Apollónova Dcera - Břemeno

Mazel

Uběhlo pár dní a já vypomáhala na marodce, kde skončil i Scamander, protože je to pako, který nezná svůj limit. Stejně jako Nico. Asi to mají v rodině.
Pokud by Vás zajímalo, jak jsme v boji o vlajku dopadli, tak jsme samozřejmě vyhráli. A ne, nebudu egoistická a řeknu, že jsme všichni byli úžasní.

Co ale nebylo úžasný, bylo to, že se mi čím dál tím víc častěji stávalo, že ta bytost, které jsem bohovévědíproč začala říkan Oscuro, mě posedla a snažila se zabít mé přátelé. Takže jsem většinu času trávila tím, že jsem sledovala toho dvouhlavého psa, jak čenichá okolo bariéry.
Krom toho jsem měla pocit, že mě někdo sleduje.

.
.
.

Zase na mě koukal a čekal, co udělám. Stoupla jsem si za bariéru, rukou jsem ho pobídla, ať jde ke mně. Spousta polobohů by tvrdila, že je to šílenost, jenže tahle příšera nebyla nic jiného, než zmutovanej pes.
Naklonil hlavu na stranu, tou druhou pozoroval okolí, aby ho nic nemohlo překvapit.
"Mám dobrůdku." Z kapsy jsem vytáhla ubrousek, ve kterém byla dvě kuřecí stehna, která jsem vzala z jídelny. Dřepla jsem si a nabídla Orthosovi onu pochoutku.
Opatrně se ke mně přiblížil a každá z jeho hlav si vzala jeden kus.

Když to zbaštil, olízl se a šťouchl mi do ruky čumákem.
"Promiň, kamaráde. Víc nemám." Uchechtla jsem se a poškrábala ho za ušima.
Nejdřív se po mně ohnal, ale když jsem to zopakovala, nechal se drbat, dokonce se mi vybízel.

"Vidím, že sis našla mazlíčka."
"Nazdar, Patriku." Pozdravila jsem nově příchozího. Zase jsem měla pocit, že mě někdo sleduje a Patrik to není. Jenže než jsem se stihla ohlédnout, pocit zmizel.

Se satyrem jsem se dala do řeči. Během rozhovoru jsem jednou rukou vyvolala paprsek světla a s ním si hrála.
Orthos najednou ode mě odskočil a zavrčel na mě. Nejdřív mi nedošlo, co ho to popadlo, ale Páťa...

"F-Flore-" Vystrašeně ukázal na mou ruku.
Onen paprsek světla najednou zčernal a vymkl se kontrole. Chystal se zaútočit na Patrika, ale můj čtyřnohý kamarád po té věci chňapl a zlikvidoval ji.

"C-co t-t-to-?" Koktal satyr.
"Otec měl pravdu, horší se to."
"C-co-?"
"Přísahej při řece Styx, že to nikomu neřekneš."
"A-ale-"
"Prosím."
"T-tak já tedy přísahám...."

Postavila jsem se a Orthos mě chňapl za nohavici.
"Copak? Chceš jít se mnou?" Pousmála jsem se. Orthos štěkl na souhlas.
"Floreto, snad ne-" Patrika jsem ignorovala, s menšími obtížemi jsem vzala psa do náruče. "No super. Scamander má draka a ty psa...co bude dál?! Atheris bude mít lva?!"
"Klid sim tě."

.
.
.

Hned po tom, co se tábor seznámil s mým novým mazlíčkem, jsem šla na marodku dát Scamimu oběd, protože se odtamtud bez povolení Willa, který byl čertvíkde, nemohl hnout.

"To je pro mě?" Převzal si talíř.
"Ne, to je pro toho za tebou." Protočila jsem očima a chystala se odejít.
Už aby ten měsíc skončil.
"Díky, Kaw."
Zarazila jsem se. "Jaks mi to řekl?"
"Kaw. Zkrátka z Kawai."
"A víš, co to znamená?"
"Jo."
Vůbec jsem nevěděla, jak mám zareagovat, takže jsem přešla k dalšímu lůžku a začala se věnovat na něm ležící dívce.