Apollónova Dcera - Břemeno

Bohové....

Od oběda nás všechny vytrhla hrozná rána. Okamžitě jsme všichni vyběhli z pavilonu a uviděli černého draka, jak se pokouší proletět bariérou.
"Apollónovci!" Zařval někdo a všichni mí sourozenci se rozeběhli pro své luky.
Nešla jsem s nimi ze dvou důvodů. První: neměla jsem luk, druhý: milovala jsem draky a tenhle byl neuvěřitelně překrásný.

Najednou proletěl skrz bariéru. Stovky u šípů vyleťelo do vzduchu, aby probodly draka. Jenže kolem něj se vytvořila tlustá vrstva stínů.

"Dost!" Před námi se objevil Scami. Myslím, že hned všem došlo, proč drak mohl přes bariéru. Těkala jsem pohledem mezi Scamim a drakem.
Z uchvácení mě vtrhlo to, jak se prasynovec Nica skácel k zemi.
Několik mých rychlejších sourozenců k němu přiskočilo a odneslo na marodku.

"Hele!" Křikla jsem. "Kde je Will a Nico?"
"Tady." Ozvalo se za mnou. Když jsem se otočila, čekal mě největší šok v mém životě.
Ti dva podpírali hnědovlasého kluka. A i přesto, že byl vychrtlý, bledší s dalšími vlasy a měl pár jizev navíc, poznala jsem ho.
"Ahoj, Flo." Usmál se.
Pomalu jsem k němu přišla a, jako by byl ze skla, mu přiložila své prsty na jeho tvář. Cítila jsem, že se každou chvíli rozbrečím.
Než jsem stihla cokoliv říct, přiběhl Marek a kluka přede mnou objal.
"TY ŽIJEŠ!" Řval Marek. "ADAM ŽIJE!"

.
.
.

Naštvaně jsem sledovala Scamiho, jak odchází z marodky. Ten kluk mě vůbec neposlouchal!

"A kdo by tě poslouchal?" Uchechtl se hlas.
Pravda, hehe...

Koukla jsem se na spícího Adama. Hned, jak dojedl velkou porci jídla, usnul. Musela jsem se pousmát. Bylo pro mě záhadou, jak tak dlouho mohl vydržet v Tartaru, ale byla jsem hrozně ráda, že je naživu.

Někdo mi položil ruku na rameno. Nadskočila jsem.
"Promiň." Byl to Marek. "Jen jsem ti přišel říct, že už si to nemusíš dávat za vinu. Adam se vrátil."
"Jo. Díky klukům." Řekla jsem tiše a můj úsměv se rozšířil.
"J-jo a- no..." Zakoktal se a já cítila, jak se mu ruka na mém rameni klepe. "Pře-přemýšlela jsi o-o mém návr-návrhu?"
"Mar-"
"Jo jasně! Byla to moc krátká doba. Jen kolem hodiny. Jen- můžem jít ven?"
Přikývla jsem, protože bylo vidět, že to potřebuje.

.
.

"Floreto Bakerová..." Sklopil pohled, ale hned se mi zas zadíval do očí. "Vím, že se chceš přidat k Lovkyním, ale přál bych si, abys mi dala šanci ti ukázat, že jsem se změnil k lepšímu, protože-"
Odmlčel se. "Floreto, já-"

"Floreto!" Přiběhl k nám můj známý kamarád satyr.
"Pa-Patriku!" Objali jsme se. "Ty kozle stará! Dlouho jsme se neviděli!" Odtáhla jsem se.
"Se divím, že jsi pořád naživu! Musím říct, že mi to s Flos klape-" Patrik se rozpovídal a já si všimla odcházejícího Marka.