Ve jménu svobody

24.

Faith protočila oči.
Celou dobu, kdy se měla konat důležitá schůze, jen poslouchala narážky na včerejší noc. Když ji Ypsa a Taurus našli, jak tančí, zpívá a pije se sloužícími, smáli se jí.
Neustále se do ní naváželi. Oni se bavili a užívali si pořád. Proč jednou nemohla ona?
,,Takže můžeme konečně začít?" zavrčela.
,,Jasně, počkej, dojdu si do komory, budeš ještě tady, když se vrátím?"
Ypsa se začala smát. Blondýnka se zamračila. ,,Vy dva se vážně roztomilý páreček."
,,Já vím, že mě Ypsa miluje," řekl Taurus s úsměvem, ,,ale prostě to nejde, zlato, nemůžeme být spolu."
Bělovláska nespokojeně mlaskla. ,,Tak jo jdeme na to, i když, Faith, nechceš nám zatančit?"
Gracillitka se vymrštila ze svého křesla. Nasupěně funěla.  Jednou za život se bavit. Poprvé v životě pít. Její první polibek. Sice se pak odtáhla s tím, že to nejde, ale její společnice se nezlobila.
,,Ještě slovo, a já odcházím."
Leventis vydal syčivý zvuk. ,,Uklidni se, krásko. A odvolej tu temnotu."
Rozhlédla se a zjistila, že se jí cáry temnot obtáčí kolem kolen a loktů. Zamrkala a magie zmizela.
,,Takže," začala bělovláska konečně a blondýnka se opět usadila do křesla.
,,Taurusi, ty víš, jak bychom se k meči dostali?"
Černovlásek jen pokrčil rameny. ,,Každé malé dítě královského kruhu slyšelo pohádky o zbrani, která nás povede k vítězství. Vím, kde ho najdeme."
Faith ho propalovala očima. ,,Kde teda?"
Trochu se pousmál. ,,Vemte si kalhoty. Za půl hodiny vás tady vyzvednu. Vydáme se společně zachránit svět, jak vy dvě s oblibou říkáte."

***

Ypsa stála v kalhotách, které ukradla před jejich komnatou a opírala se o dveře. Faith trvala na tom, že chce soukromí, a vyhnala ji ven. Netrvalo dlouho a její přítelkyně vyšla ven, také v mužském. Také kradeném.
Leventis je nenechal dlouho čekat. Vedl je kdesi do temné části hradu. Do podzemí, stále níž a níž. Faith kolem nich udržovala světelné koule, takže viděli dobře.
,,Jsi si jistý, že to zvládneme?"
Taurus jen přikývl a šel dál. ,,Je to udělané tak, abychom se k tomu dostali bez problémů. My vyvolení."
Bělovláska protočila oči ale šla dál. Když už ji temné a vlhké chodby začínaly unavovat, objevili se před nimi dveře.
Byly to masnivý vrata z bukového dřeva je s malou klíčovou dírkou. Moondustka se otočila na muže vedle sebe a povytáhla jedno obočí.
,,Neměj strach, Ypso," zazubil se. ,,Mám klíč."
Pak odněkud vytáhl malinký klíček a strčil ho do zámku. Uslyšela jeho lupnutí a dveře se otevřeli.
,,Kdes ho měl schovaný?" zeptala se Faith a překvapeně zamrkala. Dědic rodu se jen zašklebil a pokračoval cestou dál.
,,Nesnáším nafoukané muže," konstatovala Moondustka a následovala svého průvodce. ,,Jsem zarytá feministka."
,,Ty?" Podivila se Faith. ,,Myslela jsem, že muže uctiváš, kvůli jejich... tělesnému využití."
,,Taktéž ženy," odpověděla bez zaváhání.
Faith trochu nakrčila nos. ,,Vážně?"
,,Znáš mě," usadila ji, ,,mě je to prostě jedno."
Taurus pokýval znalecky hlavou. ,,Dámy, myslím, že nás čeká další překážka."

