl jsem a vyšel schody. Odemkl jsem i naše bytové dveře a snažil se co nejpotišejc sundat si botu a ty strašně špinavé ponožky. Už se jen opatrně přeplížit přes obývák a—
,,Kde jsi byl tak dlo—" ozve se z obýváku. May právě rozsvítila světlo v obýváku. Když viděla Adell v mé náruči zastavila se v polovině věty.
,,Klid jen spí" řeknu něco na útěchu mé tetičky. Ta se nejdřív koukne na mě, pak na Adell a pak zase na mě.
,,Proč si ji neodnesl domů?" Zeptá se opět teta ještě podezíravěji. Teď vstala z gauče a dojde ke mě.
,,Nemá klíče. Nechala je u Roxy. Přišel tam totiž pan Stark a... všechny vyhodil" dokončím. Malém jsem řekl že nás Stark našel v posteli. To by mě May vyhodila a nechala si tu Adell. Určitě.
,,No jo ten Stark" spráskne ruce May.
,,Běžte si lehnou. A ať vás neslyším dřív jak ve dvanáct vzhůru" pohrozí mi teta prstem a pošle mě do pokoje.
Položim Adell na postel a přévleknu se z těch těsných kalhot. Sundal jsem si tričko a také zalehl do postele. Přikryl jsem nás a fakt jsem okamžitě usnul.
•
•
•
Jak řekla teta May, nechce nás vidět před dvanáctou hodinou vzhůru. Celkem ok, jelikož jsem se probral ve tři. S velikou bolestí hlavy jsem se posadil a promnul si oči. Adell vedle mě stále spala. Taky jsem někdy vstal dřív.
Třeštila mě hlava. Prohrábnul jsem si vlasy a pak se jednou rukou lehce chytil za čelo. Bolest se i chvílemi zvyšovala tak jsem se rozhodl, vzít si prášek. Vstát byl jeden nadlidský úkol, ale najít naší dlouho zapomenutou lékárničku je druhý. S námahou jsem vstal a došel ke dveřím. Vzal jsem za kliku a otevřel dveře. Oslepil mě nával světla, tak jsem musel chvíli mrkat abych vůbec něco viděla. May seděla v kuchyni u stolu a pročítala si časopisy. Došel jsem do kuchyně a opřel se zeď.
,,May nevíš kde je lékárnička?" Zeptám se jí. Zvedne hlavu od časopisu a koukne na mě.
,,Tu už jsem neviděla jakou dobu. A na co ji potřebuješ? Stalo se vám něco?" Začne se hned vyptávat. Na tohle nejsem zvědavý.
,,Ne... jen... mám na patě něco... ehm... sedřeného..." vykoktám. Tohle mi nemůže uvěřit.
,,Aha. No koukni se pod umyvadlo" řekne v klidu a znovu se zakouká do časáku.
Bez jediného slova se vydám do koupelny a tam se chvíli prohrabuji všelijakými čistícími prostředky. I přesto se mi ji podařilo najít. Byla něčím celá olepená. Umyl jsem si proto ruce a pak ji otevřel. Nakonec jsem našel něco co by mohlo bolest zmírnit. Vzal jsem ještě jeden pro Adell, jelikož ta toho vypila víc a tak by měla mít mnohem větší bolest hlavy. Pak jsem udělal dva čaje. May mě jen podezíravě pozorovala. Ale neřekla ani slovo.
Zašel jsem do pokoje, kde byla docela tma. Záclony ale odhrnovat nebudu jelikož v mé posteli stále přebívá živá bytost. Díky za moje štěstí. Šlápnout na něco tvrdého a přitom se opařit čajem se nemohlo povést někdy jindy. Následně jsem položil čaje na stůl a to zdřejmě spící dívku probudilo.
Ozvalo se zasténání, poté se Adell převalila na druhý bok. Pak si opatrně sedla a začala mžourat okolo sebe. Když mě zaregistrovala chytila se za hlavu a já si k ní přisedl i s čajem a práškem pro ní.
,,Co... co to je?" Zeptá se rozespale ale vezme si hrneček do ruky.
,,Na bolest hlavy. Měla by sis to vzít" odpovim a podám jí i malý prášek.
Poté si vezmu svůj i čajem. Prášek spolknu a vypiju čaj, skoro na jeden nádech. Adell se nejdřív nedůvěřivě podívá ale nakonec udělá to samé.

Ahoj!👋🏻 Omlouvám se za delší neaktivitu ale byla jsem s mou třídou na lyžáku a tam na to nebyl vůbec čas.
Další věc... úplně nevím co by se mělo do Homecomingu dít, tak bych udělala třeba půl roční timeskip. Snad by vám to nevadilo🤷🏻‍♀️❤️💕 jinak strašně děkuji za milý ohlasy🔥💞