Ve jménu svobody

9.

Maple Greystone opět sledovala Kyrreovi muže, jak se cvičí.
Nevěděli to. Nevěděli, že je těhotná a že dítě v jejím lůně změní svět.
J

en Kyrre. Byl druhý komu to řekla. Hned po své matce.
Dovoloval jí chodit na cvičiště. Sice teď dělala ještě míň věcí než obvykle ale aspoň tu byla.
Zhluboka se nadechla a zaposlouchala se do třesku zbraní jako do symfonie.
Usmála se.

~

Harry Northdail dorazil na hrad Greystonů po třech dnech cesty. Celou dobu jel na koni tryskem. Cestou se zastavil jen, aby si kůň odpočinul.
Měl s sebou málo věcí, skoro až směšně málo, ale usoudil, že toho víc nepotřebuje. Troje kalhoty, pár košil a spodní prádlo, psací potřeby, svůj meč a plášť.
U brány předal doklad, který Aaron nechal vystavit a stráže ho pustily dovnitř. Svého koně odvedl do stáje a podkoní mu ukázal kde bude mít své místo.
A pak se vydal najít Maple.
Musel uznat, že jeho orientační smysl šel do kytek. Měl dojem, jakoby jednou chodbou prošel už třikrát a pak zjistil, že tudy jde poprvé.

Když ho nakonec jakási služebná navedla do jejích komnat, oddechl si.
Když zaklepal na dveře a nikdo neodpovídal, prostě vtrhl dovnitř.
Tady našel jen další služku, která mu přesně popsala cestu a řekla mu, že na jejím konci Maple najde.
Harry tedy šel přesně podle jejích pokynů. Jednu zatáčku před koncem uslyšel třesk zbraní. Něco mu tak dokonale známého.
Musel ale někde špatně odbočit. Už se chtěl otočit a hledat cestu dál, když se rozhodl podívat se, jak se zdejší muži trénují.
Přišel až ke dveřím vedoucím na cvičiště a otevřel je.
Nejdřív ho upoutali muži bojující ve dvojicích, ale pak se v jeho zorném poli bleskla hříva ohnivých vlasů.
Podíval se na tu dívku pořádně. Musela to být ona. Maple Greystone.
Její vlasy byly doopravdy tak zářivé, jak si představoval. A její pihy...
Ale co dělala tady?
Harry se rozešel směrem k ní. Ona se na něj otočila široce usmála.

~

Maple sledovala toho cizince, jak jde k ní a neubránila se úsměvu. Štrádoval si to k ní s chladným výrazem, který se mu odrážel v hnědých očích. Byly by krásné kdyby nezpůsobily tak jako mužův pohled. Jako ledová břitva.
Měl hnědé vlasy a byl vysoký. Maple si všimla, jak se mu pod košilí rýsují svaly. Byl pohledný, to ano.
Došel až k ní a prohlédl si ji od shora dolů. ,,Ty jsi Maple Greystone?" zeptal se nakonec.
Vysekla mu poklonu a odpověděla: ,,k tvým službám, ctěný pane."
On ji však utnul: ,,Nech těch šaškáren.
Jsem Harry Northdail a asi víš proč jsem tady."
Maple primhouřila oči a pronikavě se na něj zadívala. Harry Northdail. Tak Aaron měl přece jen tu drzost...
Všimla si, že se k nim vydal Kyrre a otočila se na něj. Usmála se.
Počkala, až kapitán stráže příjde za nimi a pak řekla: ,,Tvou pomoc nepotřebujeme. Zvládneme to sami. Šťastnou cestu."
Kyrre výjimečně proti její drzosti nic nenamítal, místo toho odhadoval muže před sebou.
Harry jim oboum oplácel chladný pohled. ,,Je mi jedno jestli mou pomoc potřebuje, nebo ne. Jsem zde na prosbou dědice rodu Northdailů a svého přítele. Zůstanu."
Kyrre se poočku podíval na Maple, když padlo jméno otce jejího dítěte.
Rusovlásku to ale nerozhodilo. Skřížila ruce na prsou a pevným hlasem odpověděla: ,,Jak jsem řekla. Tvou pomoc nepotřebujeme, ani o ni nestojíme. Kyrre a jeho muži to zvládnou skvěle."
Harry se uchechtl. ,,Právě jste nechal těhotnou dívku jít na cvičení stráží a dokonce držet zbraň. Takhle si já ochranu nepředstavuji."
Jeho slova tentokrát byla mířená Kyrreovi. Kapitán stráže vypadal, že mu něco kloudného odvětí, kdyby Maple neprobudila: ,,A to mě ještě neviděl slézat hradní stěnu."
Harry se na ni prudce otočil. Tvář mu zbělala. Maple se jen usmála a začala si prohlížet nehty. Kyrre se snažil zadusit smích, ale moc se mu to nedařilo.
,,Kapitáne," oslovil ho Northdail, ,,takto ochraňujete tuhle dívku? Takto? Jste vůbec schopný plnit své ostatní povinnosti?"
Maple cítila, jak v jejím příteli vře vztek. Rozhodla se proto zakročit.
,,To by stačilo. Obytuj se, najez se a odpočiň si po cestě. A zítra...," významně se odmlčela, ,,v osm sraz tady. Pokud se neztratíš ve vlastní koupelně."
To už se ale otočila a Kyrrea odváděla s sebou. Uviděla tváře stražných, ve kterých četla, že slyšeli ten rozhovor a dali si dvě a dvě dohromady.
Že pochopili, proč cvičí tak málo a kdo je otcem toho dítěte.

