Ve jménu svobody

29.

Edwin Bluespear se usmál a objal dívku kolem pasu. Ranní slunce se opíralo do stěn věže a dodávalo její bledé tváři zdravou barvu. Lehce se usmívala na všechny ty lidi pod sebou.
,,Takže mají dostatek jídla a prostoru?"
V odpověď jen přikývl. ,,A hygienu? Oblečení? Co matky s dětmi?"
Usmál se na ni. ,,Všechno je v nejlepším pořádku, Florine. Všechno tohle jsem osobně prošel a zkontroloval. Poté i naše matka."
Podívala se na něj. ,,Byla za nimi?" Pokýval hlavou a stiskl její ruku. ,,Byly nadšené. Některé se rozplakaly. Však víš. Ještě donedávna byla jen panovnicí cizího území. Teď k nim přijde jako jejich královna a chová se k nim lépe než se nejpodřadnější členové jejich rodu chovali k nim. Musí to být... neuvěřitelné."
Její úsměv se rozšířil. ,,Je to tak krásné. Chtěla bych sejít k nim dolů. Povídat si s nimi."
,,Brzo budeš moct," řekl a podíval se k obzoru. Florine se k němu více přitiskla, aby se ochránila před chladem. ,,Jak jsou rozdělené na ubytování?"
Edwin zvedl ruku a ukazoval na jednotlivé budovy. ,,Nechali jsme je podle jejich původních rodů. Tady Northdailové, tam Moondusti. Nejvíce jich přivážejí od Leventisů. Včera přijel další plný vůz. Greystonští zůstávají tady na kraji. Od Gracillityů jich přijíždí minimum. Nemají ani vlastní prostory, jsou rozmístěni u ostatních."
Jeho sestra pokývala hlavou. ,,To mě nepřekvapuje, nic z toho." Na chvíli zavřela oči. ,,Tohle jsem si tak dlouho přála."
Edwin jen dál sledoval lidi pod sebou s lehkým úsměvem.

~

Ypsa sledovala blonďatou dívku podezřívavým pohledem. Tvářila se teď, jako by se nic nestalo. Jako by události předešlého dne byly jen nedůležité pomluvy. Faith se snažila tvářit, že všechno je v pořádku, když seděla na pohovce a tichým hlasem jim sdělovala, kam ukrýt verylit.
,,Pokud to chápu dobře," přerušil dívku Taurus, ,,projdeme celým hradem s mečem u boku, přes kuchyň a spíž někam do podzemí a velmi nenápadně se vrátíme bez něj."
Ypsa teď zabodla oči do něj. ,,Jsi si nějak moc jistý, že ho poneseš ty. Žena ho pod šaty schová."  Jeho pohled ji donutil zvednout koutky úst v úsměvu. ,,Obzvlášť žena s dlouhýma nohama."
Leventis se zasmál: ,,Tak to máte štěstí, že ty máš nejdelší nohy ve všech šesti královstvích."
Bělovláska se krátce zasmála s ním. Prohlížela si jeho kůži, tmavou, nazlátlou. Jeho onyxové vlasy a tmavé oči. Říkala, jak by jeho tělo kontrastovala s tím jejím. Odtrhla od něj pohled. Vrátila se zpátky k blondýnce.
Faith si propletla prsty a zhluboka vydechla. ,,Taurus má pravdu. Tohle... je příliš nápadné. Uděláme to jinak."

