Ve jménu svobody

10.

Faith Gracillity seděla v hradní knihovně a listovala nějakou starou knihou. Snažila se zjistit víc o chodbě, do které den co den chodila.
Pokud po ní pátrali další lidé, musela být důležitá nebo aspoň zajímavá.
A každá informace by mohla být dobrá.
Už prošla řadu knížek. Prach z nich ji štípal v nose i očích a ruce ji bolely, jak tahala několika kilové svazky.
A přesto nic nenašla.  
Knihovníka se vyptávat neodvážila.  Když celou knihu prolistovala, aniž by narazila na jakoukoli zmínku o předmětech nadaných specialními druhy magie, odložila ji na hromadu a vytáhla jinou.
Byla pokrytá prachem tak moc, že ani nebyla schopná přečíst její název.
Otevřela ji a do nosu se jí dostal pach zatuchliny, který na starých stránkách ulpíval.
Už chtěla, knihu přidat k ostatním nepoužitelným, když ji zaujal nadpis Předměty, místa a pointy nadané elementární mocí.
Zkoumavě si text prohlédla a pak se pustila do čtení.
Z úvodního odstavce pochopila, že lidé vládli magií od pradávna. Poprvé se objevila u takzvaných polobohů. Jeden jejich rodič byl bůh a druhý smrtelník. Tak získala magie jistý tvar a moc. Dědila se po generace a lidí vládnoucích magií přibývalo.
Ti, kteří ovládali stejné věci, se začali seskupovat, až se vytvořili rody jako je znali dnes.
Polobohové se stali mýty a mezi-rodové svazky byly postaveny mimo zákon. Tak vznikl svět, tak jak ho známe dnes, oznamovala poslední věta odstavce.
Faith zvedla hlavu a přemýšlela.
Polobohové... slyšela o nich málo... velmi málo. Byli to spíš povídačky pro děti, kterým nikdo nevěřil... Ale...
Zaklapla knihu a schovala do brašny k dalším učebnicím. Nikdo nemusí vědět, co si půjčuje.

~

Ypsa Moondust svraštila čelo. Rozhodla se, že než se pokusí vloupat do Coleovi pracovny, zkusím ještě něco zjistit od své vlastnice. A
proto musela Liru přemluvit, aby udělala něco jako čajový dýchánek pro jejich sestřenice.
M

ěli se celkem sejít Ypsa, Lira, Zara, Lorret, Claire, Mist a Nelly.  Zatímco Liřina matka měla jen jednu sestru, a to Ypsinu matku, její otec měl sestry  hned tři - Wilemínu, Cicindrínu a Charlotte. Wil měla Zaru, Cin Lorret a Claire a dva syny a Charlotte pak Mist a Nelly a syna.
Ypsa většinu svých vlastnic - Liřiných sestřenic - nemohla vystát. Ale našli se i světlé výjimky.

