XLVII. ,,Měli by jsme si dát pauzu"

1.1K 68 30
                                    

1. den školy ( už zase?! )

Nikdy bych si nemyslela že prázdniny můžou utéct tak moc rychle... Vždy mi přišli nekonečné ale teď. Jako když luskneš a jsou pryč. Ale stalo se toho opravdu hodně. Začala jsem se scházet se Scarlet Witch, zachránila jsem několik životů, trávila čas s přáteli a s Peterem. Nezapomenutelné prázdniny.

Ale teď... teď jdu po ulici, v uších mám sluchátka, v kapse mobil a přemýšlím o prázdninách které už jsou dávno pryč. První den školy... všude bude zase milion dětí, tisíc učitelů a stovky nových žáků. Nesnáším školu. Nesnáším ji z hlouby duše ale člověk tam chodit musí. Nechám si ty klišé kecy že kdyby jsme tam nechodili byli by jsme úplně vypatlaný a podobně. Obzvlášť se netěším na chemii jelikož za celou základku jsem se nenaučila potřebné vzorce. Dokonce ani za celou střední ( kterou tady jsem ) si to do té hlavy nedokážu nastrčit. Zbývá mi jen poslední záchrana. Peter.

A je to tu. Ten divný pocit který ti dává najevo že nejsi na tom nejlepším místě na světě. Z venčí se tu vůbec nic nezměnilo. Možná tak v oknech jsou jiné "záclony" ale to je velmi nepodstatné.

Šla jsem tedy s davem. Vypadali jsme jak vězni kteří se táhnou z pobytu venku zpět do svých cel. Tak velký rozdíl mezi tím zas není.

Jako první co jsem zmerčila byla MJ. Dnes je ve škole nějak brzo. Nechtělo se mi úplně jít za ní a tak jsem si prostě šla dát věci do skříňky.
,,Ahoj" vyhrkne mi za zády neznámí hlas. Neda nebo Petera bych poznala. I kdyby to byl Flash tak by to bylo jasný ale tenhle... tenhle byl pro mě zatím záhadou.

Celá napjatá jsem se otočila a stal tam Eddie. Ano ten Eddie kterého jsem potkala na ulici a následně na pláži. Ale nevěděla jsem že chodí k nám na školu.

,,Ahoj Eddie, co tu děláš?" zeptám se ho a věnuji mu upřímný úsměv.

,,Přestoupil jsem sem... na minulé škole jsem měl jeden menší problém ale to nechme být. Kde je třída 312?" zeptá se mě a jeho hnědé oči mu zářili.

,,To je naše třída, pojď ukážu ti ji" vyzvu ho a zavřu skříňku. Oba jsme se prodírali haldou studentů kteří se taky snažili dostat do svých tříd.

,,Tak tady je" ukážu na naši třídu ve které ale stejně nemáme ani jeden předmět.

Ve třídě byla tak polovina mých spolužáků. Rozhlédla jsem se po celé třídě a k mé radosti Peter pro nás zabral stejnou lavici jako minulý rok. On je ve třídě vždycky v čas. Kyvnutím hlavy jsem naznačila Eddiemu aby šel za mnou.

,,Petere ahoj" usmála se na mého přítele tak široce jak to jen šlo.

,,Eddie, Petera už jsi asi viděl že?" zeptám se Eddieho na otázku, na kterou jsem stejnak znala odpověď.

,,Jo. Viděl." prohlédne si Petera a pak zvedne ruku na znamení pozdravu. Peter stiskne rty do úzké linky.

Sedla jsem si vedle Petera a Eddie si sedl za nás.

,,Jaké byli poslední dny prázdnin?" zeptá se mě Pet a zadívá se mi do očí.

,,Ušlo to" odpovim stručně. Možná až moc.

,,Od kdy ten kluk chodí k nám na školu?" zeptá se mě očima naznačí že toho "kluka" myslel Eddieho.

,,Dnes nastoupil" řeknu a vyndam si penál. Který ale obsahuje jen jednu propisku, tužku a izolepu.

,,Aha" Peter se rozhlédne po třídě a hned na to se zvedne a vydá se za Nedem.

,,Adell?" poklepe mi na rameno Eddie.

You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat