Selekce [dokončeno]

Překvapení ✔ 42

,,Same.." podívám se na něj.
,,Já vím Lili, nejlepší kamarádi se nelíbají." a já přikývnu.
,,Ale jsme opravdu nejlepší kamarádi ?" zeptám se a dám si nohy do tureckého sedu..
,,Asi jo, my dva jsme zvláštní kamarádi." řekne a já přesně vím co má na mysli.
,,Jo to jsme." A podívám se na něj a dám přátelsky svou ruku na tu jeho.
,,Lili na ten polibek zapomeneme jo ?" navrhne a položí druhou ruku na tu mou.
,,Jo." řeknu jednoduše, ale nevím jestli to půjde, ale musí.
,,Takže přátelé jako normální nejlepší přátelé ?" zeptá se a upřeně se na mě podívá.
,,Jasně, že jo." usměju se a podívám se mu do očí.
,,Jestli to půjde, ale věřím, že jo vždyť miluješ Damona." Koukne na mě a lehce se odtáhne a ruce dá pryč.
,,Jo půjde to a ty máš zase Miu." usměju se, ale stoprocentně upřímný úsměv to není a pro jistotu dám ruce za záda.
,,S Miou se zatím jen poznáváme, ale rozumím si s ní víc než účastnicemi Selekce." Řekne onen fakt, který mě podvědomě uklidní, ale zároveň znepokojí.
,,Jo i tak určitě to bude v pohodě." usměju se a zatnu ruce v pěst, protože v hloubi duše vím, že to nejspíš v nejbližší době tak nebude.
,,Jenže teď nám dvoum budou muset uvěřit, aby přestali býti naštvaní." Řekne své pochybnosti Samuel, které jsou nám oboum zcela jasné.
,,Jo to jo." Dám mu za pravdu v jisté věci, která mi by byla jasná i bez jeho připomenutí.
,,Lili měla by jsi se prospat, tak já půjdu." A zvedá se k odchodu.
,,Ne prosím nechoď nechci tu být sama." špitnu a smutně se na něj podívám, protože kdyby odešel, vůbec bych neusnula a vybrečela bych ten zbytek slz co mi zbývá.
,,No dobře, tak já tu zůstanu." řekne a znovu si sedne na postel a já se usměju.
A po chvilce si oba lehneme vedle sebe a já zavřu oči.
,,Díky." usměju se a pořád mám zavřené oči a slyším svůj už klidný tlukot srdce.
,,Nemáš zač." řekne a obejme mě.
A já po chvilce v jeho objetí usnu.
,,Lili ?" Slyším hlas, který mě probudí z bezesného spánku.
,,Ano ?" zamumlám.
,,Vstávej za chvíli bude snídaně." poví ke mě Samuel a lehce se mnou zatřese.
,,Holky mě vzbudí." povím a ještě pevněji zavřu svá oční víčka a překulím se na druhý bok.
,,Už tu byly teda jen Caroline a Viol." poví a to mě v celku probere a zvednu se do sedu.
,,Nedivím se." Povím a otočím se směrem k němu, abych na něj viděla.
,,Možná je to lepší, kdyby nás tady viděla spolu Mia tak bůh ví co by si myslela." Řekne s pohledem plným pochopení a já přikývnu.
,,Máš pravdu." ,,Tak se jdi převléknout já tu na tebe počkám." poví ke mě klidně jenže on jsi neuvědomuje základní fakt.
,,A kdo mě nalíčí a udělá účes ?" rozhodím rukama.
,,To je jedno, udělej si to sama." Poví rozhodně a já jen se ujišťuju zda to opravdu řekl a když jsem si v celku jistá.
,,No dobře." řeknu a jdu do koupelny a snažím se, abych vypadala trochu k světu.
,,Tak ?" zeptám se a vyjdu z koupelny a mám na sobě více vrstvé šaty v tyrkysové barvě.
,,Vypadáš dobře."
