Apollónova Dcera - Břemeno

Oscuro na scéně

Po snídani jsem se vydala na místo, kde máma kdysi bydlela. Bohové vědí, proč jsem musela zrovna tam.

Šla jsem na nejbližší autobusovou zastávku. Sice jsem mohla letět na pegasovi, ale chtěla jsem pro jednou cestovat jako normální člověk, i když jsem riskovala napadení nestvůry, nebo otázky typu: "To je meč, co máš u opasku?"
Snad nenarazím na smrtelníka, co vidí skrz mlhu.

.
.
.

Dům, před kterým jsem stála, byl v hrozném stavu. Tolik se nerozpadal, ale každý den musel čelit nájezdům přitroublých puberťáků, což se na něm hodně podepsalo.

Otevřela jsem vchodové dveře a doufala, že nenarazím na nějakého bezdomovce. Naštěstí tam žádný nebyl. Shodila jsem ze sebe batoh a začala z něj vytahovat důležité věci.

Za pomocí křídy a notýsku jsem na zem nakreslila kruh s podivnými ornamenty v něm. Pak jsem jen rozmístila svíčky, zapálila je, sedla si doprostřed kruhu a začala mumlat kouzlo, které jsem se naučila nazpaměť.

Svíčky zhasly, v místnosti se ochladilo a potemnělo. Pocítila jsem bolest hlavy, jak se Oscuro probouzela. Ovšem hned ustupovala, protože se ta mrcha začala přede mnou "zhmotňovat".

Pokud se jí chceš navždy zbavit, musíš jí dát tělo.
Tak to stálo v otcově dopisu.
Ale je možné, že se ona zbaví tebe.
Za to riziko to stálo.

Netrvalo dlouho a přede mnou stála Oscuro, která mi byla až děsivě podobná. Na sobě měla oblečení, ve kterém byste mě v životě neviděli, v jedné ruce svírala meč, v druhé bič. Měla zakloňenou hlavu.

Když rituál skončil, postavila jsem se a vytasila meč s dýkou.
Oscuro se zhluboka nadechla a podívala se na mě. "Ahojky, Flo~" Usmála se.
"Nazdar."
"Ale? Tvůj táta tě nemá rád?" Komentovala moje zbraně. "Moje máma mi dala tuto super věcičku."
Máchla bičem a dům se otřásl. V místnosti nastala na krátkou dobu hrozná tma, přičemž dýka v mé ruce trošku zářila.
"Aspoň mi věří, že tě dokážu porazit i bez pořádné zbraně." Ušklíbla jsem se.
"No tak toho hodně zklameš."
"Uvidíme."

Oscuro máchla bičem a já se mu vyhla. Díky dýce jsem mohla malinko vidět, jak se pohybuje, takže jsem mohla vykrýt útok.
V mysli jsem se začala soustředit na notýsek, který ležel na zemi. Vystřelil do vzduchu a trefil Oscuro do obličeje. Využila jsem moment překvapení a zaútočila. Bohužel útok vykryla.
Ano, kvůli tomuto dni jsem se naučila novou schopnost.

.
.
.

Byl to dlouhý boj a já začínala být unavená. Navíc dcera bohyně noci máchala bičem tak často, že se místy začala bortit podlaha se stropem a navíc byla taková tma, že jí světlo dýky neproniklo.
Proto se stalo, že Oscuro do mě kopla a já se zřítila dírou v podlaze do sklepa.