Apollónova Dcera - Břemeno

OH MŮJ...!

Naštvaně jsem drbala Orthose. Hned po Atherisově návštěvě se Šimon rozhodl, že si "vezme" zas své polobožské tělo do doby, než se to druhé uzdraví. Takže jsem s Orthosem osaměla. Tedy nacházelo se tu pár polobohů, ale ty jsem neznala.
Občas mě přišla navštívit Megan s Jane nebo Marek s Adamem...no Adam jsem přicházel hlavně pro to, aby mi připomněl fakt, že se k Lovkyním nejspíš nikdy nepřidám. Samozřejmě mě navštívili i ostatní přátelé.
Krom toho jsem se převážně věnovala snaze si vzpomenout, kde jsem otce...však jsem to opakovala už několikrát, netřeba to říkat znovu. Bohužel opět bez úspěchu. Musela jsem vymyslet jiný způsob, jak to zjistit, protože jsem opravdu nechtěla procestovat třetinu světa, jen abych to místo našla.

"Zdar." Pozdravila jsem Nica. Will si někam odběhl a svého přítele poprosil, aby mě pohlídal, abych nezdrhla. A měl důvod se bát, protože jsem se o to párkrát pokusila.
"Hmm." Sedl si na protější lůžko. Nico se skoro nikdy netvářil šťastně, ale tentokrát vypadal opravdu...zničeně. I Orthos to poznal a šel se s Nicem pomazlit doufajíc, že ho rozveselí. Jenže Hádův syn si ho nevšímal.
"Um...děje se něco?"
Opravdu, Flo?! Lepší otázka by nebyla?
Nico ke mně krátce zvedl pohled, než ho s povzdechem zase sklopil.

Po pár sekundách váhání jsem se zvedla, abych se následně posadila vedle něj.
"Nico?" Opatrně jsem mu položila ruku na rameno. Překvapilo mě, že jí nesetřáshl.
"Já jen..." Ironicky se uchechtl. "Will se poslední dobou chová hrozně divně! Když s ním chci o jeho chování mluvit, tak prohodí nějakou výmluvu a zdrhne."
"A-ha...Asi má hodně prá-"
Nico rukou pokynul, abych se rozhlédla po marodce, kde bylo asi jen pět táborníků.
"O-ou..."
"Jo, ou!" Chytl se za hlavu a tu svěsil. Něco zamumlal.
"Prosím?"
"M-mám strach." Zašeptal koktavě. "C-co když...co když to chce Will...se mnou...u-ukončit?"
"A-ale Nico...to by-"
Než jsem stihla cokoliv říct, objevil se Will, který za sebou táhl Simona.

"Omlouvám se za zpoždění." Usmál se můj bratr. "Jo, Nico....promiň, nechci tě vyhánět, ale potřebuju-"
"Něco vyřešit! Jasně!" Nico prudce vstal a odkráčel pryč.
Probodla jsem Willa pohledem, zatímco donutil Simona si sednout.
"Chudák Nico. Víš, co-"
Bratr mě zastavil tím, že mi před tvář dal ruku. Pak si sedl naproti mě a boreásovci tak, aby mezi nás nebylo vidět.
"To, co vám teď ukážu, musí zůstat jen mezi námi. Postupem času se to dozví i další mí blízcí, ale teď...Slibte mi to."
Oba dva jsme přísahali na řeku Styx.
"Dobře." Will si šáhl do kapsy u kalhot, vytáhl malou krabičku. Když jí otevřel, zaleskl se v ní prstýnek.
Já zalapala po dechu, Simon ho zadržel.
"T-to je pro Nica." Koukl nám do očí a doufal, že jsme pochopili, o co se jedná.