~

Harry naštvaně vypochodoval ze cvičiště. Nejradši by tu taky nebyl, ale byla to jeho povinnost. Byla to otázka cti a loajality. A ta zrzka...
Místo, aby k celé situaci přistoupila rozumně, tak to akorát stížila. Kvůli ní teď supěl a dupal. A to s ní byl jen pár minut. Pokud s ní bude trávit měsíce...
Zastavil se a snažil se uklidnit. Zhluboka dýchal se zavřenýma očima.
Pak se ozvalo: ,,Ehm."
Otevřel oči a uviděl služebnou, jak si ho prohlíží.
,,Jste v pořádku? Já jen, že jste vypadal...," začala ale on jí skočil do řeči: ,,Nic to není. Jen... Jen jsem se potřeboval uklidnit."
Tváře měl rudé. Dívka před ním jen pokývala hlavou a s nechápavým výrazem odešla.
Harry si povzdechl a vydal se najít správce hradu. Zjistil, že se jedná a postaršího muže. Předal mu dopis od Aarona a počkal, dokud ho správce třikrát nepřečetl. Pak mu dal komnaty blízko těch Mapleiných a vysvětlil mu, jak se tak dostane.
Cestou do svého nového pokoje se opět ztratil a museli mu pomáhat další služební.
Když konečně svou komntatu našel, rychle si vybalil, dal si koupel a pak se  rozhodl sehnat si jídlo.
Bloudil hradem, dokud ho jedna pradlena nepřistihla, jak se pokouší rozrazit dveře od prádelny, neboť tušil, že se za nimi nachází potrava.
Poslala ho tedy do kuchyně, kam, díky Bohům, dorazil sám a bez další pomoci.
Konečně zaplnil své prázdné břicho a pak opět bloudil, když se snažil dostat zpátky.
Zrovna procházel dlouho chodbou. Zpoza rohu se vynořila zrzavá hlava a pihy. Maple Greystone.
Překvapivě se na něj usmála a došla až k němu.
,,Copak tady hledáš?" zeptala se a zkoumavě si ho prohlížela. Harrymu opět zrudly tváře.
,,Já... snažím se dostat zpátky ke svým komnatám," odpověděl.
,,A kde se ty komnaty nachází?" řekla hlasem, kterým většina lidí mluvila s dětmi. Nevěděl, jestli se má smát nebo být naštvaný. Rozhodl se pro neutrální výraz při odpovědi: ,,Blízko těch Vašich."
Maple zaklonila hlavu a zasmála se.
,,Tak to jsi dost jinde. Zavedu tě tam."
Sklonil hlavu, ,,to budete laskavá."
,,Co bych pro cizince neudělala," opáčila zvesela a  vydala se směrem, kterým Harry přišel. Zaklel a následoval ji.
,,A přestaň mi vykat. Jsem Maple, ne žádná velekněžna markíza dvaadvacátá."
Tentokrát se uchechtl Harry. ,,Dobře, Maple."
Usmála se na něj. A pak začala mluvit.
V rozhovoru mluvila převážně ona a přesto to Harrymu nevadilo.
Připadalo mu milá a vtipná. A zároveň krásná. Její vlasy zářily oproti světlým zdem hradu a její smích jako by zaháněl smutek.
Když došli před jeho komnaty, z legrace se mu uklonila a  široce se usmála.
,,Tak zítra Harry Northdaile," řekla potřeštěným hlasem. ,,Zítra ráno v osm na cvičišti."
Pak se otočila a odešla.
Harry zašel do komnaty a svlékl se a rozvalil se na posteli.
A zjistil, že se stále usmívá.

Tak další kapitola a Harryho setkání s Maple 😅 popravdě se Northdail tak ztrácet neměl ale bavilo mě to psát tak jsme ho nechala bloudit😅😅
Minule jsem se ptala na oblíbence, tudíž dnes... nás naopak čekají postavy, které se vám nezamlouvají...
Pište! Moc se těším na to co se dozvím!!