Ve jménu svobody

22.

Edwin si prohlížel plány, které před ním rozložili. Podrobný popis každého verylitu. Kalich odložil stranou. Ten už měli.
Zbýval jim meč Leventisů, klíč Gracillityů, kniha Greystoneů, nahrdelník Moondustů a prsten Nortdailů.
Tolik práce.
,,Máme lidi na všech dvorech?" zeptal s jednoho ze svých podřízených.
,,Ano, jen na nejjižnějším cípu země..."
,,Jak mám postupovat dál, když nám chybí posili na nejvíce kulturně rozvitém dvoře?! Do dvou dnů chci mít u Nortdailů naše lidi."
Musel být přísný a tvrdý. Jak řekla jeho matka. Pokud chtějí vyhrát musí rozsévat strach převlečený za obdiv.
,,Končíme, dokud nebudeme mít pokryté všechny dvory jsme stále na jednom bodu."
Odešel z místnosti a vydal se dolů. Do sklepení.
Každý den. Temnota, křik, krev. Mučení byl dobrý způsob, jak z lidí vytáhnout informace. Neobracel se mu žaludek, když ty nebožáky nutil prožívat bolest. Necítil ani potěšení. Necítil nic.
Otevřel dveře jedné cely. Byla temná a skoro prázdná. Uprostřed stál stůl. Byl na něm přibytý muž. Hřebíky měl v nohách a rukách. Těžce oddechoval.
Černé krátké vlasy, tmavší kůže, černé oči.
Měl pro něj jen jeden úkol.
,,Mluv."
Muž se sýpavě nadechl. ,,Neřeknu nic, i kdybych trpěl sebe víc."
Edwin se zasmál. ,,To říkají všichni. Dokud nezačnou trpět."
Potom mu naplnil plíce vodou. Sledoval, jak rudne v obličeji, cukal sebou, ale hřebíky se mu zeřezávaly víc do těla. Chvíli počkal a pak vodu nechal zmizet.
,,Mluv."

~

Ypsa  seděla na malinké posteli, kterou v pokoji měly. Rozhlížela se po místnůstce a přemýšlela. Taurus věděl, kde meč je.
Když se ho na to zeptaly, zazubil se. ,,Každé malé dítě z vyšší části našeho rodu slyšelo pohádky o magickém meči, nejmocnější věci na světě, který nás povede k vítězství," řekl jim tehdy. ,,Vítězství čeho?" zeptala se Faith a on jen pokrčil rameny.
Doufala, že ho najdou co nejdřív. Přála si, aby jeho hledání bylo jednoduché. I když věděla, že nebude.
Otevřely se dveře a dovnitř vplula Faith s nějakým hrncen. Byl velký a plný horké vody, ze které se kouřilo. Blondýnka vypadala vyčerpaná a utahaná z obrovské váhy, přesto hrnec jen tak nepoložila, ale hledala to nejvhodnější místo. Pak ho konečně postavila na zem.
,,Co to je?" zeptala se bělovláska a ukázala na nádobu s  vodou. Faith si vjela rukou do vlasů. ,,To je místo koupele. Mluvila jsem s pár lidmi. Řekli buď tohle, nebo něco jako společné lázně."
Ypsa pokývala hlavou. ,,Tak já půjdu do lázní."
Gracillitka na ni vykulila oči. ,,Já myslela... že bys tady byla... A dávala pozor, jestli někdo nejde."
Moondustka se na ni chvíli dívala a pak řekla: ,,Ehm, ne. Myslím, že se radši půjdu vykoupat."
,,Ale co když někdo přijde?" naléhala vyděšená blondýnka.
,,Tak bude mít hezký výhled," křikla a zavřela za sebou dveře.

