Ve jménu svobody

15.

Ypsa ležela roztažená na pohovce a zírala do stropu.
Meč, prsten, náhrdelník, kalich, kniha, klíč. Tahle slova si opakovala neustále a neustále zjišťovala, že v nich nevidí žádný hlubší význam.
Kalich, kniha, klíč, meč, prsten, náhrdelník.
Vytáčelo ji to. To, že se nikam neposunula. Zničeno nic začala nahlas zpívat. Zvláštní. Už dlouho si sama pro sebe nezpívala.
Uslyšela vedle sebe něco jako povzdech a prudce otočila hlavu na Gracillitku.
Blondýnka seděla naproti ní a dívala se na ni bojacným pohledem.
Od toho večera byly něco jako spojenkyně. Přítelkyně. Trávily většinu času spolu. Dokonce na ni začala Lira žářlit.
Bohové, bělovláska se proklínala za to, že si Faith oblíbila. Přestože byla leklá a nudná, ji měla ráda.
Byla prostě vždycky milá a sebevětší Ypsino rýpání ji neodradilo. Navíc byla chytrá a to se Moondustce hodilo.
,,Promiň, ale zpěv není tvá silná stránka," řekla Faith a omluvně se na ni podívala.
Mohla použít jakýkoli výraz - klidně i urážku, kterou by použila bělovlaska - ale blondýnka zůstala milá a hodná.
,,A koho to zajímá?" Opáčila Ypsa.
Faith na to nic neřekla, jen poslouchala Ypsino kvílení.
A taky to, jak se pak začala smát.

~

Faith seděla ve svých přidělených komnatách a četla starou knihu. Už ji unavovaly poznatky, které znala a nesmysly, jež pokládala na dětské pohádky.
Už dlouho nenašla nic zajímavého. Měla chuť knihu zaklapnout a jít dělat cokoli jiného. Bohužel ve své životě často dělala to, co nechtěla, a co ji nebavilo.
Hleděla do starých stránek a čekala.
,,Bohové," zašeptala najednou.

~

Ypsa pozorovala blondýnku, jež chodila po pokoji tam a zpátky, jak mává rukama. Byla nervózní a třásla se vzrušením. Takhle plnou života ji snad ještě neviděla. Což by mohla určitě říct i Faith o ní.
,,Takže, ty tvrdíš, že kdysi vyrobili něco, čímž dokázals ovládat nějaký druh magie?" Zeptala se Ypsa a změřila si ji pohledem.
,,Ne něco, ale mocné předměty, kterými jsi mohl ovládat jakýkoli z šesti druhů magie. Stačila jen kapka magického nadání," opáčila Gracillitka.
Ypsa se posadila.
,,Pokud to chápu, tak kdybych měla jeden z těch předmětů já, dokázala bych třeba... ovládat vzduch jako Northdailové?"
,,Přesně tak," potvrdila Faith: ,,Stačilo by mít příslušný předmět."
Bělovláska se zašklebila: ,,Je to sice fascinující, ale proč mi to říkáš?"
Faith se zastavila na místě.
,,Vyrobili jich přesně šest. Za každou magii existuje jeden jediný na celém světě. Jsou to předměty naprosto obyčejné. Aby nevzbuzovaly pozornost, třeba..."
,,Třeba kniha, klíč, kalich, prsten, náhrdelník a meč," dokončila Moondustka.
Faith se usmála.
,,A kde je najdeme?"
Úsměv vystřídalo záhadné pousmaní.
,,To nikdo neví. Dřív vyvolaly velké bažení po moci. Strhla se bitva a nakonec se podařilo panovníkům rodů vyhrát. Každý rod pak dostal předmět ovládající jejich magii. A každý rod ho dobře schoval."
Ypsa se dál dívala na svoji přítelkyni.
Šest. Šest předmětů. Které dají člověku nevýdanou moc.
A jde po nich Cole. A Zara. A Jofelin falešná paruka.
Podle Ypsy, Gracillitka ani nevěděla, že se usmívá, když jí řekla: ,,musíme zjistit víc.