~

Následoval dívku před sebou. Musel uznat, že její plán byl dobrý. Výborný. Jak jejich část, tak ta, ve které hrála hlavní roli bělovlasá žena. Jejich kroky se rozhléhaly chodbami, jimiž procházeli, a tuto symfonii přerušoval jen dívčin hlas.
,,Vlastně o těch chodbách nic moc nevím, myslím, že při Válce trnů se používali zvědové." Pokýval hlavou a něco zamručel. Tak, jak mu řekla. Chvíli pokračovali v chůzi, pak se ale uviděl, že se její tělo napjalo. Zastavila se a on s ní. Povytaženým obočím sledoval její počínání. ,,Děje se něco?" zeptal se.
Blondýnka polkla, rukama roztržitě otačela prstýnky na svých dlouhých prstech. Jazykem přejela po suchých rtech. ,,Víš, asi je tu drobná komplikace, se kterou jsem nepočítala."
Přistoupil blíž k ní v ochranářském gestu. ,,Někdo nás může odhalit? Neprojdeme?" Řekl ta slova tichým hlasem, tak aby je slyšela jen ona.
,,Ne, to ne," zatřásla hlavou, ,,všechno je v pořádku, jen...," její oči se rozšířily, když se ze tmy vynořila mužská postava, ,,tohle je Raynold."
Muž, který se před nimi objevil, byl vskutku pohledný. Kudrnaté černé vlasy, safírové oči. Sebevědomý úsměv zdobil jeho tvář. Sklonil hlavu v gestu poklony. ,,Faith."
Dívka se urychleně nadechla a  na tváři se jí objevil úsměv. ,,Dlouho jsem vás neviděla."
Omluvně se usmál, ,,byl jsem mimo hrad, kvůli jisté obchodní záležitosti." Mužův zrak konečně padl na Tauruse. ,,Kdo je váš společník?"
Leventis se postavil po její bok. ,,Myslím, že mě znáš. Taurus Leventis, dědic rodu."
V Raynoldově tváři se zračilo překvapení s potěšením. ,,Je mi ctí, Raynold Gracillity," natáhl k němu svou ruku, ,,vidím, že je o Faith dobře postaráno."
,,Ano, pomáhám Taurusovi vybrat pár věcí na jeho svatební obřad, jsme staří přátelé a nevěsta je moje blízká známá. Jsem velmi šťastná, že jim můžu pomoci," vychrlila blodnýnka a udělala krok k Raynoldovi.
Vypadala jako uhranutá kouzlem.
,,Tak to gratuluji, příteli," usmál se na Tauruse a pak vrátil zrak zpátky k Faith.
,,To bude určitě velká sláva, hodláte svatbu slavit zároveň s oslavami vašeho rodu?"
,,Ještě uvidíme," zamručel jen.
,,To je báječný nápad," usmála se na Raynolda blondýnka. ,,To byste se také mohl zúčastnit."
Leventis přerušil jejich soukromou chvíli: ,,A co vy, příteli, nečeká vás to taky někdy? Nebo jste snad už našel tu pravou?"
Faith po něm vrhla varovný pohled, než přibila svou pozornost opět k Gracilityovi.
Ten se jen odlehčeně usmál. ,,Bohužel. Ale musím říct, že si myslím na jednu spanilou dívku. Uvidíme, zda mou nabídku přijme. Je z velmi vznešené části rodu."
Blondýnka vypadala, že se rozteče jako vosková svíčka. Udělala ještě krok k němu a na tváři se jí objevil překvapený úsměv.
,,Mohl bych vás poprosit, příteli, o minutku soukromí?" Raynoldův patřil Taurusovi, oči však zůstali na dívčině tváři.
Nevraživě přelétl pohledem mezi těmi dvěma. ,,Samozřejmě," prohodil a vydal se napřed.

~

Přes kuchyň se dostala bez jakéhokoliv většího rozruchu. Meč pod její sukní ji studil na holé kůži. Byla to však jediná možnost, jak ho propašovat. Faith měla úžasný plán.
Když by někdo velkou vlnu moci ucítil, mohla říct, že je to ona sama. Ypsa Moondust. Nejmocnější žena a vlastně i osoba za stovky let. I po kluzkých schodech kráčela jistě, jako vždy. Sundala jednu louči  ze stěny, aby jí svítila na cestu. Její kroky se rozhléhaly všudypřítomným tichem a dávaly jí jistotu, že je sama.

~

V

yklopýtala z chodby. Nevěnovala Taurusovi jediný pohled. Jen se vydala dál. Její srdce bušilo ve zběsilém tempu. Tak, jak se probralo, když přitiskl své rty na ty její. Když ucítila jeho chuť, vůni a pod rukama ucítila pevné svaly, hrklo v ní. Odstrčila ho, zamumlala pár zdvořilostních frází a vydala se pryč. Teď se rychlým krokem vrhala hlouběji a hlouběji do podzemí hradu. Celou cestu ji uklidňoval Leventisův dech za jejími zády.
Šli v tichosti. Ona neměla, co říct, a on to chápal. Netrvalo dlouho a ucítila to. Velkou moc. Ypsa musela být blízko.

~

Ze tmy před ní se vynořily dvě postavy. Sledovala je, stejně jako světlo, jež přicházelo s nimi. Jen na sebe kývli. Faith je vedla dál. Kolem nich se míhaly staré vlhké zdi pokryté slizkým lišejníkem. Všichni mlčeli. Až po chvíli se dívka zastavila.
,,Jsme tady," vydechla. Pak se vydala kamsi do tmy. Bělovláska chvíli sledovala černotu. Nakonec se se rozešla tím směrem co před chvíli Faith. Narazila však na studenou stěnu. Přejela po kameni rukama. Nebylo tam nic. O krok ustoupila a věnovala Taurusovi zmatený pohled. Ze tmy se vynořila dívčí postava: ,,Tak kde jste?"
Moondustka přivřela oči. ,,Nejsou tam dveře."
,,Ale ano, jsou," nakrčila obočí, ,,přímo tady." Opět se ztratila ve tmě. Oba udělali krok k tomu místu. Ohmatali celou stěnu, ale žádný vchod nenašli. Když se Faith opět vynořila, odpověď byla jasná.
Taurus ani Ypsa do chodby nemohli.

Takže. Po dvou týdnech vyšla kapitola. Omlouvám se, ale prostě nebyla nálada psát. Nakonec, díky pomoci mé drahé přítelkyně, jsem to napsala. Všem přeji krásné Velikonoce, i když to tento rok nebude asi úplně tradiční. Můžu říct jen své obvyklé držte se a užijte si Velikonoční jídlo!