~

Faith se opatrně a pomalu svlékala. Nechápala, proč pokoje pro služebnictvo nemají zámek, ani závoru. Ručník položila hned vedle nádoby. Byly v ní asi 3 litry vody a ona zvyklá na velké vany plné horké vody a spoustu služebnictva.
Na nahém těle ji zastudil závan vzduchu. Stoupla si do hrnce a vytáhla kus látky. Namočila ho a několikrát si s ním přejela přes kůži na rukách. Nebyl to luxus, ale lepší než nic.
Byla už skoro celá umytá, když se rozrazily dveře. Začala křičet a hned se natáhla po ručníku. ,,Vypadni,"  křikla na přítomného, kterého ani neviděla. Neznámý se začal smát a ona v něm rozpoznala Tauruse.
Zavřel za sebou dveře a otočil se na ni.
,,Vypadni,"  zopakovala, ,,dělej."
Tiskla si ručník k tělu a celá se tiskla ke stěně. Bohové, červenala se úplně všude.
,,Hned půjdu, jen jsem vám přišel říct, že se tady večer zastavím. Abychom probrali, co a jak dál," dodal, když uviděl její podezřívavý výraz. ,,A měla by ses přestat tak moc stydět, víš služebné nebývají takhle... stydlivé."
Zavřel za sebou dveře a Faith si oddechla. Musela si teď umýt znova záda, byla od té zdi celá špinavá. Rychle se omyla, oblékla se do oblečení, které nějak sehnali a vydala se někam vylít vodu.
Ve dveřích se srazila s Ypsou. Na krku měla ještě mokré vlasy a vypadala spokojeně.
,,Jdu to někam vylít," vysvětlila jí. Moondustka jen pokrčila rameny.
,,Večer se tady zastaví Taurus. Chce probrat další postup."
Bělovláska zopakovala stejné lhostejné gesto a prošla dovnitř. Faith si povzdechla a vydala se hledat někoho, kdo by jí pomohl.
Pěknou chvíli jí trvalo než našla jednu milou pradlenu, která ji navedla kam má špinavou vodu vylévat. Děkovně se na ni usmála a vydala se vrátit kastrol do kuchyně.
Když ji našla, otevřela dveře a zůstala stát. V kuchyni bylo něco jako večírek pro služebnictvo. Bylo tam několik hudebníků, kteří nehráli tak, jak byla zvyklá, a spousta smějících se lidí. Musela najít ženu, co jí ten hrnec dala, a vrátit ho. Nebo by ho mohla prostě jen tak někam strčit, však oni ho potom najdou. Položila tedy nádobu na nejbližší volné místo a chtěla odejít. Cestu jí však zastoupila mužská postava.
,,Promiň, já, jen, že, ehm, já," začala žvanit a sklonila hlavu, aby neviděl, jak se červená.
,,V pořádku, krásko," řekl mužský hlas, ,,co kdybych ti donesl něco k pití?"
,,No, víš, já," začala zase blondýnka, ale ženský hlas za jejími zády ji přerušil: ,,Už to zase na někoho zkoušíš? Nech ji a zmiz. Hned."
Chlap tu ženu překvapivě poslechl. Odešel a ona se otočila ke své zachrankyni. Byla to celkem drobná žena s černými vlasy a výrazně namalovanými rudými rty.
,,Ehm, děkuju," dostala ze sebe.
,,V pořádku," odpověděla dívka před ní, ,,ty jsi ta nová, co? Takže dáš si něco k pití?"
Nejdřív chtěla říct ne, ale pak... Ještě nikdy nepila, otec jí to nedovolil. Ještě nikdy se takhle nemohla takhle bavit. Nemohla skoro nic. Byl čas začít žít.
Usmála se: ,,Ráda."
Černovláska ji chytla za ruku a táhla za sebou někam do davu. Faith se jí pevně držela. Kdyby se ztratila mezi všemi těmi lidmi, nikdy by nenašla cestu.
Pak se konečně vynořila ven z těch všech těl. Dívka jí podala pohár. Faith si ho vzala a usmála se. Černovláska zvedla svůj pohár a usmála se nazpět.
,,Tak na nás," řekla a napila se. Blondýnka ji napodobila. Čekala víno, nebo aspoň něco slabšího. Místo toho jí v puse bodla chuť tvrdého alhokolu. Zakuckala se a její společnice se začala smát.
Zkusila to znovu. Bylo to celkem dobré. Napila se víc a vypila všechno, co její pohárek obsahoval.
Černovláska se na ni usmála. ,,Doliju ti."
Jakmile měla v poháru další tekutinu, hned ji vypila. Dívka vedle ní si ji přejela pohledem. ,,Ty se chceš opít."
Faith nevěděla jestli to byl dotaz, ale neodpověděla i proto, že sama odpověď neznala. ,,Tak to mám skvělý nápad," ušklíbla se její nová přítelkyně a vytáhla odněkud jednu láhev.
Opět ji chytla za ruku a táhla ji davem někam pryč. Nevadilo jí to. Těšila se. Byla zvědavá, co se stane, a chtěla pít víc.
Nakonec vyšli z kuchyně úplně. Nevěděla, kde jsou. Byla tma a v místnosti nebyly svíčky. Měsíční světlo sem pronikalo jen velkým  oknem.
Rozhlédla se kolem a otočila se na dívku s lahví v ruce.
,,Co tady budeme dělat?" zeptala se blondýnka. Černovláska se posadila před okno, tak aby viděla to zahrad, které se tyčily za oknem. ,,Budeme hrát na pravdu."
Faith se posadila vedle ní.
,,Na pravdu?"
Dívka pokývala hlavou. ,,Vysvětlím ti to."

