Apollónova Dcera - Břemeno

Podivné chování

Díky svému prorockému snu jsem zjistila, že potřebuju ještě jednu knížku od našeho očaroděje Šimona. Stačilo mu říct, že to potřebuju kvůli tomu prokletí, aby se na nic neptal. Plus jsem si musela zařídit sešit na poznámky, protože jsem ve snu viděla, jak by knihy mohly skončit, kdybych je s sebou brala všude.

.
.
.

Zrovna jsem se chystala najít si klidné místo na můj "speciální" trénink, když jsem si všimla, že Nico se snaží odplížit pryč z tábora.
Tohle budu řešit potom. Teď se musím soustředit na důležitější věci, než je Tajuplný Nico. Heh, to zní jak jméno pro kouzelníka.

.
.
.

Seděla jsem na zemi v tureckém sedu a pohledem propalovala malý kamínek před sebou. V životě jsem se nikdy takhle moc nesoustředila. Ale po chvíli jsem musela přestat, protože se mi zamotala hlava. No jo, když to s mečem moc neumíte a čeká Vás boj, tak se musíte naučit bojovat jinak.

Než jsem se zvedla, opsala jsem si několik věcí ze Šimonových knich, abych mu je mohla co nejdřív vrátit.
Když mě opisování přestalo bavit, tak jsem si řekla, že si je opíšu později.

.
.
.

Díky tomu, že jsem věčně trénovala se světlem a s mými léčitelskými schopnostmi, byla jsem na podobný výdej energie zvyklá. Takže jsem mohla bez problémů normálně fungovat.

Potom, co jsem dala věci do srubu, jsem se rozhodla jít pracovat na marodku, kde mě dost překvapil Will...
.
.

"Wille?" Opatrně jsem mu položila ruku na rameno.
"J-jo?" Koukl na mě a nervózně se usmál.
"Je ti něco?"
"Ne! Co by mi bylo? Jsem v pohodě!" Zrovna ovazoval ránu jednomu polobohovi, přičemž se mu ruce neuvěřitelně třásly.
Převzala jsem od něj obvaz, abych dokončila jeho práci.
"Takhle nervózní si nebyl, ani když-"
"NICO!" Will ode mě odběhl, aby mohl obejmout svého manžela, který zrovna přišel. "Tak co?!"
Nico mu naznačil, aby se ztišil. "Vyšlo to."
"Vážně?"
Černovlásek s úsměvem přikývl. Můj bratr radostně zapištěl, znovu objal Nica, vyzvedl ho do vzduchu a zatočil se s ním.
"Nemůžu tomu u-"
"PSSS!" Okřikl Nico Willa, když ho položil zpět na zem. "Tady ne."
"Oh! Jasně! Promiň."
Můj švagr políbil mého bratra. "Taky jsem z toho nadšený." Šeptl.
"Hm." Usmál se Will. Vzal Nica za ruku. "Za chvíli se vrátím." Řekl a spolu s Hádovým synem odešel.

"Ty jsi divná, tvůj táta je divnej a teď už i Will. Vy apollónovci to máte v genech." Ozval se Harry, který tam bohovévědíproč byl.
"No...asi máš pravdu." Přikývla jsem.
"Asi určitě mám."
"Hele! Já jsem celkem normální." Řekla uraženě Lucy.
"Ne. Ty jsi svině." Ušklíbla jsem se.
"To říká ta pravá!"
"Aspoň si to umím přiznat."
Lucy si jenom odfrkla a šla se věnovat nějakému pacientovi.