Apollónova Dcera - Břemeno

Bolest

Díky bohům se mi nic nezdálo. Ale probuzení nebylo zrovna dvakrát příjemné.

Zařvala jsem bolestí. Poslední dobou jsem občas po ránu trpěla bolestmi hlavy. Většinou to nebylo tak hrozné a stačilo si vzít prášek, jenže tentokrát to bylo opravdu příšerné. Jako by si malý skřítkové bez hudebního sluchu vzaly gongy a trumpety a uspořádali koncert.
Ležela jsem v posteli držíc se za hlavu a kňučící bolestí.

"Ó ANO!" Zas ten hlas. "Tak málo... TAK MÁLO!" Zasmál se.
Jdi do prdele kurva!
"Ono to umí mluvit!"
Přestala jsem s kňučením. Já kráva zareágovala.
"No nic....měj se!" Bolest ustala.

"Floreto?" Doklopýtala ke mně rozespalá Sára. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem zase vzbudila mé sourozence. Aspoň že ne celý srub.
"Á! Moc se omlouvám!" Opatrně jsem se posadila.
"Máš štěstí," ozvala se Lucy, "že máme vstávat na snídani."

Vylezla jsem z postele, našla svůj batoh hozený pod postelí a vyštrachala z něj prášky. Od svých sester jsem si vyslechla pár nesouhlasných komentářů, že by mi ony pomohli líp, než to chemické svinstvo. I když jsem věděla, že mají pravdu, dala jsem si do pusy prášek a nasucho ho spolkla.

.
.
.

U snídaně jsem trénovala s mou mocí. Vytvářela jsem malé paprsky světla. Za těch pár měsíců jsem to už ovládala moc dobře. V noci jsem si mohla svítit na čtení.

"Nech toho a jez." Šťouchl do mě Will a já ho poslechla. "Mimochodem....když jsem vás holky šel vzbudit, tak jsem zaslechl křik." Starostlivě se na mě podíval.
Polkla jsem sousto. "Poslední dobou mívám bolesti hlavy. Byla jsem už na vyšetření, ale nic nenašli. Řekli, že je to ze stresu." Pokrčila jsem rameny. Will jen kývl na znamení, že chápe a svou pozornost zaměřil na své jídlo.

Samozřejmě jsem doktorům nevěřila. Věděla jsem, že je za tím ten hlas. Ale jak bych se ho mohla zbavit, zůstávalo pro mě záhadou.
Napadlo mě, že bych se mohla napít řeky ohně, ale mělo to dva háčky. První byl, že jsem oheň v Tartaru pila, ale hlas nezmizel. Druhý byl, že bych si pro to musela dojít do Tartaru...A kdo by se dobrovolně vrátil na tak hrozné místo? Pokud by se někdo našel, tak je buďto hodně statečný, nebo úplně blbý, nebo obojí.

"Ale nemáš k tomu daleko." Uchechtl se hlas, přičemž se mi malinko zatočila hlava.
Kousla jsem si do toustu, který jsem měla ke snídani. Udržela jsem se, abych mu neodpověděla "máš pravdu". Reakce na něj by mi mohla způsobit bolest a to jsem nechtěla. A kdo jo?