You can never hurt me... « Peter Parker » ✔️

X. Okouzlující jízda

,,To bude pecka!" Řeknu ohromeně a moji kamarádi se zasmějou.
,,To teda!" Pojďte na horskou dráhu!" Vykřikne MJ a než stačíme něco říct už nás táhne na horskou dráhu.
,,Já se pobleju!" Řekne jí Ned ale Michelle ho úplně ignoruje.
Tak si teda koupíme lístky a jde se stát fronta.
,,Ježiš já se těším" řeknu jak malý dítě.

Fronta se rychle zmenšila a za chvíli už jsme nastupovali do vozíčku.
Ten se rozjel docela pomalu.
Vyjížděli jsme nahoru ale pak jsme jeli rychlým sešupem dolů!

,,Juchuuuuu" křičela MJ a dala ruce nahoru.
Mě teda moc do křiku nebylo ale byla to senzace.
A bylo vtipný pozorovat Nedův obličej.
Peter se zas střašně smál a užíval si to.

Když jsme vystoupili Ned byl úplně zničenej.
Jen tak tak vystoupil bez toho aniž by si namlel.

,,V poho Nede?" Zeptá se ho Peter.
,,Jo úplně" odpoví mu ironicky Ned.
,,Kam jdeme teď?" Zeptá se nás MJ. Bylo jí asi jedno co se děje. Zase jsem se rozesmála.
,,Do horrorového domu prosím!" Zaškemrám.
,,Ne tam mě nikdo nedostane!" Vykřikne hned Michelle.
,,Se mnou nepočítej!" Řekne Ned. Já jen zakroutim očima.
,,Tak asi nic no." Řeknu polosmutným hlasem.
,,Tak já tam s tebou půjdu" řekne mi Peter a usměje se na mě.
MJ a Ned se na sebe podívají pohledem jako kdyby TOHLE chtěli.
,,Děkuju!" Poděkuju mu a hned se vydáme směrem k tomu domu.
Pak se otočím na MJ a ta mi jen s velikým úsměvem zamává.
Asi jí zabiju.

Tam zas taková fronta nebyla, ani jsem se nedivila.
Vypadalo to opravdu děsivě ale teď už jsem couvnout nechtěla. Nejsem srab!

,,Tak co bojíš se?" Zeptá se mě roztomilým hlasem Peter.
,,Já? A bát se? Nikdy!" Odpovím mu i když to nebyla pravda.
Sice horrory mám ráda ale často se hodně lekám a bojím.
Peter se jen pousměje a koupí nám lístky.

Za chvíli už jsme nastupovali do vozíčku a já začala mít zvláštní pocit v břiše.
Vozíček se rozjel!
Vjeli jsme dovnitř. Byla tam tma vůbec nic jsem neviděla.
Dobře. Bála jsem se.
Ani jsem v tu chvíli o tom nevěděla a přitiskla jsem se víc k Peterovi.
Pak to začalo.
Nejdřív ze zhora na nás baflo cosi zahaleného v nějakým hadru.
To bylo v ještě docela v cajku.
Nějaká malá holčička začala cosi povídat. Bylo to hodně creepy!
Pak nám přeběhla přes cestu!
To už jsem nevydržela a vmáčkla se k Peterovi co nejvíc to šlo.
Ten mě vzal kolem ramen.

,,Doprdele!!" Zaječim jelikož něco ze zadu začalo kývat s naším vozíčkem.
Peter mě k sobě přitiskl a já ho obmotala kolem pasu rukama. Nehodlala jsem ho pustit byla jsem posraná až za ušima!
,,Pořád se nebojíš?" Řekne ironicky ale zároveň roztomile Peter a já jen kývnu hlavou.
Víc se k němu přitisknu (jestli to ještě teda jde) a sleduji co bude dál.

Pak nám nad hlavu spadla motorovka. Bylo to strašný. Mega jsem se lekla.
Peter sebou škubl takže se taky lekl.
Dále následovalo promítání na zeď. Byly tam nějaký creepy holčičky, něco co vypadalo jako samara a taky kluk s vyřezaným úsměvem.
Pak jsme vjeli do místnosti kde jsme zastavili.
Nic tam nebylo...
Pak se ale rozsvítilo a všude byly panenky.
,,Sakra!" Řekl Peter.
,,Ty jsi se lekl co?" Řeknu.
,,No ty máš co říkat" odpoví mi a koukne se na mě.
Já si uvědomím že jsem na něm přitisklá a tak se rychle odtáhnu.
,,Promiň" omluvím se mu. Bylo mi trapně...
,,To je dobrý" Řekne a nahodí takový ten jeho strašně cute obličejík.

