Apollónova Dcera - Břemeno

Za pár minut

V ten den neexistovala večerka. Konec konců měl o půlnoci začít nový rok. Uvědomovala jsem si, že to bude první rok, který začnu tady v táboře. Byla jsem jak ráda, tak i smutná z toho důvodu, že už pravděpodobně nikdy neuvidím ty, co mě patnáct let vychovávali.

Zatřásla jsem hlavou. Teď ne Floreto! Jsi s lidmi, co tě mají rádi a navíc tě neotravuje ten hlas.
Vyšla jsem ze srubu v mém černém kabátu. Od pusy mi šlá pára a studený vzduch mě štípal do tváří.

"Floreto!" Doběhla ke mně Jane. "Floreto!" Zatočila se. "Jsem tak šťastná!"
"Proč pak?" Zajímala jsem se.
Mírně zrudla a já jsem tušila, že to nebude z chladu.
"Někoho sis našla." Tipla jsem si. Jen přikývla. "To ti holka přeju."
"Zrovna dneska! Myslíš, že až začne nový rok, tak....tak mě..."
Věnovala jsem jí úsměv, ale nic jsem neřekla. To jí stačilo. Společně jsme se vydali k zálivu, kde měl každou chvíli vypuknout ohňostroj.

.
.
.

Stála jsem u pobřeží a smála se Tomášovi, který dostával vynadáno od Cheiróna, protože se pokusil na oslavu propašovat alkohol. O jeho plánu jsem dávno věděla. Dokonce jsem se s ním vsadila o hodně velkou částku peněz, že se mu to nepovede. Ano, věřila jsem si tak moc, že jsem se vsadila, i přesto, že nic nemám.
Při zjištění, že jsem vyhrála, jsem se rozesmála ještě víc.

"Čau, Flo." Přišel ke mně Marek.
"Zdar."
Podíval se na Toma. "Jenom kokot se pokusí propašovat alkohol přes Cheiróna. Mimochodem...." Šáhl do vnitřní kapsy své bundy a vytáhl z ní malou lahvičku. "Dáš si?"
Zasmála jsem se. "Ne díky."
"Tvoje chyba." Schoval jí zpět.

Pár vteřin jsme tam stáli a zírali na obzor, než...
"Poslyš..." Začal Marek. "Znáš tu tradici, jak se páry na nový rok políbí pro štěstí?"
Hned mi to došlo. "Promiň Marku, ale ne." Snažila jsem se být opatrná, abych ho nijak moc neurazila.
"Ale proč?" Otočil se čelem ke mně.
"Nejsme pár."
"A proč bychom nemohli být?"
"Já....chci se přidat k Lovkyním."
"To jako fakt? Jsi další nána, co si myslí, že jsou Lovkyně lepší, než my? Že se dokáže obejít bez kluků?"
"Marku, uklidni se."
Nějakou dobu se vydýchával a snažil se na něco přijít.
"Taď mě napadá, proč ses vrátila?"
"Stýskalo se mi."
"Aha. Proto jsi přišla s jedním batohem? A vůbec, jak dlouho tu budeš? Nemáš jít za chvíli zas do školy? Hm?" Založil si ruce na hrudi.
"To není tvoje věc." Snažila jsem se vyhnout očnímu kontaktu.
Naklonil se k mému uchu. "Nebude to kvůli tomu, že tě tvá milovaná rodina vyhodila?" Zašeptal.
Udělala jsem chybu a zareágovala cuknutím.
Odtáhl se s úsměvem na rtech. "Nedivím se jim."
"A proč TY tu jsi celý rok, hm?!"
Odmlčel se. "Mám to stejně." Zadíval se do dáli. "Ani na tvář?" Zeptal se v klidu po pár minutách.
"Ani tam ne."
"Tak snad příští rok." Smutně se uchechtl.