Selekce [dokončeno]

Útěk? ✔ 61

,,Utéct?" zeptám se zda svůj návrh myslí vážně.
,,Jo utéct tady nás nic dobrého nečeká." Koukne na mě a já sklopím zrak k zemi.
,,Je mi to líto, ale nemůžu, nemůžu všechny opustit."
,,Vždyť by jsi se s nimi mohla stýkat, být v kontaktu." usměje se.
,,Ne se všemi ne a hlavně bylo by to po dlouhé době, protože kdyby jsme utekli určitě by nás hledali a my by jsme nemohli v klidu žít."
,,Lili v čem je problém ty jsi ho chceš vzít?" zamračí se a sevře ruce v pěst.
,,Ne nechci, ale také nechci dělat problémy."
,,Aha ty nechceš dělat problémy vzpomeň si na sebe před selekcí!!
To by jsi za pravdu, lásku a spravedlivost klidně bojovala." Řekne ke mě Damon hlasitým hlasem.
,,Jo asi jo, ale neutíkala bych." Podívám se na něj a chytnu ho za ruce.
,,No dobře promiň..
Já jen nechci tě ztratit."
,,Jo já vím.." usměju se a objemu ho.
,,Arhure!!" usměju se jako sluníčko.
,,Proč tak dobrá nálada?" podiví se.
,,No není to tak, že mám dobrou náladu, ale jsem šťastná za svého kamaráda." Zasměju se.
,,Co??" Nechápe.
,,Blahopřeju k tomu, že jsi se dal se Sol dohromady."
,,Jak to víš?"
,,No Damon vás spolu viděl a tak mi to řekl ani nevíš jak jsem za vás šťastná." Objemu ho.
,,Děkuji já jsem taky šťastný jen se bojím, že si jí princ vybere." a v jeho tváří jsou vidět obavy.
,,Neboj jí si nevybere vybere si mě." Podívám se na něj a on mě chytne za ramena.
,,A jak vidím moc z toho nadšená nejsi."
,,Ne to ne, konečně jsem se rozhodla, srdce už ví, ale i tak bude vše tak jak vlastně nechci." a položím hlavu na jeho rameno.
,,Miluješ totiž Damona." řekne onen fakt.
,,Jak to víš?"
,,Nevěděl jsem jen tušil, ale teď to vím na sto procent."
,,Na sto procent to nevím ani já."
,,Tak co se stalo?" Zeptá se starostivě.
,,No Damon mi navrhl, že bychom mohli spolu utéct.."
,,A co ty na to? "
,,Já řekla, že nemůžu.."
,,A proč?"
,,Nevím prostě bych se necítila dobře a už určitě bych v životě neviděla.." vydechnu.
,,Prince Samuela." dokončí za mě Arthur a já přikývnu.
,,Chápu to nechceš o něj přijít."
,,Ale nejde jen o to.."
,,Jo já vím chápu." řekne a obejme mě.
Zrovna se chci zeptat Arthura na Sol, ale najednou začne hlasitě troubit a tak se leknu, že naskočím.
,,Lili pojď." podívá se na mě Arthur se strachem v očích.
,,Co se děje? " povím vyděšeně.
,,Útok, dostali se do paláce."řekne rychle a já běžím vedle něj a on mě pevně chytne za ruku.
,,Stůj."špitne po chvili a já se ihned zastavím.
,,Sakra."Poví pro sebe Arthur a otočí mě směrem na zpět.
,,Co ?"
,,Tam nemůžeme jsou tam útočníci." a já přikývnu na to, že chápu.
,,Jdeme a sundej si boty, mohli by tě slyšet."
Jenže jak si sundavám botu spadne mi na zem a hlasitě o ní bouchne.
,,A tady někdo je." řekne nějaký hlas muže a já se podívám zděšeně na Arthura.
,,A to je ta holka co hledáme?" poukáže na mě kluk v mém věku."
,,Lili uteč." řekne hlasitě Arthur a vytasí meč.
,,Ne nemůžeš s nimi bojovat sám vždyť jich je víc."
,,Lili říkám jdi." Zamračí se a začne bojovat.
,,Přeci tě tu nemůžu nechat." zesmutním.
,,Chytrá holka chce jít s námi. Zaskřípe někdo vysokým hlasem..
,,Lili!!" zařve a já tedy utíkám pryč. Kam mám jít, to je fakt v háji, kde tu jsou skrýše.
A najednou do někoho narazím a začnu křičet.
,,Ticho.."
A já si hlasitě odechnu, že je to Austin.
,,Jdi do kuchyně, tam je úkryt, čeká tam stráž, jsou tam všechny dívky až na tebe.
,,Austine, Arthur je před mou komnatou a bojuje tam asi s šesti muži." Podívám se na něj.
,,Neboj, jdu mu pomoc." křivě se usměje a sykne bolestí a já si všimnu jeho zakryvácené ruky.
,,Jsi zraněný." Špitnu.
,,To nic, jdi se schovat." a odběhne pryč.
Nemůžu je tam nechat, ale taky tam nemůžu přeci jen tak nakráčet. Porozhlédnu se okolo a všimnu si malé kudly na zemi asi někomu upadla a tak si jí vezmu a běžím směr má komnata..

Tuto kapitolu jsem přepisovala asi 10x a pořád s ní nejsem úplně spokojená, ale snad se vám líbí. A užijte si páteční večer.                          Vaše minisyle