Apollónova Dcera - Břemeno

Trest

Stála jsem v hlavní budově před Cheirónem, který seděl v kolečkovém křesle. V místnosti byl také pan D.

"Floreto..." Začal zvolna Cheirón. "Když si utekla poprvý, pochopil jsem to, ale tentokrát..." Zakroutil zklamaně hlavou.
"Omlouvám se."
"Proč jsi to udělala?"
"Musela jsem něco zjistit."
Odmlčel se. "Hádám, že mi to neřekneš."
"Tak či tak," ozval se bůh vína. "Musí být potrestána. Mohl bych jí promě-"
"Děkuji, pane D. Ale potrestám jí sám." Přerušil ho Cheirón, přičemž bůh něco zamumlal. Cheirón se na mě otočil. "Dal bych ti trest, že bys musela umývat nádobí, ale asi jsi musela zjistit něco podstatného, že?"
"Ano. Zjistila jsem něco hodně důležitého."
"Dobře. Protentokrát ti budu věřit, ale je to naposledy. Ale stejně dostaneš trest."
"Chápu."
"Budeš uklízet stáje."

.
.
.

Ještě jsem si od kentaura vyslechla pár věcí, než jsem vyšla z budovy.

"Tak co, Floretko?" Smál se Tomáš, který na mě čekal s pár jeho kamarády. "Jaký jsi do-"
Vrazila jsem mu pěstí do obličeje a nakopla ho do rozkroku.
"Páni!" Vydechla jsem. "Nečekala bych, že budu tak naštvaná, ale nevadí." Sehla jsem se ke skučícímu Tomášovi. "Přestaň mi otravovat život." Pak jsem zamířila ke stájím.

.
.
.

Jak už jsem řekla, musela jsem uklízet stáje do oběda, takže spousta času na nadávání.

"Floreto!" Přišel Marek.
"Marku....Wiléme! Jarmilo!"
"Tobě už tady z toho hrabe."
"Mňeheh." Tímhle pazvukem a xichtem, který jsem udělala, jsem ho rozesmála.
"Prý-prý jsi na chvíli zdrhla. Kam si šla?" Zajímal se.
"Ale, mamka měla informaci, kterou jsem potřebovala." Zlehčovala jsem to.
"A-ha. Jak to šlo?"
"Tím myslíš, jestli jsem jí získala, nebo jak se ke mně chovali?"
"Obojí."
Odmlčela jsem se. "Dostala, sestry jsem neviděla, pan Baker na mě řval a máma..." Usmála jsem se. "Byla prostě máma."

Nastalo ticho, které potom přerušil Marek.
"Fakt bys mi s tou změnou nepomohla?"
Přestala jsem uklízet. "Marku-"
"Ne, počkej. Víš, spousta lidí mi v táboře nevěří, že to dokážu....takže kdybych přesvědčil tebe tím, jak bych se k tobě choval, přesvědčil bych ostatní. Pak bys to mohla ukončit."
"Ale Marku...Já chci být Lov-"
"Tvůj sen bych neohrozil! Přísahám."
"Marku, přeháníš. Zníš jako zou-"
"Víš ty co? Nech si to projít hlavou, ano? Pak mi řekneš, jestli mi pomůžeš, jo? Dobře. Zatím." Chtěla jsem něco namítnout, ale on už zdrhl.
"Kluci." Zakoulela jsem očima.

"Něco proti?" Vedle mě se objevil kluk, přičemž jsem nadskočila.
"Šmarja, Scami!"

Scami byla přezdívka Nicova příbuzného, který měl složitý rodokmen. Tedy aspoň na mě. Jinak se jmenoval Scamander. (ScamanderVaine - jsme vyrovnání XD)

"De vidět, že jsi Nicův....eh...no prostě příbuzní."
"Díky."

--------------------------------------------------------

Tak jo, protože Vás chci trošku zapojit, tak bude na Vás, jak se ohledně Marka rozhodnu 😂😂
(*už teď toho lituje*)