Apollónova Dcera - Břemeno

Svatební hysterie

Pamatujete si, jak jsme Simonem magořili, když nám Will řekl, že si chce Nica vzít? No tak přesně tahle scénka se opakovala, jakmile nám snoubenci nabídli, jestli bychom jim nešli za svědky.

"Přišlo nám to jako dobrý nápad, když jste se to prý dozvěděli jako první." Řekl Nico.
"To je báječný!" Začala jsem dusit Willa v objetí.
"Nejlepší!" Přidal se Simon.
Odtáhla jsem se. "Tak jak to máte naplánovaný?"
"Jaké plánování?" Promluvil boreásovec. "Mohli by se vzít hned! Stačí-"
Will ho přerušil. "Když to nevyšlo s tou žádostí o ruku, tak tohle musí být dokonale naplánované."
"Ty musíš mít vždycky všechno dokonalý, co?" Uchechtl se Nico.
"Proto si beru tebe."
"Blbče." Hádesovec si přitáhl apollónovce do krátkého polibku.
Will si odkašlal. "No, ehm...kde jsme to-"
"Na kdy to plánujete?" Zeptal se Simon aka Simi.
Snoubenci si vyměnili pohledy. "Za tři měsíce." Řekli jednohlasně.
"Co?" Podivila jsem se.
"Nejmíň za dva." Upřesnil Nico.
"Ale s našemi prostředky by to mohlo být za-"
"Flo." Zastavil mě můj bratr.
"Jo, chápu. Nic nechcete uspěchat."
"Navíc máte svých problémů dost. Nechceme vás moc zatě-"
"Ale Wille, nijak nás to nezatěžuje." Mávla jsem rukou.
"Přesně tak. Takže co je první na seznamu úkolů?" Zajímal se Simi.
"No...nic?" Znervózněl Will.
"Ještě jsme to nestihli pořádně promyslet." Přešlápl Nico.
Se Simonem jsme se na sebe usmáli, pak jsme popadli paže budoucích manželů.
"Máte to ale štěstí, že jste si vybrali zrovna nás, abychom vám s tím pomohli." Culila jsem se jak největší idiot.
"Ale obrovské štěstí." Přikývl Simon.
Vedli jsme je do Hádova srubu.
"Mám se bát?" Zeptal se Nico.
"To já nevím." Odpověděl Will.

.
.
.

Rozhodli jsme se, že nejdřív probereme oblečení, což byl špatný nápad, protože se Will s Nicem začali hádat, kvůli tomu, že se Nico chtěl obléknout do černého.
Seděla jsem na posteli s hlavou opřenou o dlaň sledujíc onu hádku. Simon ležel vedle mě, hlava mu vzhůru nohama vysela z postele. Chtěli jsme je uklidnit, ale nedařilo se nám to.

"Nemůžeš být oblečený jak na pohřeb! Nehledě na to, že ten, kdo BYL o ruku požádán, měl by-"
"No to mě ale nezajímá! Já chci-"
"To je-"
"DOST!" Zařvala jsem a prudce jsem se postavila.
"Ale-"
"NEZÁJEM!" Přešla jsem k Willovi a zabodla mu ukazováček do hrudi. "Chtěl si neobvyklou svatbu? Tak mu to dovol a ty si vem bílou! Nehledě na to, že jediný kus oblečení, co se hodí do společnosti, bude košile!"
Otočila jsem se k Nicovi. "A ty bys měl přijít s kompromisem, když toho není schopen Will!"

Zavládlo ticho.
"Co takhle-" Ozval se Simon. "Že byste si vzali tu barvu, kterou chcete a přidali doplněk v barvě toho druhého."
"To je dobrý nápad." Uznala jsem.
"Jo, je." Přikývl tiše Will. Podíval se Nicovi do očí. "Promiň, že jsem na tebe řval."
"Ne, to já se omlouvám." Řekl Nico a objal Willa.
"Za to nemůžete vy, ale svatební hysterie." Řekla jsem.
"A bude se to opakovat?" Zeptal se Simi, který zaujmul místo vedle mě.
"Jasně že jo. Proto jsme tu my." Objala jsem ho kolem ramen. "Pomůžem jim to zvládnout."
"Ty už si družičkou byla?" Zajímal se Will, který se od Nica odtáhl.
"Ano, na svatbě mé tety."