Selekce [dokončeno]

Pohřeb ✔ 66

,,Tady máš šaty, které jsi si vybrala." Poví ke mě Lydie.
,,Díky." A převzmu si od ní černé šaty a obléknu se.
,,Vlasy bych chtěla do drdolu." řeknu, když vidím, jak neví co s nimi.
,,Dobře." a začne mi je upravovat do jednoduchého drdolu.
,,Díky."
,,Jak ti je?" zeptá se.
,,No docela to jde." zalžu a pokusím se usmát.
,,Jak myslíš." Pohladí mě po rameni a odejde pryč z mého pokoje a já se podívám do zrcadla.
,,Jak jsem se změnila." špitnu holce do zrcadla, která má být mnou.
,,Jsi už dospělá a Selekce zahýbe se všemi." řekne táta a já se urychleně otočím.
,,Sice nevím jaká jsi byla předtím, ale teď vím, že jsi milá, okouzlující holka." A na to se usměju.
,,Byla jsem bez srarostí, tedy měla jsem je, ale ne takové a vždy jsem si myslela, že když už se vdám, tak z lásky.
,,Nemusíš to dělat, nemusíš si vzít prince Samuela."
,,Ale ano musím."
,,Lili mysli na sebe, vždyť ho přeci nemiluješ."
,,Ale ano miluju."
,,A co Damon?"
,,Toho miluju celým svým srdcem a duší.."
,,Chceš Damona."
,,Ano chci."
,,Chápu v jednu chvíli jsem si také říkal, že možná něco k Eadlyn cítím, ale asi to nebylo to co máš ty s Samuelem."
,,To já nevím, ale vím, že dnes už toto téma nechci řešit, přeci jen s tím nic neudělám."
,,Jo máš pravdu."
,,Nechceš abych s tebou na ten pohřeb šel?" zeptá se a koukne na mě.
,,Ne díky." povím a on se na mě podívá pohledem jsi si jistá.
,,Neboj zvládnu to. " a on přikývne...
Slyším slova místního kněze, jak říká ty správná slova co se na pohřbu používají, já jen v tichosti stojím a poslouchám řeč.
,,Teď vás poprosím o minutu ticha."
a krajinu ovane jen zpěv ptáků lítajíc nad zemí...
,,A teď se můžete rozloučit.." Řekne a jde pryč.
Uvidím Sol, ale v tuto chvíli za ní nejdu a ani nehodlám jít, vím že toto je pro ní nejspíše horší než pro mě. Být jí tak mě obviňuju z toho, že jeho smrt je má vina, jenže ona to tak nebere a já jsem vděčná.
Ale má mysl to tak bere, což je logické...
Chvíli počkám až všichni odejdou a kleknu s k jeho hrobu a položím na něj růži.
,,Arthure moc mě to všechno mrzí. Kdybych mohla, tak si to s tebou vyměním.
Přesně vím, že by jsi odporoval a říkal ať mě to ani nenepadne.
Je mi líto, že nemůžeš být se Sol, kterou tak miluješ.
Milovat někoho je ta nejkrásnější, ale zároveň nejbolstnejsi věc na světě.
Jsi skvělý člověk a vždy jsi mi pomohl, chápal a také mi dával naději, že věci nejsou jen černé a nebo bílé.
Donutil jsi mě sportovat a ještě k tomu jsi mě trénoval, což chce velkou dávku odvahy.
Mám tě moc ráda a navždy budeš v mém srdci.
A slibuji, že když budu mít někdy syna pojmenuji ho po tobě Arthure. Po odvážném člověku a velice milým společníkovi a také se mi to jméno líbí." smutně se usměju.
,,Sbohem někdy se znovu potkáme." řeknu a jdu směrem k domovu.
Tak tady je další z kapitola a omlouvám se za nevydávání nějak mi dochází nápady.
Vaše minisyle