Apollónova Dcera - Břemeno

Další výhra

"Kdyby tu byl Will, zabil by tě." Uchechtla se u večeře Lucy.
"Hm?" Zamručela jsem s plnou pusou.
"Na večer bys neměla jíst tolik sladkého."
Polkla jsem sousto a ukázala na mou sestru lžičkou od šlehačky. "Tak hele, před tímhle super pohárem jsem si dala extra zdravé jídlo. Will by mi řekl, že si zasloužím odměnu."
"No jo, jasně. Ale to, že sis dala zmrzlinový pohár s...co všechno tam vlastně máš?!"
"Samý dobroty." Nabrala jsem lžičkou zrmzlinu a dala jí do pusy. "Prostě lahoda." Olízla jsem se.
Lucy se pokusila pohár sebrat, ale ubránila jsem si ho.
"Jestli dneska neusneš..." Zavrčela Lucy výhrůžně.
"Neboj se. Budu otravovat ostatní." Ujistila jsem ji.
"A já ji pomůžu!" Ozvala se Megan.
"Jasně!"
"Pro bohy Wille...vrať se co nejdřív." Zamumlala zoufale Lucy.

.
.
.

"Hej! Floreto!" Zavolal na mě Tomáš, když jsem odcházela z večeře.
"Co chceš?"
"Dlouho jsme si neporovnali svoje síly." Zablesklo se mu v očích.
"A co? Mě stačilo, že jsem tě minulé léto po-"
"Jenže jsem se od té doby hodně zlepšil."
"No a? Stejně nemám zájem."
"Jasně! Bojíš se! Teď, když Oscuro spí, tak na to nemáš koule, co?"

Zarazila jsem se. O mém prokletí vědělo jen opravdový minimum lidí a ke všemu složili přísahu, že to nikomu neřeknou. Tak jak...?

Tomáš se zasmál. "Samozřejmě že do toho nepůjdeš! Jsi totiž-"
"Když ti na to kývnu, dáš mi pokoj?!"
Přikývl.

.
.
.

Tomáš stál naproti mně v bojové pozici, zatímco já jsem vypadala, jako bych ten boj už vyhrála - lhostejně."

"Můžeš to brát vážně?" Zamračil se áresovec.
"Abych vypadala, jako bych si nadělala do kalhot? Jako ty? Ne, díky."
Tomáš zavrčel.

První jeho útok jsem vykryla, jako by to byla otravná moucha.
Prej zlepšil...jsem v táboře kratší dobu a stejně jsem pořád lepší...no jo no. Když víte, od koho se učit...
Po čase jeho útoky začaly být agresivnější. Musela jsem si dát větší pozor.

"Do hajzlu PŘESTAŇ?!" Zařval Tom. "FURT JEN VYKRÝVÁŠ!"
"Chceš, abych do toho šla naplno?" Vytvořila jsem mezi námi mezeru, abychom se oba vydýchali.
"JO!"
"Fajn."

Začala jsem "lehkými" útoky. Vždy, když můj útok odrazil, úsměv na tváři se mu o něco zvětšil. Dokonce jsem mu dala možnost zaútočit.
Když už jsem si myslela, že jsem jemu egu udělala dobře, přitvrdila jsem. Začal mít problémy. Nemohl mi útok vrátit, nedovolila jsem mu to. Tom byl překvapený.

"Neříkal si, že ses zlepšil?" Provokovala jsem, čím jsem docílila toho, že se naštval. Tohohle kluka vytočíte snadno.
Začal útočit, jenže nepromyšleně, takže bylo mnohem snazší, se jeho útoku vyhnout.

"A teď zase já!" Opět jsem začala útočit.

.
.
.

"Nebodla jsem tě?" Koukla jsem na Tomáše, který přede mnou klečel a držel se za hruď.
Zakroutil hlavou. "Jen řízla."
"Příště se budu muset víc snažit." Řekla jsem a vydala se k odchodu.

Několik polobohů, co se na nás přišlo kouknout, starostlivě přiběhlo k Tomášovi, aby ho pro jistotu odtáhlo na marodku. Na mě čekal Atheris se založenýma rukama.

"Prosím ne!" Kníkla jsem, protože jsem věděla, co bude následovat. "Dneska ne!"
"Přestaň fňukat a poslouchej."
Začal mě poučovat o tom, co jsem udělala špatně, přičemž žádné argumenty nepřipadaly v úvahu.