You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️

XX. Čekám pád

Probudí mě hlasité klepání na dveře. Já i Michelle vstaneme. ,,Holky dělejte" zakřičí kdosi za dveřmi. ,,Jo chvilinku Liz" odpoví MJ. Nemohla jsem nic říct. Jako kdybych svoje tělo neovládala. Rychlostí blesku jsem vylezla z postele a oblékla se. Šla jsem do koupelny ze které teď vyšla Michelle, tam se připravila a už jsme byly připravený.
Najednou jako kdybych usnula a probudila se až na soutěži na své židli. ,,Další otázka" řekne nějaká paní. A pak zase. Opět se jsem se probrala na jiném místě. Byli jsme ve... výtahu?!
Pomalu jsme jeli nahoru. Pak nastala tma. Opět se mi rozsvítilo před očima. Panebože! Naskytl se mi pohled na to jak všichni padají ve výtahu dolů! Křičeli všichni i Ned! A pak BUM! Výtah spadl a zase tma. Pak jsem se ocitla mimo mé tělo a naskytl se mi pohled na všechny kteří tam ve výtahu byli... ale byli... byli mrtvý a všude byla krev!!!

Okamžitě se vzbudim a sednu si na postel. Nemohla jsem uvěřit tomu co jsem viděla! Lapala jsem dechu, byla jsem strašně spocená. Byl to jen sen, byl to jen sen! Opakuju si v hlavě pořad dokola. Kouknu se na hodiny. Bylo 5:27. Půjdu si ještě lehnout.
•
,,Holky dělejte" ozve se. Otevřu oči a posadim se.
,,Jo chvilinku Liz" Křikne Michelle.
Tohle jsem už někde viděla! Ale kde sakra?!
Rychle vstanu z postele a převléknu se.
Pak vejdu do koupelny ze které zrovna vylezla Michelle. Tam si vyčistim zuby, učešu si vlasy a pak si je stáhnu do drdolu. Pak se v rychlosti nalíčim, vylezu z koupelny, popadnu mobil a vyjdu před pokoj. Michelle už tam stála.
,,Kde jsou ostatní?" Zeptám se.
,,Už šli pojď" odpoví a už mě to táhne za sebou.
Když dojdeme k autobusu dojdu k Liz.
,,Jsme všichni?" Zeptám se jí.
Ta se na mě otočí.
,,Ještě Ned a Peter" řekne nervózně.
Jen kývnu odejdu zpět k Michelle.
,,Už pojedeme?" Zeptá se znuděně.
,,Ještě Ned a Peter" řeknu.
,,Ježiš tak je tu necháme" řekne mi otráveně.
To mě pobaví. Usměju se ale jsem i nervózní.
No dobře. Trošku víc nervózní...
,,Nede kde je Peter?!" Zeptá se naštvaně Liz.
,,Já-Já nevim"'odpoví nervózně Ned.
,,Už nemůžeme čekat nastupovat" rozhodne učitel. Kde je? Co se stalo?!
Všichni nastoupíme a já si sednu k MJ.
Cestou bylo ticho. Vůbec nikdo nepromluvil.
Ale mě teď zajímala jen jedna věc, a to ta co se děje s Peterem. Už včera večer byl nějaký divný.
•
Asi po čtvrt hodině jsme dojeli na místo. Ta budova ve které se soutěž konala byla přímo na proti Washingtonově Monumentu.
Vešli jsme do budovy. Liz nás hnala dopředu.
Před vchodem do místnosti nám vzaly telefony. Pak jsme vešli. Byla to větší hala s pódiem na kterém byly stoly. Pro každou školu jeden. Takže dva. Pak uprostřed byl ještě jeden a tam bude nejspíš paní, co nám bude dávat otázky.
,,Tak, běžte na místa za chvíli to začne" pošeptá nám učitel.
,,Hodně štěstí" popřeje nám a pošle nás si sednout. Každý jsme před sebou měli čudlík na odpovědi.
A je to tu. Přišla už i druhá škola a hned za nima ta paní.
Začala něco žvanit na úvod a pak to začalo. Rozdali nám papíry a my museli vyplnit co nejvíc otázek. Nevěděla jsem jen 1/18 to by celkem šlo.
Papíry si zase vzali a spočítali body.
,,Takže výsledek je... že jelikož mají obě školy stejně bodů, tak vám položim pár otázek a kdo bude mít více přijde domů jako výtěz" řekne ta paní do mikrofonu. Rozstřel skvělý.
•
Oujeee. Věděla jsem nejvíc otázek. Trošku jsem použila své schopnosti ale psssst. I tak, Peter by se nám hodil. Flash neodpověděl ani jednou.
,,Následuje náhlá smrt. Správná odpověď vám zajistí celkové vítěztví" oznámí nám paní. Všichni jsme si připravili ruce na stůl.
•
Co to je za otázku? To fakt nevim vzdávam to.
A ona na správnou odpověď nemyslí. Myslí na svoje psy...
Najednou se od našeho stolu ozve cinknutí. Všichni se otočíme na... MJ?!
,,Midtownská?" Zeptá se Michelle pani.
Všichni s napětím sledujeme co bude dál.
,,Nula" odpoví ledabyle MJ.
,,Toooo je správně!" Řekne potěšeně paní.
,,Jooooo" ,,Huraaaaa" začne se ozívat od našeho stolu. Flash hned začne poskakovat jak opice. Já se vrhnu Michelle kolem krku.
,,Ty jsi nelepší!" Řeknu jí.
,,Jen jsem si tipla" řekne s nezájmem ale bylo vidět že jí to potěšilo.
•
•
