Selekce [dokončeno]

Hádka ✔ 3

O týden později:
Celé město celý týden mluvilo o princi a o našem veřejném rozhovoru.
Skoro nikdo nechápe, jak jsem s ním mohla takhle mluvit...
Máma mi samozřejmě vynadala, že kdyby nebyl princ tak dobrosrdečný, tak bych už byla mrtvá.
A Kimina, posedlost princem trochu opadla.
Ale stejně princ je princ, že?
Za dva dny, už budou vyhlášeny dívky do Selekce a o mě lidi naštěstí už nebudou mluvit.
Jelikož budou mít 35 dívek, které budou dobrou mluvou...
Jdu dolů a máma poví zděšeně.
,,Vypojili nám proud." ,,Cože!?" vyjeknu.
,,No slyšíš bohužel je to pravda." řekne sklesle mamka.
,,Co ?" křikne Kim z obýváku.
,,Jak zjistíme jestli Lili podstoupila?" poví zděšeně má sestra.
,,Kim nebuď směšná." opomenu jí.
,,Já si jdu najít něco k práci.
Půjdu k sedmým tam bude práce dost a vydělám nějaké peníze."
,,Díky zlato" řekne mamka s úsměvem. ,,Jo" kývnu a vydám se k sedmým.
Když dorazím ven je už vše  jako dřív, odpadky úplně všude, protože druzí a třetí je sem hází a tak v některých jsou i zbytky jídla, které se ještě můžou sníst.
,,Dobrý den pane" řeknu k postaršímu ušmudlanému muži.
,,Dobrý děvče." zachraptí.
,,Neměl by jste pro mě práci ?" poprosím.
,,Jo jasně" kývne
,,A co budu dělat ?" optám se..
Chvíli přemýšlí a pak řekne.
,,Budeš hledat potraviny, které se dají sníst." A ukáže na hromadu odpadků. ,,Dobře" kývnu a jdu k oné hoře smradu.
O 5 a půl hodiny později :
Pořád se hrabu mezi odpadky a už jsem našla docela dost poživatelných potravin, ale jsem dost unavená a tak toho nechám a dostanu nějaké peníze, ale žádná sláva to není a tak se vydám  na cestu domů...
Procházím ulicemi a uvidím svůj odraz ve skle a leknu se vypadám děsně.
Ne že bych byla nějaká upravená, ale teď vypadám... No škoda mluvit.
No co pracovala jsem mezi odpadky. Tak pokračuju ve své cestě a uvidím 4 lidi. A v té skupině je nějaký zmatený kluk a zděšeně rozhazuje rukama. Tak přijdu k nim a řeknu těm třem.
,,Nechte ho být !"
,,Kdo si myslíš, že jsi." řekne kluk, který vypadá, že je ze sedmé kasty a je mu maximálně dvacet let.
,,Kdo já jsem, víš jmenuju se Lilie a být tebou držím jazyk za zuby." řeknu ještě slušně.
,,Áá to jsi ty, co si troufla i na prince." Řekne jako bych byla jeho stará známá.
,,Já jsem jen říkala pravdu." povím.
,,No..a nechtěla by ses k nám přidat, taky nenavidíme prince Samuela."
Dá mi nabídku, která se mi příčí.
,,Já nikdy neřekla, že ho nenávidím."
,,A co minulý rok, jak si bojovala za práva a měla jsi projev, že nenávidíš prince, protože se nezajímá o svoje poddané a jen je zabíjí." povytáhne obočí a vlastně má pravdu.
,,To jsem totiž asi 2 měsíce skoro nic nejedla a byla jsem podrážděná." Řeknu mu a vidím, že jsem tu zůstala jen já a ten dotyčný se kterým se dohadují a taky ten vystrašený kluk, kterému jsem neviděla do obličeje. Nejspíš se ti dva kluci co utekli se mě báli..
,,Tobě se zalíbil princ.." a začne se smát z ničeho nic ten strašný kluk.
,,Cože ? ne."
,,Ale, ale." řekne posměšně.
,,Ty ta co řekla, že se jí nikdy nebude líbit jiný kluk než Liam."
,,Jak o tom víš, jak to, že mě znáš ?" Ptám se rozčíleně.
,,Byl jsem jeho nejlepší kámoš."
,,A ty, ty jsi ho zabila." řekne a probodne mě pohledem.
,,To na mě neházej. Trvalo mi rok a půl než jsem se z toho dostala a nevinila sama sebe." Křičím a poslední slovo zašeptám. ,,Ale vina je na tebe.
,,Hele" řeknu se slzamy v očích.
,,Vždycky bude v mým srdci, ale přeci jen musím žít dál." Snažím se mu vysvětlit.
,,A staneš se princeznou." Doplní posměšně.
,,Ne to ne já prince neznám, ale není takový jak jsem si myslela, je celkem milý, ikdyž rozhovor s ním tak nevypadal, přišlo mi, že se začíná starat o poddané a chce pro ně to nejlepší, ale neví jak."
,,Aha takže se z tebe stala další oddaná nána jeho výsosti." ušklíbne se.
,,Takhle nemluv, myslíš jsi, že jsi vševěd, ale víš houby o mých pocitech a taky víš houby o princi."
,,A ty něco víš ?" pozvedne obočí a hnusně se podívá.
,,Ne, ale vím, že by nikdy nepopravil nevinného člověka."
,,Jako byl Liam." řekne a to už mě vytočí a dám mu facku.
Hned se u mě objeví kluk, kterého jsem bránila a táhne mě pryč, ale velice opatrně jako by se bál, že jsem z porcelánu a pořád mu nevidím do obličeje jako by nechtěl, abych ho viděla. Pak mě někam odvede.
A já se zeptám.
,,Z jaký jsi kasty? druhý, třetí.." hádám. ,,Já jsem z pátý...."
Řeknu a snažím se mu podívat do obličeje...