Apollónova Dcera - Břemeno

Budoucí rodiče

Uběhl už měsíc a já si pořád nemohla vzpomenout, kdy a kde jsem otce poprvé potkala. Štvalo mě to. Plus jsem občas musela za Weronike, protože se Oscuro začala probouzet. Pokoušela jsem kontaktovat Apollóna, bohužel bez úspěchu.

Začínalo jaro a já seděla na verandě Apollónova srubu, přičemž jsem si hrála s Orthosem. Občas mě kousl do ruky, ale nijak vážné to nebylo.
Také tu byly Lovkyně, ale já se k nim přidat nemohla. Nejdřív jsem se musela zbavit prokletí.

"Ahoj, Flo." Přisedl si Adam.
"Čau."
"Už jsi složila přísahu?"
Kousla jsem se do rtu.
"Jé! Promiň! Zapomněl jsem..."
Wait...zapomněl? Tomáš si ze mě dělá celou tu dobu, co tu jsou, srandu a "imituje" mě...Jsi u něj 24/7...Jaks mohl zapomenout?
"V pohodě."
"No...tak...Jak si pokročila v pátrání?"
Povzdechla jsem si. "Jsem pořád na za-AU! Do hajzlu Orthosi!"
Ten pes dokázal pořádně žárlit. Mezitím, co jsem se bavila s Adamem, se neškodné okusování změnilo na dravé kousání. Nevěnovala jsem tomu velkou pozornost, jen jsem ho vždycky šťouchla na znamení, aby přestal. Jenže v tu chvíli mě kousl do obou rukou a to až do krve.
"Ti snad najdu fenku, fakt!"
Adamovy zacukaly koutky. "Měla bys jít na ošetřovnu."
"Ne, půjdu do kuchyně." Pronesla jsem ironicky a vydala se za Willem.

.
.
.

"Opravdu, Bakerová?!" Will mi čistil rány a přitom mi vyčítal mou neopatrnost.
Nico se na vedlejším lůžku smál. "N-no tak! Každý se někdy zraní při hře s mazlíčkem..."
Páni! On se mě zast-
"Sice se to děje malým dětem, ale..."
Aha! Tak nic.
"To jí neomlouvá!"
"Pro bohy Wille! Nic vážného se nestalo." Řekla jsem otráveně.
"Že nestalo?! Víš, kolik bakterií je v psí tlamě?! Mohl ti-"
A tady se rozjelo Willovo poučování ze světa medicíny.

"Jo! Chápu! Mohla jsem na to umřít, jo, rozumím!" Přerušila jsem ho, za což jsem si vysloužila pohlavek. "Jestli budete mít děti, tak mírným rodičem bude překvapivě Nico."
Oba zrudli.
"Tak zaprvé: co když si děti neadoptujem?! Zadruhé: jaks to myslela?!" Naštval se Nico.
"Ty děti ne-"
"Sklapni Wille! A ty odpověz!"
"Na tu první otázku: jen mě to napadlo. Na tu druhou: Ty mě vždycky zbiješ, pouze když trénujeme. Jinak si mě v životě nepraštil. To je typický znak pro mírného rodiče."
Will vypadal uraženě, Nico...u něj si nejste nikdy jistí.
"Sim tě Wille, to že jsi přísný neznamená, že nejsi starostlivý." Pokusila jsem se ho uklidnit.

Nastalo ticho, které přerušil Nico.
"Jestli se bude naše dítě chovat jako tvoje sestra, Wille, tak ho reklamuju."
Měla bych se urazit, ale místo toho jsem chytla záchvat smíchu.