Jenže Zara mezi ně nepatřila. Hned po Claire ji nesnášela nejvíce. A Zara zase  nesnášela Ypsu. Skoro dokonalá harmonie, říkala si vždy bělovláska.
Lira nad tímto návrhem nejdřív kroutila hlavou.
,,Když je jen potkáme u večeře tváříš se jako by sis lokla zkaženého mléka. A najednou po letech nenávisti, chceš dobrovolně se Zarou a Claire prohodit slovo?"
Ypsa se jen usmála: ,,Časy se mění, drahá."
Lira nakonec svolila k tomu, že uspořádaná rodinné setkání. Její sestřenice ji políbila na obě tváře a pak pro ni sehnala tabulku čokolády, kterou ukradla v kuchyni.
A teď seděla na pohovce a mračila se na Claire, která k nim mířila.
Její hnědé vlasy jí spadaly na růžové šaty a tvářila se povýšeně jako vždy.
Ypsa vydala zvuk, co připomínal skřehot někoho, koho mučí a vysloužila si do dědičky štouchnutí loktem.
To už ale Claire stála před nimi a Lira ji mile přivítala a odvedla co nejdál do   Ypsi. Netrvalo dlouho a přiřítily se dvě blonďaté hlavy, Mist a Nelly. Sedmnáctiletá dvojčata se sklony ke přecitlivělosti a přílišné bojácnosti. Ypsa vždycky měla pocit, že je děsí. Jako většinu lidí. Ale její vlastnice...
Další lidé, co v ní neviděli člověka, kterým byla, ale jen neskutečnou moc, kterou vládla.
Mile se děvčata usmála a přátelský je pozdravila. Ty jen něco potichu špitly a sklonily hlavu.
,,Dáte si něco k pití? Nebo něco na zub? V kuchyni se mi podařilo uloupit koláč a nějaké cukroví," nabídla jim a odvedla je ke stolu s pitím.
Když se obě  rozhodly pro šálek čaje a kousek koláče, Ypsa jim vše přinesla a ony se zatím mohly posadit. I přestože se snažila být milá a pozorná, stejně byla dvojčata odtažitá a tichá.
Zkoušela s nimi mluvit, ale ony vždy odpověděly buď ne, nevím, když myslíš, nebo dobře, ano, asi no, nejspíš.
Po asi dvacáté otázce, na kterou se jí dostalo odpovědi hmmm a ehm, ten marný boj vzdala a přidala se k Liře a Claire.
Ta samozřejmě naprosto nesnesitelně blábolila o šatech a mužích. Neskutečně se jí oddechlo, když uviděla ty blonďaté, u hlavy hnědé kadeře. Široce se na Lorret a vydala se jí naproti.
Lorret, snad jediná vlastnice, kterou dokázala vystát. Nejen to. Naopak si ji oblíbila, ale většinu času byla pryč, protože studovala literaturu a dějiny na výběrové univerzitě.
Když se ale potkaly byla zábava zaručena. Lorret navzdory své nesnesitelné sestře byla skvělá.
,,Zlato," skočila Ypse do náruče. Objala svoji vlastnici a odvedla ji ke stolu s pitím nalila ji sklenku kořalky - stejně tak sobě - a na talíř naložila koláč a cukroví - sobě taktéž.
Pak ji posadila na pohovku a rozvalila se vedle ní. Zavolala Liru a  usmála se na svoji nejoblíbenější vlastnici.
Lorret byla krásná. Byla krásná tím způsobem krásy, že ji jedni zbožnovali a druhým se šíleně nelíbila.
Ypsa patřila do té první skupiny. Bylo málo žen, které shledávala krásnými, ale Lorret byla jednou z nich.
Měla zvláštní barvu vlasů. U kořínků byly hnědé a dál pak zesvětlaly do blonďaté. Vždy opálená, s úsměvem, co se jí odrážel v zelených očích.
Přesto se našli lidé, kteří prohlašovali, že krásná není, ba je dokonce šeredná.
Někdy měla chuť, udělat z nich rampouchy, ale vždy se ovládla.
Usmála se na ni a zeptala: ,,Jak ti jde studium? Stále premiantka třídy?"
Lorret se usmála a pokývala hlavou.
Byla nesnesitelně chytrá. Příšerně přechytralá, a díky tomu taky namyšlená. Avšak ne tím nesnesitelným způsobem jako Claire, ale sebevědomým a hrdostí nad svými výsledky.  
Vždy, když ji potkala, uvědomila si, jak je Lira geniální. Blondýnka byla chytrá, ale Lira byla chytřejší.
Liraa byla geniální.
Č

