Prolog

457 24 130
                                    

Bylo po vánočních svátcích, ale i tak jsem byla doma, protože moje škola měla prázdniny do druhého ledna. Moji rodiče byli taktéž doma, jelikož byl víkend.

Užívala jsem si klidného spánku, než mi mladší sestra vtrhla do pokoje a trupetou na kolo, kterou dostala k Vánocům, mi nezatroubila do ucha.

"Ses posrala ne?!" Zařvala jsem, když jsem se vyšvihla do sedu a hodila po ní můj polštář.
"Je už deset a mamka řekla, ať tě jemně vzbudím." Smála se.
"Co jsem to slyšela za slovo?" Do pokoje vešla naštvaná máma.
"Floreta mluví sprostě!" Křikla sestra, za což jsem jí chtěla uškrtit.
"Nemáš důkaz!"
"Dost!" Rozkázala máma. "Každopádně si pospěš, Flo. Nemělas náhodou jít s kamarádkami do obchoďáku?"
"Do Tartaru!" Zaklela jsem, co nejrychleji se dostala z postele, přičemž jsem spadla.

I když jsem se co nejrychleji oblékla, vykonala potřebnou hygienu a vynechala snídani, na místo srazu jsem se dostala pozdě.

.
.
.

Opět jsem kámoškám musela vysvětlovat, proč jsem se vzdala svého mobilu, přičemž jsem zalhala, že jsem měla průšvih a tak mi ho rodiče zabavili.

.
.
.

Bydleli jsme v paneláku ve čtvrtém patře, takže vynést několik tašek s knížkami a oblečením bylo peklo.

Jenže když jsem stanula před dveřmi bytu, všechny jsem pustila na zem. Dveře byli dokořán otevřené a obývací pokoj za nimi obrácený na ruby.

Okamžitě jsem vtrhla do mého pokoje, kde v šuplíku nočního stolku byl mobil pro případ nouze. Vytočila jsem mámino číslo.

"FLORETO!" Zařvala máma.
"Mami! Kde jste?! Co se-"
"Našli nás nestvůry! Musíš okamžitě pryč!"
"A kde jste? Půjdu za váma!"
"Floreto...."

.
.
.

Běžela jsem s batohem, ve kterém byli nejdůležitější věci, na autobusovou zastávku s příšerou v patách. Okamžitě jsem naskočila do autobusu, který byl připraven k odjezdu. Hned jak jsem se v něm ocitla, zavřeli se za mnou dveře a vůz se rozjel.
Zaplatila jsem několika drobnými, co jsem u sebe měla, a šla si sednout úplně dozadu, kde jsem se schoulila na sedadlo do klubíčka. Broukala jsem si písničku, abych nemusela myslet na to, co mi řekla do telefonu máma.

Apollónova Dcera - BřemenoKde žijí příběhy. Začni objevovat