Odvezla jí sanitka. Dal jsem jim svoje číslo aby mi mohli zavolat. Jen jsem tam seděl. Pořád mi tekly slzy. Slyším jak se ke mě někdo blíží.
Nemám zájem se koukat kdo to je. Co jsem to provedl?! Je to kvůli mě! Co když... co když se už nevrátí z nemocnice... co když... ne na tohle nemysli!
,,Petere?" Řekne opatrně Ned.
Neodpovím mu. Jen se kouknu na MJ a Roxy.
Roxy stála jak zkamenělá. Michelle seděla na zemi a koukala do země.
Ned si ke mě sedne.
,,Hele..." neví jak navázat větu.
,,Tak za ní zítra můžeme jít do nemocnice" špitne Ned.
,,Hele na tohle nemám. Už asi půjdu promiň Petere" řekne mi Roxy a odejde.
Kouknu se na Neda. Vypadal vyděšeně.
Zvednu se, dojdu si pro věci ( vezmu je i Adell ) a beze slova odejdu.
•
•
Odemknu a vlezu do bytu.
,,Jaký to bylo na pláži?" Zeptá se s úsměvem May.
Otočím se na ní. Jak mile si všimne mých ubrečených očí zarazí se.
,,Proboha co se stalo?!" Zeptá se starostlivě.
Neodpovim ji. Odejdu do pokoje.
Tam si lehnu na postel. Pořád brečim. Asi tak dobrých deset minut to bylo. Dokuuud nepřišla teta.
,,Petere bylo to ve zprávách" řekne a posadí se ke mě.
,,Staršně mě to mrzí" řekne a začne mě hladit po zádech.
,,Co tam ti chlapi chtěli?" Zeptá se. Ale už asi věděla že nedostane odpověď.
,,Když budeš mít chuť si semnou promluvit, budu v obýváku" řekne mi a odejde.
Nebudu mít chuť. Převlékl jsem se do pižama.
Lehl jsem si do postele a okamžitě usnul.
-Ráno-
Debilní budík! Měl jsem chuť ten mobil vzít a vyhodit z okna. Ale jinej už bych asi nedostal a peněz teď taky moc nemám.
S velikou námahou vylezu z postele. Vylezu z pokoje. Nikde nikdo. Dojdu do koupelny kde si vyčistim zuby a takovýhle blbosti.
Upřímně, neměl jsem vůbec chuť někam chodit.
Pak jsem došel zpět do pokoje kde jsem se převlékl.
Vyšel jsem z bytu o něco dřív. Ani jsem se nenasnídal ale hlad jsem neměl.
Na autobus nejdu. Chci se projít. Cestou si přeju aby tu semnou byla Adell. Dneska za ní jdu!
To už jsem u školy? To byla rychlost. Bylo 7:36 to je asi můj rekord.
Vejdu do školy. Skoro nikdo tu nebyl. Nemusel jsem se cpát mezi miliardami dětmi.
Ve skříňce jsem si dal do batohu učebnice a pak jsem zamířil do třídy.
Nikdo tam nebyl! No komu by se taky chtělo na chemii. Jako mě třeba jo ale vím že drtivá většina ne. Do háje. Musim si udělat nové pavučiny.
Postupně začínají přicházet ostatní. Pořad se na mě otáčejí a něco si šeptají. Bylo mi to fuk.
Pak přišel Ned. Sedl sevedle mě.
,,Jak ti je?" Zeptá se mě.
,,Na nic" řeknu krátce.
,,Dneska půjdeme za ní dobře? Michelle to už odsouhlasila. Uvidíme jestli Roxy bude chtít"
Řekne Ned.
,,Dobře" odpovim a lehnu si na lavici.
Po chvilce přijde MJ.
Sedla si na svoje místo a začala si kreslit ani nepozdravila. Očividně jsem nebyl jediný koho ten včerejšek sebral.
A za nedlouho se objeví i Roxy.
Sedne si za MJ a také si začne kreslit.
Za chvíli zazvoní.
Rychle si připravim věci na pavučiny aby mi to pak trvalo menší dobu.
Kupodivu FLASH přijde do třídy pozdě.
•
•
-Na obědě-
Přisednu si k Nedovi. Pokusíme se navázat konverzaci ale moc to nešlo.
Pak si k nám sedla Roxy. Byla u nás asi 2 minuty a pak to jídlo odnesla. Já si dal do pusy asi jedno sousto a pak jsem udělal to samé.
MJ ani nepřišla.
Počkal jsem na Neda před jídelnou a pak jsme šli ke skříňkám.
Uvidíme tam Roxy jak si povídá s Flashem.
,,Mužů jen na slovíčko?" Zeptám se Roxy.
Flash se na mě koukne vražedným výrazem.
Roxy se koukne na Flashe zvláštním pohledem a pak se otočí zpět na mě.
,,Jo jistě" řekne a popojdeme kousek dál.
,,Hele... jdeme za Adell do nemocnice a tak se chci zeptat jestli tam půjdeš s námi?" Zeptám se.
,,Jo klidně a v kolik?"
,,Jdeme hned neva?" Řeknu pokrčim rameny.
,,Ok klidně" řekne mi a pak se otočíme a já si jdu ke skříňce a dam si tam učení.
Roxy si ještě odchytí Flash ale pak ji pustí.
Roxy dojde ke mě a i s Nedem se vydáme ven.
Tam už čeká MJ.
,,Tak jdeme?" Zeptá se.
,,Jistě. Ale jestli vám to nebude vadit ještě se po cestě zastavím v jednom obchodě" řeknu jim.
,,Ne nebude" odpoví za všechny Ned a vydáme se pryč ze školního pozemku.
•
Když jsme se blížíme k jednomu nejmenovanému obchodu tak jsem si vyndal peněženku.
,,Počkáte tu nebo jdete semnou?" Zeptám se jich.
,,Budeme venku" řekne Roxy.
Vejdu do obchodu a začnu hledat to kvůli čemu sem jdu.
MÁM TO!
Dojdu ke kase, zaplatím a vyjdu zas ven.
,,Tak jdeme" rozhodnu a vydáme se SMĚR NEMOCNICE. Po cestě nikdo nepromluví.
ČTEŠ
You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️
Teen Fiction,,Promiň, promiň že jsem ti to tajil, já ti to chtěl říct, už hodněkrát, fakt chtěl ale nevěděl jsem jak by jsi reagovala. Ale teď musim jít, je to fakt důležitý" řekne když si klekne přede mě. Když se vám život obrátí naruby díky jednomu incidentu...
