Selekce [dokončeno]

Navždy ✔ 70

Já, Katherine a Chloe stojíme vedle sebe a čekám na to až Samuel, řekne které dívky vypadnou a, kterou jsi vezme.
A já se tvářím dost zděšeně a smutně.
Uvidím, tvář Damona, který sedí vedle mého bratra.
Damon se na mě usměje i přes tu dálku a já sklopím zrak směrem dolů.
Samuel si odkašle a právě teď můžu říci, že víc nervozního jsem ho ještě neviděla.
,,Drahá Ileyo, vím co chcete, abych konečně řekl, kdo je má vyvolená, ale.... Pozastaví se..
,,Katherine, ty jsi vážně úžasná holka, rozumíš literatuře a rád si s tebou o ní povídám a jsi klidná, což je někdy výhodou a proto se s tebou hezky mluví, ale ty nejsi pro mě ta pravá a doufám, že někoho potkáš, kdo si tě bude vážit."
,,Děkuji." usměje se a jde ho obejmout a pak se vrátí zpět mezi nás.
,,Chloe, ty jsi taky velice milá dívka, která nemá strach, umí vyslechnout a ví, kdy co správně říct, ale ani ty nejsi pro mě ta pravá, ale pro někoho jiného určitě ano." a teď je všem jasné, že ta jeho vyvolená jsem já, jelikož zbývám.
,,Lili." poví a já k němu přijdu a on mě vezme za ruku a většina lidí v sále se začne radovat.
,,Ty jsi, drzá, i dost hlučná a vždy si umíš prosadit své.." řekne a já se úšklíbnu.
,,Ale vždy umíš vyslechnout, poradit a rozumíš mi.
Klidně mě seřveš, když s něčím nesouhlasíš a skoro vždy víš, jak mě přesvědčit o své pravdě, mám tě rád.
A proto ti to nemůžu udělat.." a já se na něj nechápavě podívám.
,,Co?" špitnu.
,,A vlastně ani sobě, hlavně jsi má nejlepší kamarádka a proto ani ty nejsi má vyvolená." a přes celý sál jsou cítit emoce překvapení a zděšení zároveň a z různých stran je slyšet zalapání po dechu.
,,Děkuju." usměju se šťastně a objemu ho.
,,Damon je támhle." podívá se za nás.
A já se k němu rozběhnu on s mě k sobě stáhne a políbí mě.
,,Miluju tě." usměju se.
,,Já tebe víc."
A jdu si sednout k Damonvi na klín.
,,Přežila jsi, chvíli jsem pochyboval." Poví Kail a já ho objemu.
,,Já taky, já taky." řeknu a zopakuju to jako bych se chtěla ujistit, že žiju.
,,Takže." začne znovu Samuel a tím k sobě zase nahrne pozornost.
,,Nemohl, jsem zkazit život Lili, jelikož my se nemilujeme milostným způsobem, ale jako nejlepší přátelé.
A hlavně Lili, už svou pravou lásku našla." usměje se a většina se na nás s Damonem otočí.
,,A já vlastně taky, není to dívka ze Selekce, ale mohu ujistit, že je to ta nejmilejší dívka a já jí miluju a musím říci, že to se mnou má těžké a divím se, že ještě neutekla."
,,Mio?" a ona je nejednou u něj.
,,Miluju tě a chci se tě zeptat, vezmeš si mě?" zeptá se, když si klekne na zem s krabičkou v ruce.
,,Ano." zasměje se a on jí políbí a já si říkám, že už více šťastná být nemůžu.
,,Martine." usměju se, když mi poklepe na rameno a já si všimnu jeho pohledu.
,,Blahopřeju." a obejme mě.
,,Damone napadlo tě to co mě." podívám se na něj s jiskrami v očích.
,,Jo, přeci ho nepošleme do sirotčince."
,,Martine, co by jsi řekl, kdyby jsi bydlel se mnou a Damonem a byli bychom něco jako tvoji nahradí rodiče?"
Vážně jsem řekla, že budu bydlet s Damonem, snad jsem ho neurazila a podívám se na Demona, ale ten se jen usmívá, tím pádem asi souhlasí.
,,Ano, budu rád, když si mě adoptujete." ten kluk je vážně chytrý.
,,Vrátím ti medvídka, vážně mi pomohl." řeknu k Martinovi.
,,Ne nech jsi ho, třeba ho budeš ještě potřebovat."
,,Dobře." a on jde někam pryč asi za Kim.
,,Takže to je už konec?" zeptám se.
,,Ne Lili tohle je teprve začátek." usměje se na mě Damon a políbí mě.
,,Navždy."
,,Navždy." zopakuji.

A tak tohle je konec..
Doufám, že s vám FF na Selekci líbila a budu ráda, když mi napíšete svůj názor a klidně se mě můžete v komentářích na něco zeptat...
Ještě přemýšlím nad tím jestli bych měla napsat druhý díl, ale to ještě uvidím, ale nejdříve bych si dala chvíli pauzu.
A stáli by jste vůbec o další díl?
Tuto knihu ještě nějak poupravím jako překlepy a tak..
Děkuju, že jste knihu přečetli..
Vaše minisyle