Selekce [dokončeno]

Bolest ✔ 62

Zastavím se a zalapám po dechu, podívám se okolo a schovám se za kraj, abych ověřila situaci.
Vidím Arthura a Austina bojovat bok po boku a oba už jsou zranění, je to strašný pohled.
Musím něco přeci udělat, nemůžu je v tom nechat.
Najednou mě někdo pevně chytne za ruku a schodí mě k zemi.
Podívám se na dotyčného a vím, že jsem ho už viděla.
Nechápu proč toto dělá vypadá jako normální kluk v mém věku.
,,Mám tu holku." křikene na ostatní a zvedne mě ze země.
,,Co tu děláš?" zakřičí Austin a Arthur na stejno, ale na to nic neřeknu a tomu klukovi šlápnu na nohu a osvobodím se z jeho sevření.
Arthur mě ihned vezme za sebe a bojuje a Austin jde také předemě a oba mě chrání jako nějaký poklad. Tím pádem můj příchod na pomoc přišel zbytečně ba naopak jsem tu přítěž.
Dívám se na kluky a čím dál víc si říkám, že toto musí být jen nějaký noční běs v mém snu, ale bohužel vím, že toto se mi nezdá.
Po nějaké době si říkám zda už je to bojování neomrzelo, ale jak se zdá tak ne.
Vidím kluky, jak jsou unavení a už to nezvládají přeci jen jsou jen dva a my jsme obklíčeni do kruhu.
Copak nikdo z dalších stráží sem ještě nehodlá přijít.
Slyším už víc agresivnější cinkání ze strany útočníků a nejednou uvidím meč, jak projede hrudí, mé srdce se zastaví a já upadnu na zem s tělem Arthura.
,,Arthure!!" zakřičím hystericky a po obličeji mi teče hromada slz.
,,Mám tě rád." poví ještě potichu Arthur a já pak ucítím, jak se mu nehýbe hruď.
,,Lili dávej pozor!" Uslyším, ale nemůžu se ani hnout a hlavně nechci opustit Arthura na této chladné zemi. Někdo mě zvedne že země a já se nechám táhnout pryč.
,,Lili prober se." zakřičí někdo bolestně a já se snažím zaostřit zrak přes ten tok mých slz.
,,Uvidím toho kluka co zabil Arthura a já se zmůžu jen na hysterické proč, nejde mi utéct z jeho sevření, prostě
nemůžu.
,,Lili." uslyším příjemný hlas a pak jen ucítím tvrdou ránu na zem.
,,Lili prober se." promluví někdo na mě, ale mě se nechce nechci jít do kruté reality, líbí se mi tu, líbí se mi být v černo černé tmě.
,,Lili, prosím." a tak já hlas poslechnu a otevřu oči.
,,Jsi v pořádku?" zeptá se.
,,Damone, Arthur?" začnu brečet.
A on si mě posadí na klín.
A začne zvonit a já se leknu.
,,Lili v klidu to znamená, že už jsou pryč a všichni můžou opustit skrýše." a já se trochu uklidním.
,,Lili?" přiběhne ke mě Samuel a já ho objemu.
,,Jsi v pořádku? A já přikývnu.
,,Ale Arthur není, on je mrtvý." a začnu brečet.
,,Lili, co se děje? zeptá se mě Sol a Katherine je ihned za ní.
Já se na ni podívám pohledem, kdy je jasný, že se něco stalo.
,,Je mi to líto." špitnu a ona začne brečet a já s ní.
Já a Sol se obejme a společně brečíme a Katherine nás obejme jako naše opora a soucit z její strany je zcela zřejmý.

Takže tady je smutná kapitola, kterou jsem plánovala, ale asi stokrát jsem si říkala, že to nakonec neudělám, protože jsem si postavu Arthura velice oblíbila. Rozhodovala jsem se mezi ním a Austinem, ale nakonec jsem se rozhodla pro Arthura.                           Vaše minisyle