Apollónova Dcera - Břemeno

Mise

Po tomto zdělení, jsem se jen tak tak držela, abych nezačala oslavovat. Konec konců to chtěl Will zatím tajit a kolem nás bylo dalších pět polobohů.
Já i Simon jsme popadli mého bratra za ruce a táhli ho co nejdál od všech ostatních, přičemž jsem vydávala zvuk jako konvice, když se vaří čaj.

.
.
.

Když jsme našli ono poklidné místo, se Simonem jsme zavřískali a objali Willa. Vlepila jsem mu pusu na tvář.
"Můj bráška se bude ženit!" Málem jsem ho umačkala.
"TO JE ÚŽASNÝ!" Křičel Simon.
"V-vzduch!" Zalapal po dechu Will.
"Promiň!" Odtáhli jsme se.
Klid nám naneštěstí pro Willa dlouho nevydržel a začali jsme zase dělat blbosti.
"Děláte, jako bych požádal vás." Povzdechl si bratr.
Odtrhla jsem se od Simona, kterého jsem málem objetím připravila o život, a zas jsem se pověsila na krk Willovi. Měla jsem pocit, že bych v tu chvíli objala i Medúzu.
"Vždyť je to úžasný, Wille!"
"Nico bude nadšený!" Přikyvoval boreásovec.
"A-ale co když odmítne?"
Vzpomněla jsem si na to, jak se Nico trápí kvůli tomu, co nikdy nenastane.
Pomalu jsem od Willa poodstoupila a chytla jeho tváře do svých dlaní.
Pousmála jsem se. "Nico neodmítne. Věř mi." Pustila jsem ho, přičemž nastalo ticho.

"Škoda, že tu není Scami. Takhle prošvihne něco dokonalého." Povzdychla jsem si.

(Vysvětleno v kapitole 25 u ScamanderVaine)

.
.
.

Potom jsem chodila po táboře celá rozzářená, že bych možná dokázala nahradit slunce, které se schovalo za mraky. Opravdu jsem byla z toho všeho nadšená. Ale to mě po chvilce přešlo. Will totiž chtěl, aby jeho žádost o Nicovu ruku byla perfektní, jenže nevěděl, jak to udělat. Takže jsem se musela obětovat a z mého budoucího švagra nenápadně vytáhnout, jak by si to on představoval.

"Ahoj, Nico." Vešla jsem do Hádova srubu.
"Hm." Zamručel. Ležel na posteli a zkoumal strop.
"Mohla bych tě o něco poprosit?"
Podíval se na mě.
"Mám problém, jak říct klukovi, že-" Dramatická pauza.
Nico vystřelil do sedu a přehoupl nohy přes roh postele. "Tím myslíš, že se mu chceš vyznat?"
Zakývala jsem hlavou.
"A to jdeš s tím za mnou?" Jeho výraz říkal To ti to mám jako ověřit?
Musela jsem probudit mé herecké dovednosti, které jsem získala, když se mi nechtělo do školy.
Musím se začervenat...
Vzpomněla jsem si na jednu z mnoha hádek s jistým boreásovcem a hlavně na ty šaty, který mi přičaroval a donutil mě v nich obejít půlku tábora.
Účinek se dostavil okamžitě.
"V-víš..." sklopila jsem pohled. "On je stejný typ, jako ty a já se mu chci opravdu zalíbit."
Nico zapřemýšlel. "Ten kluk...není to náhodou Sca-"
"NE!" Vykřikla jsem. "Je to jeden kluk od..."
Sakra! Můj plán má mouchy.
"No?"
"Je od...Árese." Za tuhle kravinu jsem si chtěla hned nafackovat.
"No ale Mar-"
"Ten to taky není! Nemůžeš mi rovnou poradit, jakým neobvyklým způsobem bych mu to měla říct?"