~

,,A pak mi řekla, že se jmenuje Alan," dokončila černovlaska svůj příběh. Faith se celou dobu smála a teď zaklonila hlavu a doslova vybuchla smíchy.
,,Teď se musíš napít," připomněla jí dívka. Blondýnka se napila z lahve. Trochu se zamračila, když jí alkohol zahřál v krku.
,,A ty se ptáš," řekla Faith.
Dívka se trochu uklidnila. Prohlížela si její tvář. ,,Chtěla bys umět ovládat magii?"
Gracillitka zamrkala. Doteď to byly otázky na tělo, ze života, o lásce a tak. Tahle byla zvláštně osobní a zároveň nic neříkající.
,,Asi ano," odpověděla konečně. ,,A ty?"
Neznámá přikývla a zavřela oči. ,,Moc."
Pak si lehla na podlahu. Faith se položila vedle ní. Chvíli bylo ticho a ona přemýšlela. Pak ucítila kousek temnoty, jak se jí honí mezi prsty.
Podívala se vzhůru ke stropu. Byla tam dokonalá tma. Nepotřebovala ani trochu upravit. Vytvořila malou světelnou kouli a poslala ji nahoru. A pak to udělala znova. A znova a znova dokud to nevypadalo, jakoby měly nad hlavou nebe.
Její společnice to sledovala s úžasem.
,,Teď se ptám já," řekla blondýnka  aniž by se na ni podívala. ,,Máš ráda hvězdy?"
Neznámá dívka pokývala hlavou a usmála se na ni. ,,Jak se vlastně jmenuješ?"
Dívka mlčela, jen dál upírala oči plné touhy ke stropu. ,,Záleží na tom?" odpověděla konečně.
Faith zavrtěla hlavou. ,,Máš pravdu, nezáleží. Nejsou důležitá jména. Nejde o to, jak  se člověk jmenuje, ale o to jaký je. Co miluje. Po čem touží."
Černovlaska se na ni otočila. ,,Po čem toužíš ty?"
Blondýnka zamrkala, znova. ,,Zemřít tak, jak žiju," odpověděla po dlouhé chvíli.  ,,Na nic si nehrát, aspoň poprvé v životě. Být sama sebou."
Stále ležela a dívala se nahoru, když se nad ni černovláska naklonila.
,,A co bys chtěla ty?" zeptala se Faith své společnice. Ta se sklonila a lehce ji políbila na rty. ,,Tohle."

Ahoj všichni 🧡  snad se vám kapitola líbila, i Kdyz byla taková o ničem. Slibuju, že příští kapitole se konečně něco stane. Ale dneska mám narozeniny, tak jsem si nadělila sobě dárek a napsala něco, co se mi líbilo