Selekce [dokončeno]

Od někuď ho zná ✔ 28

,,Málem si mě utopila." neodpustí si poznámku Samuel.
,,To ty sis začal." připomenu mu a pomohu mu vylézt z vody.
,,To jsem netušil, že mě budeš chtít utopit." zašklebí se pobaveně.
,,Víš jaký by jsi měla problém, kdyby si zabila budoucího následovníka trůnu." pozvedne obočí.
,,To nevím, ale obyvatelstvo by mělo radost." předhodím mu.
,,Proč tak usuzuješ ?" zeptá se a pořád mu hlase zní pobavený podtón.
,,Jelikož dalším následovníkem trůnu by byla princezna Amálie." ušklíbnu se a je jasné, že to nemyslím vážně.
,,Tak to ti děkuju." poví ironicky.
,,Nemáš zač." mrknu na něj pobaveně.
,,Pojď sem." řekne tajemně a já se bojím co to zase vymysel, ale na druhou stranu jsem zvědavá.
,,Ne." závrtím hlavou.
,,Prosímtě pojď sem a potichu."
,,Co ?" nechápu a jdu k němu.
,,Dívej." chytne mě za ramena a ukáže směrem na levo.
,,Je krásný co ?" špitne mi do ucha.
,,Ano." a nemůžu odtrhnout oči od majestátního jelena.
,,Jsi krásná." řekne po chvíli Samuel a já odtrhnu oči od jelena a podívám se na Samuela.
,,To bylo na mě ?" zeptám se jelikož si nejsem jistá zda mluvil ke mě.
,,Co ?" podiví se.
,,Zda jsi mluvil ke mě ?" podívám se do jeho očí.
,,Já něco říkal ?" a jen nad ním potřesu hlavou a nebo nad sebou asi se mi to zdálo.
,,Už by jsme měli jít." poví.
,,To jo za chvíli bude oběd." přikývnu a začnu na sebe soukat šaty.
Samuel ani nedutá a zapne mi mé šaty.
,,Děkuju." otočím se k němu.
,,To já ti děkuju za krásné dopoledne." poví.
,,Já též." usměju se.
,,Jsi krásná." vyjde z úst Samuela a teď jsem si jistá, že se mi to nezdálo.
,,Děkuji." nevím co jiného říct na jeho poklonu.
,,Same co děláš ?" zeptám se ho když mi dá ruce kolem pasu."
,,Já jen škoda, že o nic nebojuješ." a já jen polknu.
,,Měli bychom jít." vydám ze sebe a on kývne.
A najednou jako by se cestou zpátky Samuel probral a zase byl normální. Začal mi vyprávět o tom, když poprvé lovil zvěř v lese. Když jsme byli už v paláci musela jsem se smát.
,,To tě jako honilo divoké prase ?" nemůžu tomu uvěřit a směju se až mi z očí derou slzy.
,,Teď je to vtipné, ale ani nevíš jaký jsem měl strach a na ten strom jsem vylez hned."
,,Páni." a znovu se zasměju.
,,Tento příběh by jsi měl říct v novinách nebo ve zprávách, hned by si tě obyvatelstvo oblíbilo ještě více." škytnu smíchy.
,,Lili ty se mi směješ ?"
,,Ne, jistěže ne vaše výsosti." řeknu ironicky a jako naschvál se ukloním.
,,No počkej a já běžím směrem k jídelní hale, ale dlouho to netrvá a Samuel mě chytí a dá si mě přes rameno a je začnu jančit jako malá.
,,Strážní okolo se smějí a já najednou zavážním, když jsme u jídelní haly. ,, Měl by si mě pustit." a on tak učiní, ikdyž nechápe co se děje.
,,Dobrý den výsosti, slečno." úkoní se pro mě dva známí strážní.
,,Neznám vás od někuď a já vím, že teď jsem rozhodně zbělala.
,,To bude tím, že jsme strážní tady slečny Lilie." poví Austin.
,,Ach ano." kývne a pak se podívá na Damona.
,,Opravdu se od někuď neznáme ?" a Damon zavrtí hlavou.
Damon sice neví, že ten kluk na kterého si dovoloval byl Samuel, ale on si jeho tvář vybavuje a to není moc dobré.
,,Už vím odkud vás znám." a já se podívám vyděšeně na Austina a ten mi pohled oplatí.
,,Vy jste přece..."
Tak tady je další kapitola snad se líbí je trochu kratší, ale snad nevadí.
Vaše minisyle.