***

Taurus se usmál. Na stole před ním byla otevřená kniha. Opatrně přešel k ní a přejel prsty po stránce.  ,,To je příběh?"
Ano, Faith, příběh, řekl si pro sebe. Ten, jaký zná jen pár lidí.
,,Co s ním?"
Kolikrát tyhle věty slyšel. Jeho matka mu je často říkala.
,,Musíme ho doplnit."
Dívka se na něj podívali se smíšenými výrazy. ,,Nemáme nic, čím bychom psali."
Leventis se zasmál. Vytáhl z pouzdra dýku, bodl se do prstu a krvavou barvou napsal na stránku tři slova.
Velkém silném království.
Bělovláska přišla blíž a přečetla celou větu.
Ten malý chlapec často snil o velkém silném království.
Zavrtěla hlavou, ,,to by mohl každý uhodnout."
,,Ale kde by vzal každý klíček? Neboj se, zlato, my to máme dobře promyšlené. A teď ustup."
Jakmile posunula o krok dozadu, zaplála kniha plamenem. Na stole se objevil velký oheň a rozlil se po celé místnosti. Oddělil její dvě půlky od sebe.
,,Co teď?" zeptala se blondýnka.
Dědic rodu se pousmál. ,,Buďto půjdu sám, nebo můžeme jít všichni, ale provést tři lidi tím ohněm mě bude stát hodně sil."
,,Co takhle trocha ledu?" navrhla Ypsa.
,,Můžeš to zkusit,  ale varuju tě," řekl.
Jen tak zkusmo proti stěně vyslala ledové kopí, které se však odrazilo a mířilo  na ně.
Asi metr od Faithina obličeje zmizelo ale dívka vypadala i tak otřesená.
,,Půjdeš sám," řekla Moondustka.
Jen přikývl. Otočil se k nim zády a prošel ohněm.

***

Za ohnivou stěnou ho čekal malý otvor ve stěně. Věděl, co má dělat. Šel domů po točitých schodech. Klesla stále níž a níž. Poháňela ho představa, jak bude jeho otec zuřit až zjistí, co udělal.
Bude to první z jeho trestů. Postupně bude krále ničit a ničit, až z něj zbyde prázdná skořápka, kterou pak rozdrtí mezi svými prsty.
Svítil si malým plamínkem, který si vytvořil na dlani. Světlo mu ozařovalo jen metr před něj, ale on se nebál. Každý krok, každý pohyb. Všechno to slyšel milionkrát.
Každý večer mu matka vyprávěla.
Žil kdysi jeden malý chlapec.
Miloval ten příběh, protože v chlapci viděl sám sebe.
Ten malý chlapec často snil o velkém silném království.
Dělalo mu dobře, když na ni mohl vzpomínat. Její hlas, všechna její pravidla, její výtky, za kterými se skrývala mateřská láska.
Šel chodbou, úplně to vnitra hradu.
Někdy si říkal, zda opravdu milovala jeho otce. Nebo prostě jen plnila svou úlohu královny.
Vytáhl malý klíček, který mu darovala jeho maminka.
Když ho dostal do ruky, vyrazilo mu to dech. Přece jen byl chlapec z příběhu. Hlavní hrdina.
Kniha a stůl zaplály plemenem.
Jeho oblíbená část se blížila a on se nemohl dočkat. Představoval si sám sebe v té místnosti v plamenech.
Šel dolů po schodech. Úplně dolů.
Věděl, co ho čeká. Až příliš dobře.
A pak to spatřil.
Vešel do místnosti ozářené plameny několika misek s ohněm. Jeho kroky se rozléhaly kolem. Pousmál se.
,,Taurusi."
Čekalo to tam na chlapce, se zbraněmi mocnějšími než bys čekal.
,,Taky tě rád vidím.
Chlapcův největší strach.

***

,,Taurusi," zasyčela postava před ním.
,,Čekal jsem na tebe."
Leventis se usmál a přistoupil blíž.
,,Věděl jsem, že tady budeš. Myslel jsem si, že ses vytratil. Ale vidím, že zůstaváš."
Vždycky si to takhle představoval. Jako malého ho ta představa děsila. Ale teď, teď se nebál.
,,Zlobil si," řekla mladší varianta jeho otce a začal si odepínat pásek. ,,Zasloužíš trest. Aby sis to pamatoval."
Postava se k němu začala přibližovat. Najednou se zvětšovala, nebo se on zmenšoval. Ale dostavil se ten pocit, co mýval jako malý.
,,Neděláš mi radost, Taurusi, zase jsi mě zklamal."
Král uchopil pevně konec svého pásku a přistoupil ještě blíž. Ucítil na tváři jeho dech a mráz v kostech.
Byl klidný. Tak zvláštně klidný.
,,Jdi do hajzlu," řekl a zabodnul do postavy dýku.

***

Když se probudil, ležel na ledové zemi a bolela ho hlava. Plameny kolem se ztlumili a vytvořili příjemnou atmosférou.
Ucítil v ruce ledové zakousnutí kovu a když sklonil hlavu, uviděl ve své ruce meč.

Šťastného Štěpána!! Další, trochu veselejší kapitola. Snad se líbila. Jinak kdybyste se chtěli na cokoli zeptat, jsem otevřená vám odpovědět. Ať už o příběhu nebo o čemkoli jiné