Selekce [dokončeno]

ranní rozhovor ✔12

Ráno se probudím a jsem ráda, že v komnatě jsem sama.
Ani nevím proč, ale potřebuji si protřídit myšlenky.
Nedivím se, že tu jsem sama vždyť je půl pátý.
Zkouším znovu usnout, ale nejde to tak na sebe hodím krásný kabát a boty a jdu na chodbu.
,,Lili kam jdeš?" Já se prudce otočím a sama pro sebe si řeknu..
To jsem, ale blbá, úplně jsem zapomněla, že mám před dveřmi stráže..
,,Jdu se projít ?" řeknu a usměju se na Austina. 
,,Teď !?" podívá se na mě jako na největšího blázna.
,,Nemůžu spát." řeknu.
,,Aha, ale stejně tě v tuto hodinu nemůžu pustit."
,,Škoda." řeknu smutně.
,,A to jako nikdy neodpočíváš, to jsi tu celou noc ?" Zeptám se..
,,Ne to ne, teda jak kdy, ale střídáme se." odpoví.
,,Aha."
,,A baví tě tahle práce ?"
,,Ale jo baví, přijdu si užitečný, ale tato práce má i své nevýhody." řekne.
,,A jaké ??"
,,Jsi nějak zvědavá." ušklíbne se.
,,No jo to jsem celá já." mrknu.
,,No tak, nastavuju svůj život, ale o to úplně nejde, kdybych chtěl mít třeba nějakou dívku či rodinu, tak vlastně nemůžu nemohl bych jim to udělat a taky se musí čekat a to už si může najít jiného." dopoví a je mi ho líto.
,,Každý má právo na štěstí." snažím se mu dát naději.
,,No to jo, díky " řekne.
,,A co je vlastně mezi tebou a Damonem ?" Zeptá se Austin..
,,Vážně mezi námi nic není a kdyby jsi viděl, jak se ke mě choval mimo zámek, pochopil by jsi."
,,A co ti udělal ?" 
,,Víš měla jsem přítele, opravdu úžasného.
Milovala jsem ho, ale potom se něco zvrtlo a byl popraven.
No a on se bavil s Damonem prý byli nejlepší přátelé.
A on tu smrt hodil na mě a pak na prince.
Prvně jsem byla toho samého názoru, ale to setkání s princem mě změnilo a pak, když Damon s nějakýma svýma kamarádama otravovali kluka, tak jsem se ho zastala a pak došla řeč na prince toho jsem se taky zastala a to překvapilo mě samotnou a pak začal mluvit o tom jak jsem zabila Liama a já se neudržela a dala jsem mu facku, a ten kluk co jsem se ho předtím zastal, tak mě odtáhl pryč a nakonec se ukázalo, že ten kluk byl princ Samuel, který dal na mou radu. Samozřejmě, že ho potěšilo, že jsem se ho zastala, ale no bylo to divný, ale i do teď cítím, že mezi sebou máme nějaké pouto." Dopovím svojí dlouhou řeč.
,,Nevím, co na to říct." řekne a lehce pokrčí rameny.
,,Nemusíš říkat nic."
,,A proč jsi se přihlásila do Selekce ?, já vím bylo to v novinách, ale i tak bych to chtěl spíš slyšet od tebe."
Na to se zasměju a řeknu...
,,No já jsem sem nechtěla, byla jsem spíš přinucena a hlavně jsem na to přistoupila kvůli rodině, chci jím přispívat, ale tak jeden z důvodu proč jsem se přihlásila byl, že jsem si myslela, že nemám šanci postoupit, ale je pravda, že těsně před vylosováním jsem chtěla postoupit a ani nevím proč."
,,Aha." řekne a kývne.
,,A nelituješ toho, že tu jsi ?" zeptá se mě.
,,Nevím, zatím ne, mají tu moc dobré jídlo.
Na to se Austin zasměje..
,,Tak to je důležitý."
,,A co jsi nervózní z toho rozhovoru s princem co bude dneska ?"
,,Ani nevím asi ne, ale jediný čeho se bojím je, že budu vypadat jako zombie, no podívej se na mě."
,,To určitě nebudeš a i kdyby tak tě holky nalíčí a nic nebude vidět." řekne povzbudivě.
,,Jo to máš pravdu, díky." holky zvládnou všechno.
,,Nemáš zač."
,,Hele já si zkusit lehnout možná ještě usnu." povím.
,,Dobře, tak dobrou."
,,Tak ahoj a díky za pokec."
,,Můžeš si se mnou promluvit kdykoli, víš, můžeš věřit." řekne a já mu věřím a kývnu mu na souhlas a jdu do své komnaty a zkouším usnout...

Konečně jsem se přinutila přidat další kapitolu a tady je doufám, že líbí a prosím vás o jakýkoli ohlas.