Selekce [dokončeno]

On je můj mír v duši ✔ 54

,,Dobré ráno."
Jdou do mého pokoje Viol s Caroline a než se stačím probrat, tak se zeptám.
,,Kde je Mia ?"
,,To nevíme." Pokrčí rameny Caroline.
,,Máme pro ni zajít ?" A já zavrtím hlavou a zesmutním.
Snažím se to brát s nadhledem, ale bolí to...
,,Ahoj, holky." pozdravím všechny u stolu a vlastně i to můžu říci i více nahlas, protože nikdo z královské rodiny není u stolu. Pár lidí mi pozdrav oplatí a já si sednu na své místo.
,,Dobré ráno." Pozdraví královna a za ní jde král a princezna, tím pádem se všechny postavíme a pozdravíme též a čekáme na pokyn zpátky k sezení.
,,Dnes můj syn nepřijde, tak si můžete sednout a moje nevolnost se o něco zvýší, cítím jak mi mizí barva z tváře a můj tlak klesá.
Mysli na Damona, pomyslím si, protože to jedině on mě udrží při vědomí a já si vybavím jeho obličej s každičkým detailem.
Tím se mé tělo uklidní.
,,Dnes se budete ukazovat v tom co máte rády a vynikáte v tom a musím říci, že se těším, protože podle přihlášek do Selekce vás šest je velmi talentovaných."
A na královniny slova se lehce usměju.
Jenže vše, jak vím bude zase natáčeno, což se mi nelíbí, ale nic s tím nenadělám.
,,Arture." Vydechnu, když ho uvidím před jídelní halou.
,,Ahoj Lili, jak se máš ?" Zeptá se a já se chystám na lživou odpověď, ale nakonec si to rozmyslím.
,,Né moc dobře." Odpovím tedy pravdivě.
,,Co se stalo ?" Zeptá se za chůze k mé komnatě.
,,Nic zajímavého, jen jsem se špatně vyspala.
,,Když mi to nechceš říci, tak mi to klidně neříkej, ale nelži mi." Podívá se na mě a já přikývnu.
,,Je to moc složité víš a i proto to ti nechci říci, ale hlavně kvůli tvé bezpečnosti ti nechci říkat o co přesně jde." Podívám se na něj smutně a on mě obejme.
U Arthura cítím, že se jako přátelé doplňujeme a je to člověk, který mi hodně přirostl k srdci.
Vím, že bez něj bych se tu necítila tak dobře.
Není jako Austin je klidnější a to mi i někdy vyhovuje a taky o mě neví vše, což taky není na škodu a i tak vím, že mě zná.
Sice je taky někdy více živý, ale to jako snad každý kluk vždy si jsou v něčem podobní.
U Arthura cítím pravdu, lehkost a čirou úctu.
Jemu přeji vše nejlepší. Samozřejmě to přeji všem, ale vím, že on si to opravdu zaslouží.                  
Tak tady je další kapitola a je trochu kratší, ale snad nevadí.              Vaše minisyle