Vozík se zase rozjel. Kdy už to skončí?!
Zase byla tma.
Začal se tam někdo smát. Bože. To bylo psycho!
Vyběhlo proti nám cosi co mělo strašně pořezaný obličej a rozsekanou pusu.
V ruce měl nůž.
Bylo to strašný!
Lekla jsem se a chytla Petera za ruku!
Ten mi jí stiskl a podíval se na mě.
Viděla jsem to. Nepodívala jsem se na něj.
On by pak uhnul pohledem.

Přece jenom jsem se na něj podívala. Ale neuhnul. Koukal se na mě a já na něj.

Vyjeli jsme z toho domu! Konečně!
Byl to úžasný pocit.
Petera jsem pořad držela za ruku.
Když jsme měli vystoupit tak jsem ho pustila a vyskočila.

,,Tak prej že se nebojíš" řekne mi Peter a nadzvedne obočí.
,,No dobře... možná jsem se trošku bála" zavtipkuju.
,,No to víš že jo" usměje se Peter a já se na něj taky usměju.

Chvilku si ještě povídáme o tom jaký to bylo psycho ale pak mi začne vyzvánět telefon.
Koukni se kdo mi volá, byla to MJ.

,,Co je?" Zeptám se jí.
,,Kde jste jdeme za váma" oznámí mi.
,,Před tím hrůza housem" řeknu jí a ona zavěsí.
,,Michelle a Ned jdou za náma" oznámim Peterovi.
,,Dobře. Kam půjdeme dál?" Zeptá se a usměje se.
,,Pak se s nima domluvíme" řeknu mu.

,,Tady jste!" Zavolá na nás MJ.
S Petrem se otočíme a vydáme se k nim.
,,Jaký to bylo?" Zeptá se nás Ned a já zčervenám.
,,Bylo to docela psycho, Nede asi by si chytil infarkt." Řekne pobaveně Parker a Ned se na něj koukne vražedným pohledem.
To mě donutilo se zasmát.
,,Kam jdeme teď?" Zeptá se nedočkavě MJ.
,,Já chci na kolotoč!" Vyhrkne Ned.
,,Tal dobře" řeknu.

Vydali jsme se směrem ke kolotoči.
Byl nádherný! Byl osvícený krásně zářícími barvami, sedačky byly vyzobrazeny jako nádherný koně, hrála u něj okouzlující muzika, no prostě byl dokonalej!

Když jsme k němu došli tak jsem za všechny koupila lístky. I když mi to rozmlouvali tak jsem stejně nepolevila.
Vybrala jsem si nádherného hnědého koníka, se světle hnědou lisinkou a béžovou hřívou.
Uzdečku měl červenou se žlutou hvězdou.
Dečka pod sedlem byla též červená s hvězdou a sedlo bylo černé.

,,Tak ať se vám jízda líbí" popřála jsem kamarádům.
,,Tobě taky" odpověděl Peter a já se otočila a usmála se něj.
Michelle se na mě taky otočila a zazubila se a Ned ten nevnímal.
Je jak malej ale to jsme teď asi všichni.

Kolotoč se rozjel. Bylo to kouzelný. Ten houpavý pohyb nahoru, dolu, nahoru, dolu.
Bylo to moc uklidňující.
Užívala jsem si to. ( jinak to ani nešlo )
Hrála k tomu ta úžasná muzika.
Zvedla jsem ruce a nechala je chvíli vlát.
Jo... ale pak mi došlo že zamnou sedí Peter a tak jsem je dala zase rychle dolů.
Otočila jsem se na něj a on mi věnoval kouzelný úsměv. Tak jsem mu ho vrátila a zase se otočila.

Připadalo mi to jako chvilka. Klidně bych šla znova a pak znova a pak znova, prostě bych si to sjela ještě hodněkrát.

,,To bylo kouzelný!" Rozplývám se nad jízdou kolotočem.
,,Jo to bylo" přitaká MJ a koukne se zpět na kolotoč.
,,Klidně bych jel znovu ale chci zároveň jít na něco jiného" řekne Peter a koukne se na mě.
Jelikož jsem se doteď na něj koukala tak jsem uhnula pohledem.
Sakra! Zase začínám rudnout. Poslední dobou jsem rudá jak rajče pořád!

Pohled Petera

Ahojky!❤️ jste strašně úžasní! Ani už nevim jak vám děkovat!😍 Hned se mi pak píše lépe když si čtu ty vaše krásný komentáře fakt moc díky!💋

Jinak už se nám to troooooošičku někam posunuje co myslíte?😏❤️
Budu strašně ráda za jakýkoliv názor nebo třeba upozornění na chybu.
Papá😘💋