Ve jménu svobody

11.

Harry byl vzteky bez sebe.
Uběhl již nějaký čas, co přijel na hrad Greystonů a musel uznat, že nyní už jeho orientační smysl začal trochu pracovat.
Sice ještě občas někam vtrhl, a pak zakrývajíc si oči vyběhl ven a vykřikoval omluvy.
Byl pak celý rudý i několik minut poté a pokaždé, když takto potkal Maple, propukla v bujarý smích.
Smála se často a všemu. Nikdy nepotkal nikoho tak veselého. Optimistka a sangvinička.
Ale přesto z ní šílel. Všechno nebezpečné jí přitahovala jako magnet. Harry nikdy nepochopil, zda doopravdy tak moc touží po dobrodružství, nebo jen nemá stání.
Ale když večer procházel hradem a nejdnou ji uviděl na střeše věže, málem dostal infarkt.
Do půl sekundy byl u ní a celý rudý na ni začal řvát. Pak za velmi, velmi přehnaných bezpečnostních podmínek jí pomohl slézt- za což si vysloužil vlnu kleteb, protože by to údajně zvládla desetkrát lépe  sama.
Ale jakmile stáli na pevné podlaze, opět se do ní pustil. Maple se mračila a stěkala na něj drzé odpovědi.
Nakonec oba nasupění odešli do svých komnat.
Druhý den se jako vždy setkali na cvičení stráží, kde pak Harry v cvičném turnaji porazil všechny muže v místnosti, kromě Kyrrea, který se turnaje nezúčastnil.
Snad v životě necítil Northdail takové zadostiučinění, jako když mu Maple předávala první cenu a polibek na tvář pro vítěze.
Dlouho potom se stále mračila. Celé odpoledne, kdy se s ní musel potulovat po okolí hradu a poslouchat její smích a zpěv, zahlédl sem tam na její tváři vrásky.
Maple nezpívala špatně, ovšem ani dobře. Udržela tón, držela melodii, ale někdy prostě nebyla čistě a párkrát dokonce, ve výškách, i falešně.
Neměla ani krásný hlas, ale zpívala s nadšením a radostí. A přesty chyby se to Harrymu líbilo.
Doopravdy.
Jenže když jí dneska ráno slíbil, že si můžou vyjet na koni tohle nečekal.

~

Taurus Leventis seděl ve svých komnatách s nohama na stole a díval se z okna. Prostě koukal do prázdna a pobrukoval si nějakou odrhovačku.
Skoro přeslechl zaklepání na dveře, ale křikl za sebe: ,,Vstupte!"
,,Taurusi," uslyšel za sebou Rachelin jemný hlas, který ho pohladil po tváři.
Otočil se na ni a usmál se. Ona mu úsměv ostýchavě oplatila, ale pak se nervózně zamračila.
Chytl ji za ruku a posadil si ji na klín. Políbil ji do vlasů a nasál jejich vůni.
,,Musím ti něco říct," začala Rachel a skousla si spodní ret. To gesto ji činilo mladší, stydlivější a ještě přitažlivější.
,,Já...," zhluboka se nadechla, jako by jí na ta slova nestačil dech. ,,Já... Já čekám dítě."

~

Harry pobízel svého koně seč mohl, aby dostihl rusovlásku před sebou.
Ujela mu. Vyšvihla se do sedla a tryskem vyrazila pryč.
A on začal zuřit.
Jízda na koni se v těhotenství nedovolovala, ale chtěl jí udělat radost - a musel přiznat, že jí věřil.
Vložil do n důvěru a ona ho zklamala.
Jet poklusme by bylo přijatelné, ale tahle rychlost... nepředstavoval si, co to musí udělat s jejím plodem, ani všechny možné strašné scénáře pádů.
Musel ji předjet a odvést pryč.
Greystonka před ním ale nezpomalovala. Pobízel koně do slabin, přesto mu ujížděla.
Jezdila dobře, velmi dobře, ale bezhlavě a bez odpovědnosti.
Začal ji dohánět až s ní srovnal krok.
Potřeboval ještě kousek.
,,Maple," křikl ale ona ho ignorovala.
Znovu tedy pobídnul koně, až se konečně dostal před ni. Pak stačilo už jen prudce strhnout otěže a jeho kůň zastavil Mapleina.
Podíval se zrzce do očí. Probodávala ho vražedným pohledem.
Oba dva zhluboka dýchali- únavou a vztekem zároveň.
První promluvil Harry: ,,Co to mělo znamenat?"
Maple přimhouřila oči: ,,Pokud sis myslel, že pojedu jako nějaká dámička, tak jsi ten největší hlupák."
,,Ano, Maple, byl jsme hlupák," řekl tichým hlasem, ,,když jsme si myslel, že budeš jednou zodpovědná. Když jsme si myslel, že ti aspoň trochu záleží na tvém dítěti, když jsem si myslel, že ti můžu věřit.
Máš úplnou pravdu, byl jsem hlupák."
Měl pocit, jako by ji aspoň trochu zranil, jako by ji to aspoň trochu bolelo.
,,Ty tvé neustále obavy jsou směšné," zvýšila hlas. ,,Nic se za celou dobu nestalo. Ani náznak..."
Přesně to Harryho znepokojovalo.
Byl to klid před bouří.
,,Copak si to neuvedomuješ? To dítě zničí současný svět a lidé ho nenechají žít," zasyčel na ni, ,,budou se bát změny a zmatku...
,,Tak jako seš ho bál ty?!" skočila mu do řeči.
Harry ztuhnul. Ale pak nebezpečné tichým hlasem odpověděl: ,,Ano, tak jako jsme se bál já."
Maple se zamračila ještě víc. ,,Co tady teda děláš? Proč tu zůstáváš? Nenávidíš mě a já tebe, tak proč nepojedeš?!"
Chvíli neodpovídal a jen si prohlížel její tvář. Byl hlupák, měla pravdu. Zatracený hlupák.
,,Jsem tu kvůli Aaronovi."
,,Dál ti to snad rozkazem?" zavrčela.
,,Požádal mě o to," odpověděl. ,,A já mu to slíbil. Já sliby plním."
Na rozdíl od někoho.
Ty slova zůstaly viset ve vzduchu.
Maple se otočila a vydala se zpátky k hradu. Harry se za ní jen smutně díval.
Nebyla pravda, že by ji nenáviděl. Ale pokud ona nenáviděla jeho...
Chvíli ji pozoroval a pak se vydal za ní. Zase.

Dnes velmi velmi krátká kapitola, ale potřebuji aby se v té další stalo spoustu věcí a jinak do udělat nešlo😅😅 snad se aspoň trochu líbila.
Jinak všem krásné Velikonoce!!🐔🐔