Apollónova Dcera - Břemeno

Další návštěva

"Byli-byli jste si s Adamem-"
"Hodně blízcí? Jo." Přerušil mě Marek. "Byl to su-" Nedořekl to, protože ho trefila sněhová koule.
"Vidíš, trefil jsem ho." Koukli jsme se směrem, odkud ta koule přilétla. A nehodil jí nikdo jiný, než Atheris, vedle něj stál jeden ze Stollů.
"No jo, vyhráls." Přiznal Stoll, kterého taky trefila koule.
"Já taky." Uchechtl se Marek.

A tak začala koulovací bitva, kterou mohli vyhrát jenom boreásovci.

.
.
.

"Že já kráva se přidala." Drkotala zuby Lucy, která kolem mě prošla, vzala za ruku Sáru a s ní zamířila ke srubům. Jane s Megan se chytily za ruce a taky odešli.

"Příště jim to nandám!" Prskl Tomáš ležící ve sněhu.
"To víš, že jo." Zasmála jsem se.
Chtěla jsem se vydat do srubu, jenže jsem zahlédla dceru Athény, jak běží na proti blondýnce a chce jí obejmout. Nebyla jsem schopná se pohnout.
"Hej, Floreto." Tomáš se postavil. "Kam to ču-"

Rozeběhla jsem se k dívkám, když se od sebe odtáhly. Taktéž jsem blondýnku objala.
"Ahoj, Floreto." Oplatila mi objetí.
"Vítej zpátky, Ario."

.
.
.

Další den jsme snídani měli o trošku později. Ale stejně jsem na ní nešla, protože jsem na vrchu Polokrevných zahlédla zář. A jelikož mi ten otravný hlas řekl, ať tam nechodím, věděla jsem, že tam musím. Snídaně jednou promine.

.
.
.

"Navštěvuješ mě docela často." Usmála jsem se. "Ahoj, tati."
"Ahoj." Taky se usmál, jenže, ne šťastně, což bylo neobvyklé. "Pojď sem."
Když jsem k němu došla, sáhl mi na čelo. Z nějakého důvodu mě to zabolelo.
Zakroutil hlavou. "Horší se to..."
"Co se děje?"
"Rád bych ti to řekl, ale nemůžu. Už tak se moc pletu do tvých záležitostí. Mrzí mě to."
"Nevím, jestli rozumím, ale dobře."
"Jen si prosím pamatuj, že máš kolem sebe lidi, co ti můžou pomoct."

Chvíli ticha jsem přerušila já. "A nevíš o někom, kdo by mi to mohl říct?"
Zase se smutně usmál. "Tvoje máma."
Nenechala jsem se rozhodit. "Ale nevím, kde je. Odstěhovali se narychlo."
Podal mi kus papírku s adresou. "Jen buď opatrná a okamžitě se potom vrať do tábora. Ať ti řekne cokoliv, musíš se vrátit."
"Slibuju." Převzala jsem si papírek.
"No, kvůli mně si asi zmeškala snídani." Odněkud vytáhl pytlík s koblihou. I to mi podal.

.
.
.

Seděla jsem ve srubu a s batohem na zádech si prohlížela papírek s adresou.
Mám tam jít? Co když mi to odmítne říct? Co když tam nebude?

"Jak to žes nebyla na snídani, Bakerová?!" Zařval na mě Will, který zrovna přišel.
"Klid, bráško. Dala jsem si koblihu."
Pokusil se uklidnit. "Někam jdeš? Ví o tom Cheirón?" Dal si ruce v bok.
"Já...tam...měla bych navštívit mámu."
Čekal na vysvětlení.
"Ví něco důležitého a Apollón mi to říct nemůže."
Will si povzdychl. "Tak se vrať co nejdřív, než na to Cheirón příjde."