~

Harry Northdail seděl na židli a díval se na Maple, která seděla v křesle na balkoně a četla si.
Když jí knihu podal, informovala ho, že čtení nepatří mezi její záliby. Vypadalo to, že ji však kniha chytla. Zírala na stránky a na čele se jí dělala vráska.
Harry rád četl, tedy dokud na to měl čas. Líbilo se mu pozorovat ji. Jak si odhrnovala prameny vlasů z obličeje, aby dobře viděla na písmena. Jak si kousala spodní ret v očekávání, co dalšího se v knize stane.
Chtěl jí něco říct, ale nerad by ji vyrušil. Musel uznat, že konečně nemluvila.
Maple byla neskutečně ukecaná. Skoro nezavřela pusu. A i když mi to na začátku vadilo, zvykl si na to. Líbilo se mu to.
Otočila stránku a ještě víc se zamračila. Harry musel zadržet smích. Byla ve dvou třetinách knihy.
Dokázal si představit, jak by nespokojeně mlaskla, kdyby ji vyrušil.
Obraz měl před očima, tak jasný, až se musel uchechtnout.
Maple zvedla hlavu a povytáhla jedno obočí. Harry se jen usmál.
,,Klidně čti dál," řekl , ,,vypadá to, že tě ten příběh chytnul."
,,Musím říct," začala, ,,že i když nejsi zrovna nejlepší v galantnosti, výběr knih není to nejhorší, co jsem od tebe viděla."
Harry se uchechtl. ,,No dovol, k dámám jsem galantní vždy."
Rusovláska zkoumavě zvedla jedno obočí a on se musel znovu usmát.
,,Ke mně seš nikdy galantně nechoval."
,,Ty nejsi žádná dáma," pronesl naprosto vážným hlasem a čekal, co Greystoneka odpoví.
Maple na něj jen vyplázla jazyk a pustila se dál do knížky.
Povytáhl koutky úst v úsměvu.
Měla překřížené nohy ve zvláštní poloze  a sukni vyhrnutou nad kolena.
Prohlížel si nazlátlou barvu její pokožky a hubené nohy. Krásně hladkou kůži.
,,Ovládaš magii, že?"
Ani nevěděl, kdy ta slova vypustil z pusy. Napadlo ho a on je řekl.
Maple opět zvedla hlavu od knížky a pak přikývla.
Pokračoval: ,,Dvůr rod ovládá zem. Jak kameny tak rostliny. Ovládaš obě podoby magie?"
Jako odpověď mu postačil kus kamene, který se začal vznášet nad stolem. Harry jen povytahl obočí.
,,Rostliny ovládat neumím," řekla potom Maple.
,,Umíš přimět všechny kameny, aby levitovaly?"
Zavrtěla hlavou: ,,Jen malé."
Pokýval hlavou a podíval se na lesy kolem nich. Magie ho nikdy moc nefascinovala. Ale možná to bylo proto, že si neuměl představit život bez ní. V myšlenek ho vytrhla žena naproti němu.
,,Ty magii v krvi nemáš."
Nevěděl jestli je to otázka nebo ne, a tak mlčel. Jen dál upíral zrak na Adrilské lesy, které se táhly až sem.
Líbilo se mu tady.
Tady v zemi Greystonů.
V Mapleině rodném hradě.
V její blízkosti.
,,Někdy bychom mohly zajet do Vysokých zahrad."
Její hlas protnul ticho a Harry za to byl rád. Podíval se na ni.
Vysoké zahrady. Nejslavnější místo z území jejího rodu.
Zatímco hrad, kde se nacházeli, sloužil jako pevnost a skladiště rodového bohatství, vojáků a politiků, Vysoké zahrady byly komplex pro bály, diplomatické akce a umění.
Několik zámeckých budov a stovky hektarů, jenž měly ukazovat zručnost Greystoneských zahradníků.
Slavné a krásné místo. Harry si uvědomil, že jej nikdy nenavštívil.
Jednou, ale to jen rychle prošel chodbou, potkal Aarona a odvezl ho domů.
Nikdy neměl čas obdivovat krásnou hudbu a obrazy a nádherné parky.
,,Budu rád," řekl a usmál se.
Maple mu úsměv oplatila.
,,Taky budu ráda."

Po šíleně dlouhé době další kapitola. Omlouvám se ale prostě prázdniny, tábor a navíc jsem měla donedávna gelove nehty - už nikdy více -  a nedokázala jsem napsat ani esemesku😅😅😂
Snad se kapitola líbila a pochlubim se s tím, že už čtu Království popela💕