Právě máme namířeno do... Washingtonova Monumentu! Po cestě si povídáme o tom jaké z toho máme pocity a podobné hovadiny.
Všichni vejdeme do té ohromné stavby.
Ještě než jsme mohli nastoupit do výtahu jsme museli projít nějakou prohlídkou či co.
,,Petere? Kde si byl prošvich si desetiboj" uslyšim jak říká Ned to telefonu.
,,Já ti kryl záda ale-" nedořekne Ned jelikož mu ten telefon vytáhnu z ruky.
,,Petere?! Kde jsi měla jsem strašnej strach!"
Řeknu mu.
,,Je Ahoj Adell... mohla bys mi vrátit Neda je to důležitý. Má v batohu něco nesmí to projít rentgenem-" přeruší nás pán který mi říká abych ten telefon dala na pás. Radši se nebudu hádat a odložim ho.
•
Nastoupili jsme do výtahu a už přišla i paní průvodkyně. Moc nadšeně nevypadala.
Říkala nám cosi o Monumentu.
•
Co?! Ne! Ne! Ne! Přesně tenhle okamžik jsem viděla v tom snu!! Proboha! Co mám dělat?!
Pozdě! Najednou něco fialového Nedovi vystřelilo z batohu! Výtah se s náma zastavil!
Všichni začali panikařit a já a Ned jsme nebyli výjimkou.
,,Jen klid naše bezpečnostní systémy zcela fungují" snažila se nás uklidnit ta paní.
,,Jsme tu v naprostém bezpečí" začala znova ale bylo na ní vidět že ani ona si tím není tak jistá. Ne! Nesmí se stát to co bylo v tom snu! Nesmí!
,,Sakra!" Zakřičí Flash když výtah spadne o několik metrů dolů.
,,Tohle nepřežijeme" řekne panicky Abraham.
,,Pomoc už je na cestě" řekne znovu paní průvodkyně.
Za chvíli se otevřelo víko nahoře výtahu.
Vykoukli z něj nějací pánové.
,,Pojďte. Opatrně" řeknou.
,,Tak jo opatrně" řekne učitel a postupně všichni lezou pryč.
,,Tak jo kdo dál?" Řekne nervózně učitel.
,,Teď já" odpoví Flash.
,,Flashi co to děláš?" Křikne Abraham.
,,Na ten pohár se vykašli" řekne mu Liz. Flash ale pokračuje dál. Když se Flash snaží vyšplhat, výtah zase o něco spadne dolů.
Já na to nemám. Co mám dělat?! Tohle nemůžu přežít!
Když Flashe vytáhnou tak...! Dohajzlu!!
Výtah začal padat. Už jsme tam jen já, Liz, Ned a pan učitel. A né jen trošku ale už úplně. Už jsem smířená s tím že tady dneska úmřu...
Všichni křičí a já už očekávám pád.
Co to je?! Něco na malý okamžik výtah zastaví.
Pak ale zase padáme a...
Co tudělá?! Spadnul k nám... SPIDER-MAN!!
A zase letíme dolu. Jsme v prdeli! A co tu dělá Spidey?!
Spidey na nic nečeká a střelí pavučinu nahoru. Ta se o něco zasekne a už... nepadáme!
Spider-Mana to vymrští nahoru. Nohama se zapře o strop výtahu.
,,Ehm... nebojte držím vás" řekne nám v klidu Spidey. Chtělo se mi křičet ale už to někdo vykonal za mě.
,,Jooo! Jooooo!" Začne křičet Ned, div se nepropadne.
,,Hej. Tlouštíku nemel sebou." Řekne mu Spider-Man. Nezmohla jsem se na slovo.
Spidey nás sice pomalu a opatrně táhne nahoru.
Dotáhne nás ke dveří a ti chlapi hned přispěchají na pomoc. Vytáhli Neda, učitele i Liz. Pak mi podali ruku. Ne. Neměla jsem sílu tam jít. Strašně jsem se bála. Byl to strašný pocit.
,,Rychle všichni ven" řekne pohotově Spidey.
Doprdele!!! Výtah rupne a já už čekám až umřu. Jako by se celý svět zastavil. Premýšlela jsem nad tím že to tak asi bude lepší. Už jsem byla připravena na bolest když tu... se mi na ruce přilepilo něco lepkavého. Otevřela jsem oči. Držela mě dlouhá a lepkavá pavučina.
Spider-Man mě znovu zachránil před pádem!
,,Mám tě. Držím tě" řekne mi zadýchaně.
Pomalu mě zase táhne nahoru. Dokud se naše ruce nespojí a on mě položí na zem. Konečně pevná zem!
Chtěla jsem mu poděkovat ale jako bych oněměla. Koukala jsem se do jeho pavoučích oček který byli vzhůru nohama.
Pak však pavučina praskla a on padal střem hlav dolu. Za nim se hnalo cosi maličkého a zvláštně to pískálo.
,,A fakticky jseš kámoš Petera Parkera?" Zakřičí na něho Flash. A je to tu. Jako by se moje řec zase vrátila.
,,Flashi nech toho. Měj trochu úcty" osupim se na něj.
On mi jen věnuje nevinný pohled a pak se otočí.
•
•
Jsou to zhruba 3 hodiny po tom co se to stalo.
Už jsme zpátky na hotelu. Samozdřejmě nás zastavovali novináři a takovýhle lidi. A jako kdyby nestačil tenhle výslech, byla jsem vyslýchána i MJ. Té jsem to řekla podrobněji a ona jen s otevřenou pusou kývala hlavou.
Pak nastalo ticho.
,,Ještě že tam ten Spider-Man byl" řekne nakonec.
,,Jinak bych už tu nebyla" řeknu. Zadívám se na Michelle a začnu jí číst myšlenky.

