Apollónova Dcera - Břemeno

Před dnem D

Po několika měsících jsem byla připravená se zbavit Osuro jednou provždy. Díky snům jsem věděla, jaká překvapení mohou nastat. Tušila jsem, že se některým nevyhnu. Aspoň jsem se na ně mohla lépe připravit.

Jednoho odpoledne jsem si balila důležité věci do batohu, abych další den hned po snídani mohla vyrazit. Cheirón už dávno o tom věděl, takže jsem se nemusela bát, že by na mě, až bych se vrátila zmrzačená, čekal nějaký trest.

.
.
.

Mířila jsem do srubu Boreáse, abych Simonovi vrátila knihy, když ze dveří onoho srubu vyšel rozrušený Nico.

Asi bych měla říct, že byl poslední dobou hodně divný, stejně tak i můj bratr. Navíc každé ráno nějak zmizel a vrátil se až na oběd. Už jsem se ho pokusila jednou zeptat, jestli nepracuje, ale vždycky mě odbyl. Takže to znamenalo, že ano. A když padla otázka "proč", mlčel.

"Hej, nazdar Flo!" Pozdravil Nico. "Jdeš za Simonem?"
"Čau. Jo, jdu mu vrátit knížky." Chtěla jsem ho obejít, ale zatarasil mi cestu. "Co blbneš?"
"Vždyť víš, že mu není dobře. Jen jsem mu chtěl skočit pro léky a hned se vrátit, ale když už jsi tu-" Vytrhl mi knihy z rukou. "Můžeš pro ně jít ty. Díky." Zase zalezl do srubu.
Párkrát jsem zamrkala. Tohle bylo ultra divný.

Tak jsem šla na marodku pro léky. Proč ne, že? Když mě Nico tak hezky poprosil...

.
.
.

Jakmile jsem zaklepala na dveře srubu a vešla, tak rozhovor mezi mým švagrem a kamarádem utichl.

"Vy zase něco plánujete." Podala jsem Simonovi léky.
"Ne, my jen...probíráme něco...
důležitého." Řekl váhavě Nico.
"Takže se v tom nemám šťourat, že?"
"Jo."
"Ok. Stejně mám vlastní starosti. Zatím." Odešla jsem.

.
.
.

Po večeři jsem chtěla jít spát. Považovala jsem za nezbytné mít na nadcházející den dostatek energie.

"Floreto!" Chytla mě za rameno Flos, čímž mě zastavila na cestě ke srubům. "Dlouho jsi nebyla u táborového ohně. Pojď k nám!"

Byla to pravda. Trávila jsem moc času tréninkem, že buď jsem byla unavená, nebo jsem na ostatní neměla náladu.

"No já-"
"Prosím." Skočila mi do řeči. "Patríček si stěžuje, že ho jeho kamarádka ignoruje."
Ano, vztah mezi Patrikem a Flos zašel tak daleko, že si začali říkat "roztomilými" přezdívkami.
"Ale-"
"Prosím!"
"Tak fajn!" Povzdechla jsem si. "Ale jen na chvíli. Zítra musím-"
"Neboj. Jen pět písniček a půjdeš pryč." Slíbila a už mě táhla za ostatními.