Ve jménu svobody

17.

Taurus tupě zíral před sebe. Nevěděl, jak dlouho už tady byl. Věděl jen, že hněv vystřídal smutek, smutek lítost a lítost prázdnota. Která zůstala. A dusila ho.
Zahnicající pach rozkládající ho těla plnil jeho nozdry. Dusil ho stejně jako to ticho a tma v jeho duši. Jeho oheň jakoby vyhasl a nezbyl ani jeden doutnající uhlík. Jen popel.
Uslyšel zvuky, ale nezvedl hlavu. Dál poslouchal symfonii hlasitého ticha, která se v místnosti rozhostila potom, co odešel jeho otec.
Když se rozrazily dveře jeho kobky, nevnímal to. Když ho popadly silné paže, nevnímal nic.
Nechal se táhnout někam a nezajímalo ho kam. Pryč od jeho mrtvé matky.
Postavili ho na podlahu a on se svezl na kolena. Dál upíral zrak přímo před sebe.
,,Taurusi," řekl hlas jeho otce, on se však ani nepohnul. Nedal najevo, že by otce vnímal. Jen dál seděl.
,,Synu," oslovil ho znovu král a když se opět nedočkal odpovědi, přišel k němu a popadl ho za vlasy.
Zvrátil mu tvář a prohlížel si jeho obličej. ,,Nikdo se o tom, co se stalo nedozví. A pokud ano, zabiju ho. A zabiju všechny, na kterých ti záleží. Radím, abys nedělal hlouposti."
Syčel mu jeho otec ho obličeje a pozoroval jeho oči.
,,Vrátíš se do svého života. Budeš se chovat jako dřív, jen jako menší rozmazlený parchant. Zůstaň nechutně egoistický a šukej všechno, co se hýbe, ale ještě jeden problém...
A víš, co se stane.
Myslíš si, že jsi chytrý. A mocný. Ale oproti mně, Taurusi, nejsi nic."
Jeho otec se odmlčel. Dědic rodu nehnul ani brvou. Jen tupě hleděl do jeho očí.
,,Rozumněls?" Zeptal se král a jeho syn neodpověděl.
,,Ptal jsem se, jestli jsi mi rozumněl!"
Zařval jeho otec a uhodil ho.
Dopadl tvrdě na kamennou zem. Z nosu mu tekla krev a ve spánku cítil prudkou bolest.
Před očima uviděl špičky bot a pak pocítil bolest v břiše, když ho ony boty nemilosrdně kopaly.
,,Rozumněl," odpověděl až příliš tichým hlasem. Jeho otec odpověď přeslechl a dál svého syna nemilosrdně tloukl. Když se mu opět podařilo odpovědět, už silnějším hlasem, král  přikývl a pak odešel. Taurus ztratil vědomí.

Probudil se ve své starém pokoji. Vedle něj stála měděná vana. Natáhl ruku a zjistil, že voda uvnitř je teplá.
Znamelo to, že ji ohřáli před chvilkou, a nebo že ji někdo musel udržovat pomocí magie teplou.
Svlékl se a vlezl  do horké vody.
Jediné, co chtěl, bylo zapomenout. Dostat z hlavy obraz své mrtvé matky, zapomenout na hnilobný zápach a na prázdnotu, která zůstala, když všechno ostatní odešlo.
Možná měl jeho otec pravdu. Nejlepší způsob, jak zapomenout bude předstírat, že se nic nestalo. Že je stále stejný.
Nenapadlo ho nic lepšího, až na pomstu. Ale jeho otec to teď čekal. Potřeboval počkat. Počkat a pak zaútočit. Pomstít se. Zabít svého otce. Přinutit ho trpět. To chtěl, ale muselo to počkat. Protože byla pravda, že král měl prsty všude.
Teď bude hrát hodného syna. S jistým odstupem.
Ponořil se pod vodu a čekal, dokud ho nezačali pálit plíce, pak se vynořil.
Voda vychladla a Taurus dlouze vydechl. Zkusil vodu ohřát magií. Muselo tam uvnitř něco zbýt. Nemohla se jeho moc přece jen tak vytratit. Chvíli se nic nedělo, a tak se snažil víc. Povolával magii ze všech částí těla, z každé žíly, dokud se voda doopravdy nezačala ohřívat.
Neuhasili ho.
To vědomí mu stačilo. Ještě stále plápolá. Možná slabě, ale přeci.
Omyl si vlasy šampónem, vydrhnul každý kousek kůže. Nechtěl na sobě nechat cokoli z té cely.
Pomalu vylezl, osušil se a oblékl se do čistého oblečení.
Na stole našel dopis.
Máš dva dny, na to abys odjel oslavovat k Moondustům. 
Na nic nečekal, vyjel hned.

