Je pátek. Prostě pátek.
Co asi budu dělat o víkend?Takhle si sedím a přemýšlím, zatím co učitel na ájinu něco povídá.
Neposlouchám ho. Nevnímam. Vedle mě nikdo nesedí.
Peter je doma. Bože venku je tak hnusně.
Asi to bude tím že už je říjen. Je 1. hodina a já už chci domů? Rlly?! Ach jo.
Podívám se na hodiny. Uběhlo sotva 20 minut.,,Omlouvám se zaspal jsem" všichni okamžitě zvedli hlavu a koukli se na dveře. Stál tam Parker.
,,Dobře posaď se" odpoví mu učitel.
Přijde k mé lavici a posadí se vedle mě.
,,Co tu děláš? Proč nejsi doma?!" Podívám se na něj tázavím výrazem.
,,A proč si mě tu nechal 20 minut na pospas nudě?!" Dodám ještě.
,,Promiň. Ale nemohl jsem tě nechat po škole samotnou..." podívá se na mě jeho rozkošným výrazem.
,,Tak jooo. Odpuštěno." Řeknu a lehce ho drcnu do ramene.Právě máme mít laborky. Naštěstí pro mě, mě Liz povolala na přípravu Homecomingu! Díky bohu.
Od zítra už bude tělocvična nepoužitelná jelikož tam už bude něco málo připraveného na ten ples. Bude to skvělej zážitek.S Liz jsme vybalovali krabice s ozdobami. Bylo jich mega moc. Další holky je pak třídili a dávali zas do jinejch krabic.
Šlo to rychle.
Myslela jsem ale na to kolik si toho budu muset dopsat. Bude toho asi dost.
Pak mě však holky z těchto strašnejch myšlenek dostali. Povídali jsme si, smáli se a dělali kraviny.Když přišel čas oběda měli jsme už skoro hotovo. Stačilo už jen vyndat 2 menší krabice.... Aaaa hotovo!
,,No konečně" zaradoavala se Liz. Já jsem se jen usmála a kývla hlavou směrem k jídelně.
,,Ještě tu něco udělám, běž sama" řekla Liz a já nad tím jen protočila očima.
Po cestě jsem si hodila do skříňky učebnice, aby se sem pak nemusela vracet.V jídelně už skoro nikdo nebyl.
Vzala jsem si svůj oběd a šla hledat kam si sednu. Zahlédla jsem Michelle!
Seděla tam s knížkou, obědu se snad ani nedotkla.,,Co ty tady tak sama?" Řeknu s úžklebkem.
,,Kde si byla?" Zeptá se mě s přísným pohledem.
,,Byla jsem na ájině, a pak když jsme měli mít laborky šla jsem připravovat Homecoming" odpovim jí a sednu si k ní.
,,Tak ty se jinak ulejváš" řekne MJ a já se tomu zasměju.
,,Kam jdeš po škole?" Zeptá se mě kamarádka.
,,Asi domů" odpovim jí a ona se začne usmívat.
,,Co?" Zeptám se jí taky se smíchem a ona se ještě víc rozzáří.
,,Jen že dneska sem přijela nějaká pouť" řekne a stále se usmívá.
,,A ty tam chceš jít. Že jo?" Zeptala jsem se jí a ona se už usmívala jako sluníčko na hnoji.
,,No tak jooo" řeknu jí a rozesměju se.
,,Jupí. Na pouti jsem byla jen jednou v životě a mega se mi tam líbilo!" Zaraduje se. Vůbec to nebyla ta pesimistická Michelle. Teď byla jak ujetá středoškolačka. ( ona sice je středoškolačka ale co na tom )Tak plán na dnešek už mám. Co ale mam dělat do sedmi hodin? Ano. Jdeme tam až na večer. Prý je to lepší...
No asi půjdu domů a budu si válet šunky.
Jo. To je ono. No teda až mi skončí poškola.Byla jsem ve třídě jako první. Asi po třech minutách tam přišel Flash.
,,Aaa co tu dělá malá práskačka? O už vím je po škole semnou a Parkerem protože se pletla do něčeho do čeho neměla!" Řekne s pohrdavým hlasem.
Jen nad tím protočím očima a dál si kreslim do sešitu.
Jen se na mě podívá a sedne si na druhou stranu třídy.
Za chvíli přijde i Peter a sedne si vedle mě.
,,To bude nuda co?" Zeptá se a podívá se mi pod ruku co kreslím.
,,Kreslím nějakou random postavičku" řeknu mu a dál kreslim.
,,Měla bys jít na nějakou uměleckou školu, kreslíš fantasticky!" Řekne mi s obdivem a já se usměju.
,,Děkuju ale tohle jsou spíše jen malůvky a nic víc" řeknu, zvednu hlavu od kreslení a zavřu sešit.
,,No když myslíš..." řekne mi Peter a lehne si na lavici.
Zazvonilo a přišel učitel.
Pustil nám nějaký blbí video kde nám Captain America vysvětloval nějaký blbosti. Asi ho nikdo neposlouchal. No spíš určitě....
,,To je nuda co?" Pošeptá mi Peter.
,,To teda" odpovim mu.
Jelikož je učitel který nás tam má hlídat úplně mimo tak si s Parkerem povídáme.
Pak oba ulehneme na lavici.
Najednou mi dá Peter na mojí ruku jeho ruku.
Nebránila jsem se. Bylo mi to příjemný. Cítila jsem mravenčení po těle.
ČTEŠ
You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️
Novela Juvenil,,Promiň, promiň že jsem ti to tajil, já ti to chtěl říct, už hodněkrát, fakt chtěl ale nevěděl jsem jak by jsi reagovala. Ale teď musim jít, je to fakt důležitý" řekne když si klekne přede mě. Když se vám život obrátí naruby díky jednomu incidentu...