Jsem ráda že se jí nic nestalo. Neunesla bych to. Mám hlad.

To je celá ona.
Ozve se zaklepání.
,,Ježiš" neochotně dojdu ke dveřím. Vezmu za kliku a tam stojí... Peter!
Jak mě zahlédne padne mi kolem krku.
Byl pěkně poškrábaný a spocený.
,,Proboha kde jsi byl?!" Řeknu mu vyčítavě.
,,Moc se omlouvám ale to teď není důležité. Hlavně že se vám nic nestalo!" Odpoví mi.
Tomu už jsem nemohla odolat a taky ho obejmula.
,,Bože" ozve se MJ.
Pak se od Petera odtáhnu a dám mu dlouhou pusu. Byla dokonalá! Strašně se mi líbila ale od Petera jsou dokonalý úplně všechny!
Když jsem se odtáhla ani jeden nevěděl co říct.
,,Hele půjdu za Nedem" řekne mi a nahodí takovej ten strašně roztomilý kukuč.
,,Dobře" řeknu a on odejde.
Chvíli tam jen tak stojím. Peter je zpátky!!
,,Už jste skončili?!" Zeptá se otráveně Michelle.
,,Ježiš aby ses neposrala" řeknu ironicky.
Michelle po mě hodí polštář. Překvapivě ho chytim a mrsknu ho po ní zpět.
•
•
Právě sedím v autobuse. Je tam docela rušno. Všichni si pořad povídají o tom co se stalo ve Washingtonu. Peter je zamlklí, Ned je na mobilu, MJ si čte a já poslouchám písničky.
Koukám na Petera. Když se na mě koukne taky uhnu pohledem a takhle pořad dokola. Je to roztomilý. Učitel má co dělat aby obvolal všechny rodiče.
•
•
Když jsme přijeli stáli tam už všichni rodiče. Dokonce i moje mamka. Poslední dobou se mi nějak moc věnuje. Né že by mi to vadilo. Zastavíme a všichni se nahrnou ke dveřím aby mohli vystoupit. Postupně vystupujeme a hned jak vystoupim máma mě obejme.
,,Jsi celá?!" Zeptá se.
,,Jo mami neboj se" odpovim.
Když se odtáhnu rozhlédnu se po Peterovi.
Toho právě tiskne May.
,,Jen se jdu ještě rozloučit" řeknu mamce.
,,Jo jen běž" řekne mi máma.
Dojdu k Peterovi a May.
,,Proboha Adell a ty jsi v pořádku?" Zeptá se mě May.
,,Jo jsem celá" usměju se na ní.
,,Na chvíli si půjčil Petera neva?" Zeptám se.
,,Jasně jen si posluš" úsměv mi vrátí.
Chytnu Petera a popojdu s nim dál.
,,Co se děje?" Zeptá se s roztomilým kukučem.
,,Kde si byl když my jsme byli v tom výtahu?" Řeknu polo vyčítavým hlasem.
,,Adell... to ti nemůžu říct. I kdybych moc rád tak to nejde" řekne mi a chytí mě za ruku.
,,No dobře" odpovim.
,,Už půjdu mamka se kouká" řeknu a usměju se na něj.
Dojdu za mamkou, vezmu si věci a nasedneme do auta.

Bude těžký na to zapomenout...

Takže Ahuuuj❤️ snad se vám další kapča líbí. Doufám že se nezlobíte že teď ty díly nevycházejí tak často ale není na to čas🤷‍♀️
Jste boží a uvidíme dě u dalšího dílu💋🖤