~

Harry se usmál.
Když Maple hned po tom, co se vrátili z plesu, prohlásila, že ještě jeden den mezi stěnami hradu a dostane depresi a že potřebuje do lesů, rozhodl se jí vzít na celodenní vycházku.
Vyšli po snídani a měli se vrátit až před večeří. Podrobně naplánoval cestu Adrilskými lesy až na jeden vrchol.
Maple byla z výletu nadšená, stejně jako ze dvou dýk, které jí dal, aby se případně - ani se neopovážil obávat- mohla ochránit sama.
Sám se vybavil tolikama zbraněmi, že by si ho kde kdo mohl splést s chodící  zbrojnicí.
Když se pak ujistil, že je dostatečně teple oblečená, má s sebou dostatek jídla a pití, konečně vyrazili.
,,Co říkáš na mé přátele?" Zeptala se, když byli od hradu asi deset metrů.
Narozdíl od ostatních rodů, kolem hradu Greystonů se nerozprostíralo podhradní město. Hrad stál na skále a kolem byli jen lesy. Hlavní město říše zdejšího krále se nacházelo u Vysokých zahrad. Občas se divil, že Maple nežije tam. Ale její láska k přírodě a ke všemu divokému ji držela tady.
Na její otázku neměl odpověď, jen se usmál. Rusovláska se na něj zamračila.
,,No taaak, řekni mi toooo," protahovala samohlásky. Jen pokrčil rameny.
,,Nevím, co si mám myslet, všichni mají něco, díky čemu si jich musím vážit."
Maple pozvedla jedno obočí.
,,Brienne je jedna z prvních ženských bojovnic  a musím říct, že jsem slyšel, že dokonce nejschopnější.
Její bratr je udatný bojovník a čestný muž. Terrin je špička svého oboru a Niece..."
Když zmínil její jméno, Greystoneka nesouhlasně mlaskla.
"... studuje vysoké vzdělání na dobré úrovni, rozhodně je inteligentní."
Maple protočila oči: ,,To sice ano, ale mě zajímalo, co si o nich myslíš jako o lidech."
Northdail se zamračil. Pak odpověděl: ,,Jeden až příliš tichý špeh, zamlklá mužatka, nezdravě ukecaný válečník a až příliš ctižádostivá holka. Zle řečeno."
Pokrčila rameny. ,,Máš pravdu.
Terrin svůj názor nikdy nedá najevo. Brienne ho neřekne slovy, ale jasně ho dává najevo svým postojem, Brian řekne úplně všechno a Niece řekne i to, co si nemyslí, jen aby se muži zalíbila."
Harry se zasmál. ,,Máš své přátele přečtené jako velkou knihu. Co vás vůbec drží pohromadě?"
,,Společný smysl pro ohrožování svého života," usmála se sladce na Northdaila. Ten zvrátil hlavu dozadu a rozesmál se bujarým smíchem.
,,Nemusíš se bát, že by nás držela spolu nějaká dávná jizva, ani milostný víceúhelník," dodala, když uviděla jeho pohled.
,,Terrin se nikdy neprojevil, co se chtíče týkalo, Niece... No viděl jsi sám, ale už jsem si na to zvykli, Brian je takový trouba, něco jako ty" - rozesmála se, jen co uviděla Harryho vraždící pohled - ,,No a Brienne prostě, No... Ona upřednostňuje ženy."
To ho trochu zarazilo.
,,A ty... upřednostňuješ pouze muže, nebo máš, zajímáš se také o ženy?"
Cítil, jak je ve tváři rudý. Přemohl sám sebe a podíval se jí do očí. Maple naprosto bez výrazu civěla na něj a pak se šíleně rozesmála. Když se konečně přestala smát, což hodnou chvíli trvalo a tmavovlásek zrudl ještě víc, odpověděla pobaveným hlasem: ,,Ne, Harry Northdaile, mě zajímají pouze muži."
Přikývl a upřel zrak dopředu.
,,A co ty? Vzrušují tě jenom ženy?"
Harry zrudl tak moc až doslova zářil jako pochodeň. Rusovláska se mu dlouho smála, až z něj nakonec dostala odpověď, kterou věděla. Muži ho nezajímají.
Maple se na něj usmála a vzala ho za rámě. Tmavovlásek se jen spokojeně usmál a užíval si nastoleného ticha.

~

Když Taurus přijel na hrad Moondustů, předal koně do stáje a nechal se informovat, že nepočítali s tím, že by nějaký zbloudilý jezdec dorazil na poslední čtyři dny oslav, a proto mají menší problém s jeho ubytováním, ale můžou mu nabídnout komnaty v domácí sekci hradu.
Taurus nic nenamítal, jen pokrčil rameny a vydal se na slavnost.
Vedl ho bujarý smích a zvuk hudby. Přišel do místnosti plné lidí, kteří tančili a popíjeli s přáteli.
,,Dědic svého rodu, Taurus Leventis," oznámil malý mužík královně. Ta mu pokynula, aniž by se zdržovala zdvořilostní frází, na které byl zvyklí. Ale Moondusti měli prostě svůj ledový a upřímný styl života, který jim dopřával svobodu aspoň nějakých ohledech.
U stolu s pitím si nalil plnou sklenici a pořádně si loknul. A pak ji uviděl.
Chladnou, krásnou, neodolatelnou.
Dívku, jejíž jméno šeptali lidé s hrůzou v hlase.
Ypsa Moondust.

Know that felling, když si už dva týdny v kuse opakujete, zítra napíšu kapitolu. Páč I do.
😅😅