Apollónova Dcera - Břemeno

Poděkování

Po tom, co jsem si popovídala s Patrikem, jsem chtěla najít Marka. Napadlo mě, jak by ta poslední věta mohla skončit, ale potřebovala jsem se ujistit, abych mohla dobře zareagovat. Bohužel jsem ho nenašla.

Vzpomněla jsem si, že jsem Scamimu a zbytku nepoděkovala za záchranu Adama. Konečně mohla moje nejčastější můra o tom, jak je v Tartaru zavřený a trpí, jednou provždy zmizet.

.
.
.

Z poslední nepříjemné zkušenosti vím, že před vstupem do Hádova srubu je velmi důležité zaklepat. Když jsem byla pozvána dál, otevřela jsem a vešla.

"Ahoj, kluci. Chtěla bych vám po- Kde je k sakru Scami?!"
"Ve stínové dimenzi." Řekl Nico.
"Mě bylo hned jasné, že to tu nevydrží."
"Co tím- No to je jedno." Mávl rukou Will.
"Tak či tak mi dejde vědět, až vyleze, abych mu mohla poděkovat."
"Můžu tě za ním přemístit." Navrhl Nico.
Zasmála jsem se a vyšla ze srubu. "Páčko." Zavřela jsem dveře.

.
.
.

"FLORETO!" Naléhavost v hlasu Megan jsem poznala, že něco zjistila.

Pokud se zde nachází nový táborník, tak bych ho ráda upozornila, že polovina polobohů slovo "tajemství" nezná a ten zbytek si myslí, že je to sprostý slovo.

"Co se děje?" Přidržela jsem jí. Byla hrozně zadýchaná.
"Normálně....Víš o tom Markovi předsevzetí?"
"Jo."
"No tak si všichni mysleli, že je to vtip, nebo že ho poruší. Proto se jedna holka, btw ta nejvíc sexy hned po Jane, ohákla do nejvíc úplého a nejvíc odhalujícího oblečení, které jí zima dovolila a začala se prsit před Markem. Marek by měl po ní hned skočit!"
"Ale?"
"Víš, co jí řekl?"
"Ne?"
"Já chci vážný vztah a ne levnou štětku...To jí řekl!"
Chtěla jsem se začít smát, vždycky mi dělalo radost, když někdo urazil přefintěnou nánu, ale pak mi došla Markova slova.
Pustila jsem Megan a rukou si zakryla pusu.
"Co se stalo?" Koukla na mě Megan.
"On to ten debil myslel vážně..." Zahuhlala jsem do ruky.
"Cože?"
"Já...." Zakroutila jsem hlavou. "Nic."

.
.
.

"SCAMI!" Ano, konečně vyšel ze své dimenze. Sice to bylo kvůli večeři, ale to nevadí.
"Co po mně zase chceš?" Zakňučel.
"Chci ti poděkovat."
Zatvářil se zmateně.
"Díky, žes zachránil Adama."
Nastalo ticho.
"Doufám, že mě teď neobejmeš." Řekl Scami.
"To už radši obejmu Medúsu." Uchechtla jsem se.
"Uff!" Chytl se za srdce. "Díky bohům. Ještě bych něco chytil."
Praštila jsem ho do ramene.
"Aspoň jsem neskončil jak Tomáš."
"Hm...."
"Ani na to nemysli!"
"Hmm...."
"Bakerová!"
"Hmmmm...."
"Zabiju tě!"
"Stoupni si do fronty." Řekl proházející Tomáš.