asto přemýšlela o dni, kdy její sestřenice usedne na trůn. Byly by děsivá trojice. Geniální královna, vzdělaná krásná rádkyně a smrtící nádherná a chladná zbraň.
Trojice, která dosáhne svých cílů. A mohla by spasit svět.
Zatím se k nim připojila Lira, zanechavší Claire někde s dvojčaty.
Dědička se vmáčkla mezi své dvě sestřenice a ukousla bělovlasce kus koláče. Ta ji se slovy ,,běž si pro svůj, potvoro," dloubla loktem a Lorret se začala smát.
Chvíli si jen tak povídaly. Nebylo to, jako když si s Mist a Nelly neměla co říct. Tady to naopak vypadalo, že témata nedojdou.
Ypsa by si s těma dvěma klidně povídala sto let, kdyby se neobjevila poslední dívka.
Zara.
Ypsa si stoupla, aby ji přivítala a Lira po ní mrskla varovným pohledem. Často poslouchala, jak se její sestřenice rozvášnuje, když mluví o své vlastnici. Když nadává na její pitomou povahu.
Bělovláska pozdravila příchozí a hned jí nabídla něco k pití. Zara si ji zkoumavě přeměřila a nakonec požádala o čaj.
Ypsa jí vyhověla a přidala i pár kousků cukroví. Zatímco minule vůbec nevěděla co říct, dnes měla přesně naplánované, jak vést rozhovor. Věděla, že Zara je zblklá, a proto musí najít téma, při kterém by se mohla jakkoli prokecnout.
Mile se na svoji vlastnici usmála a začala: ,,Dlouho jsme se neviděly. Ale teď bychom snad mohly mít víc času. Když teď budeme víceméně stále tady."
Zara přikývla a nepouštěla svůj podezřívavý pohled. ,,Ano, teď si konečně trochu užijeme doma, blízko vlastní postele."
Ypsa se usmála. ,,Popravdě je to asi jedna z mých nejoblíbenějších částí roku, až na Noc světla na dvoře Northdailů."
,,Viděla jsem si jen jednou. Ale byla to krása. Je pravda, že obloha má tu noc stejnou barvu jako Liřiny oči," odpověděla napůl zasněně a podívala se někam, kam Ypsa zřejmě neviděla.
,,Já tam byla už mockrát," opáčila bělovláska, ,,jezdím tam každý rok a máš pravdu. Miluju ty noci. Víc krát než já, tam byl už akorát Cole."
Nenápadná zmínka. Přesně tohle potřebovala. A teď viděla výsledky.
Zara se trochu zamračila a stiskla ruce. ,,Ach, ten... je to... zajímavý muž," vypadlo z ní
Ypsa přikývla. ,,To ano, ale já z něj vždy měla pocit, jako by něco tajil... působí na mě jako muž, který má tajný plán, jak se dostat k moci."
A teď byla Zara tam, kde ji chtěla mít.
Natlačena u zdi. Uviděla, jak se rychle nadechla a uklidnila samu sebe.
Jako by si říkala nemůže to vědět. Nemůže to vědět.
Ale mýlila se. Zara pak ještě chvíli pokračovala v rozhovoru, aby nebyla nápadná a pak se od Ypsy odpojila.
Bělovláska se vrátila ke své sestřenici a  Lorret.
Na konci dne měla jasný závěr. Zara a Cole doopravdy něco kují. Něco velkého a nevídaného. Zara po něm touží i fyzicky, ale nevěděla, jak je na tom Cole.
A věděla ještě jednu věc. Musí se vloupat do jeho pracovny a zjistit co nejvíc.

~

Edwin Bluespear se snažil své matce vyhýbat, jak jen to šlo. Na večeři chodil jako poslední a odcházel, jakmile dojedl moučník. A vždy při tom cítil pohledy královny, které ho propalovaly a vraždily.
Proto když ji uviděl před sebou, snažil se rychle zmizet. To se mu bohužel nepovedlo.
,,Edwine," zavolala jeho matka.
Aniž by se otočil odpověděl: ,,Promiň, ale hrozně spěchám. Řekněme si to jindy."
,,Jde o Florine."
Edwin se zastavil. Chvíli jen poslouchal tlumit svého srdce. Jeho matka ho schválně nechávala čekat.
Zatnul ruce v pěst.
,,Když se vracela z hranic s temným lesem, někdo ji napadl. Vezou ji sem."

Takže.... tři pohledy za jednu kapitolu... to se mi ještě nepovedlo. Dnes došlo k vážnému zvratu, tak snad jste aspoň trochu napjatí 😅💕