,,Díky za milosrdnou lež." usměju se. ,,Ne vážně je to o dost lepší než předtím." Což jsem ráda, ikdyž jako uklidnění to neberu v potaz, protože všechno by bylo lepší než to předtím, ale co.
,,Díky." Pozvednu k němu hlavu.
,,Nemáš zač." Řekne a jde ke mě blíž.
,,Tak pojď jdeme na snídani." a já se zavěsím do jeho rámě.
,,Ahoj Austine, Arthure." pozdravím své strážné ikdyž Arthur má hlídat někoho jiného nějak je u mě častěji. Ne, že by mi to vadilo, jen mi to přijde zvláštní.
,,Ahoj Lili, Výsosti." řeknou oba a udělají lehkou úklonu.
Austin se na mě tázavě podívá a naznačí ústy.
,,Co se to děje ?" A já kývnu, že mu to řeknu později a se Samem jdeme na snídani.
Jenže jak se k jídelně přibližujeme slyším víc a víc hluku, který je provázen hlasitým smíchem což není moc obvyklé.
,,Co se to tam děje ?" podívám se na Samuela, ale ten se jen tajemně usměje a já zrychlým krok, abych zjistila co se děje co nejdříve a na to se Samuel zasměje, jenže v tu chvíli mi to je jedno, protože mě pohání zvědavost.
Vejdu do jídelní haly a mé srdce vynechá několik úderů, pustím Samuelovu ruku a běžím jako o život a málem nezabrzdím.
,,Mami, Kim, Kaile." Zasměju se všechny si stáhnu do objetí a na obličeji se mi objeví upřímný úsměv.
,,Vidím, že jsi přišla s princem." nahodí máma, když si je stáhnu z objetí.
,,To jako vážně mami.
Po dlouhé době mě vidíš a tohle je první co řekneš." zasměju se a dám ruce v kříž.
,,Chyběla jsi mi zlato."
,,Ty mě taky." a obejmu jí.
,,Lili, moc jsi mi chyběla." usměje se Kim a je vidět, jak je nedočkavá, protože mě chce už obejmout.
,,Ty mě víc." a také jí znovu obejmu.
,,A máš krásné šaty." dodá.
,,Jo já vím." ušklíbnu se.
,,Princezno." zavolá s úsměvem Kaile a ukloní se a já se podivím nad jeho novým účesem.
,,Kaile." pohrozím mu, ale na to mě obejme.
,,Jsem rád, že žiješ." zašklebí se.
,,Taky tomu nemůžu uvěřit jo a pěkný vlasy." Přihodím pobaveně a on se ke mě nahne a zašeptá mi v celku nápadně do ucha.
,,Díky, jo a někdo se na tebe dívá."
A já se podívám na Sama, který se na mě usmívá od ucha k uchu, jelikož je rád, že jsem spokojená.
Jen se usměju a ukážu mu prstem, aby jsem přišel a on jsi to pomalými krůčky jde ke mě a nevypadá to, že by se mu sem dvakrát chtělo.
,,Same, tohle je moje máma, sestra Kim a můj bratr Kail." představím mu mou rodinu a je mi jasné, že by věděl kdo je kdo i bez mé pomoci.
,,Mami, Kim, Kaile tohle je princ Samuel."
,,Moc mě těší." usměje se nervózně Samuel.
,,Nás také." řekne máma a udělá poklnu a drkne do těch dvou ať se taky koukají poklonit a to nás se Samem pobaví a ve stejnou chvíli se na sebe podíváme.
,,Tak já jdu." koukne na mě Sam a já kývnu, že ho tu nedržím a on ještě jednou kývne k mé rodině a odejde a já se ještě dívám na jeho mizející záda a pak se prudce otočím k rodině.
,,Tak co jak jste se měli, když jsem nebyla doma ??"
Tak tady je další kapitola a překvapení. Snad se vám tato kapitola líbí.
Vaše minisyle