Ve jménu svobody

20.

Maple ležela na Harryho posteli s knihou položenou před sebou. Domluvili se, že budou spát v jedné ložnici, protože se bála další nočních můr. Ráno vždycky přeběhla do svého pokoje, aby služebnictvo nepustilo do oběhu nějaké pochybné zprávy.
Vždycky jenom leželi vedle sebe. Občas, když měla špatný sen, se k němu přitiskla a on ji objal. Ale ve vší počestnosti.
Už na sobě měla noční košilku a takový přehoz, aby jí nebyla zima.
Harry seděl u stolu, mračil se a škrtal perem po papíře. Předstírala, že si čte, ale ve skutečnosti ho jen pozorovala.
,,Můžeš mi říct, co teď děláš? Máš mě hlídat, ne dělat místního písaře," řekla po chvíli.
Harry zvedl hlavu a pousmál se. ,,Doma dělám pobočníka kapitána stráží. Protože teď nemůžu dohlížet na výcvik a tak, posílá mi aspoň těch pár papírů, co můžu vyřídit i tady. Jemu to šetří čas a já se aspoň nenudím."
Odfrkla si: ,,je ti třiadvacet a děláš toho za jeden večer víc než já za celý život."
Povýtahl obočí a pak zase sklonil hlavu ke své práci. ,,Nemohl bych prostě nic nedělat. Já mám svou práci rád."
,,Ale to není že nic nedělám. Jsem s hradní gardou, přáteli, Kyrrem...," jakmile to jméno vyslovila, hned toho zalitovala. Harry jen sklonil hlavu.
Nejradši by si nafackovala. Věděla, že  je na místního kapitána stráží trochu víc háklivý. Ani se mu nedivila. Nedokázala vystát ty svůdné pohledy zdejších paniček, které si jejího ochránce měřili. Zatínala zuby, když na něj vrhaly ty sladké úsměvy, a on se usmál nazpátek.
,,Kdybys chtěla, mohl bych ti něco sehnat. Jako nějakou malou práci. Nebo by si mi mohla pomáhat," prolomil ticho.
Snažila se před ním skrýt úsměv ale nepovedlo se. Oplatil jí ho a opět sklonil hlavu.
,,Ty se tady nudíš?" Maple se ušklíbla: ,,Takže se málo snažím? Měla bych se víc starat, aby tady bylo veselo?"
,,Bohové, jen to ne," řekl rychle hnědovlásek. Greystoneka se začala smát.
Když se uklidnila lehla si na záda. Dívala se do stropu, který osvětlovala záře krbu. Slyšela škrábání jeho pera na papíře a cítila kolem sebe jeho vůni.
Položila si ruku na břicho. Nádech, výdech. Chtěla otřást životy všech. Všech lidí. Nádech. Změnit řád, v němž byl jejich svět stvořen, a rozbít všechna pravidla. Výdech. Možná to přívodí zkázu, možná zemře to malé a možná zemře i ona. Nádech. Zabíjí její nejbližší. Výdech. Zabíjí Harryho. Nádech. A jejich kosti pak výstaví jako hrozbu těm, co by chtěli udělat stejnou hloupost. Výdech.
Z klidného dýchání se stal hysterický lapavý dech. Jako by jí špatné myšlenky vyrazily vzduch z plic. Jakoby otrávili kyslík kolem a bodal ji v hrdle.
Ucítila na ramenech ruce. Zvedly ji do sedu a přitáhly ji k sobě. Dál lapala po drahocenném plynu a Harry ji k sobě tiskl.
,,Klid," zašeptal, ,,klid."
Cítila, jak se hýbe jeho hrudník klidnými nádechy. Zaposlouchala se nenapadného zvuku a přizpůsobila se jeho rytmu. Cítila, jak jí srdce bije nelidsky rychle.
,,Co když budu sama," zašeptala, potichu, tak moc až se bála, že ji neuslyší.
,,Nebudeš. Ty máš mě. I kdyby poslední hvězda ve vesmíru zemřela, ty máš mě."
Objala ho a zabořila mu tvář do ramene. Uklidnila se. Nádech. Výdech.
Občas si říkala, co by bez něj dělala.

~

Harry pozoroval plameny v krbu. Seděl na pohovce ve své pokoji a Maple ležela vedle něj, s nohama položenýma v jeho klíně a četla si.
Prostě seděl a přemýšlel. Jen tak pro sebe. Celý den číhal na hrozbu, která nepřicházela, večer vyřizoval spousty papírů a i když by to nepřiznal, začalo toho  být na něj moc.
Rusovláska zavrtěla prsty na nohou. Otočil na ni hlavu a prohlížel si tvář, od níž se odráželo světlo ohně. Lehce se usmívala a oči jí díky  odleskům  ohně zářily. Jeden pramen se jí svezl do obličeje, než ho stačila přemístit, udělal to on. Jemně uchopil její vlasy a zastrčil jí je za ucho.
Maple se na něj usmála a chytla jeho ruku, když ji chtěl odtáhnout. Stiskla ji a on jí stisk oplatil.
Pak se pomalu, jako kdyby se jim nechtělo pustili. Měl oči zabodnuté v těch jejích. Prohlížel jsi jejich zvláštní odstín. Naposledy se na něj usmála a pak sklonila zrak zpátky ke knize.
Odvrátil od ní tvář a upřel zrak do plamenů. Má ji hlídat, nic víc.
Už na začátku si zakázal jakékoli city k ní. Protože až jeho úkol skončí, až se její dítě narodí, odjede. A už se nevrátí.
Co by na to řekl Aaron? Maple ho nemiluje, ale co když on miluje ji? Jak by se pak mohl dívat do očí člověku, který je pro něj jako bratr?
Rusovláska prolomila ticho.
,,Slyšela jsem, že za pár dní bys měl na vašem dvoře Den jména."
Harry k ní otočil hlavu a překvapeně zamrkal. Pak pokýval hlavou. Úplně to vypustil.
Určitě přijde dopis od jeho matky, Aarona, Aaronovy matky, jež si ho oblíbila, a taky on by mu mohl napsat, je přece už velký dost...
,,Na co myslíš?" zeptala se Greystoneka a  trochu  zavrtěla nohama v jeho klíně.
Harry zrudnul. ,,Na matku, každý rok mi ma den jména sama upeče dort. Vždycky říká, že se jí nepovedl, ale pak si všichni moc pochutnáme. Já, matka, Aaron a jeho matka a Peter."
Maple se trochu zarazila: ,,Kdo je Peter?"
Harry se při vzpomínce na něj usmál. ,,Můj mladší bratr."
Rusovláska se usmála širokým úsměvem. ,,Nikdy jsi mi neřekl, že máš bratra."
Pokrčil rameny. Peter, teď už mu je šest. Sice svoji rodinu přes rok moc nepotkával, trávil všechen čas v jiném křídle hradu, ale velice ji miloval.
Jak jejich něžnou matku, tak malého bratříčka se spoustou zvydavých otázek.
,,A co tvůj otec?" zeptala se tichým hlasem. Bála se. Že naťukne něco, o čem nebude chtít mluvit, ale zvědavost jí nedala. Vycítil to z ní.
,,Už nežije," řekl chladným hlasem, ,,naštěstí."
Maple tázavě pozvedla jedno obočí.
,,Byl to parchant. Na matku řval a bil ji. Stejně tak mě. Peter se naštěstí narodil až měsíc po jeho smrti."
Maple se zvedla do sedu, obmotala kolem něj paže a posadila se na něj.
Zabořil tvář do jejích vlasů. Vždy tak pěkně voněly.
,,A tvoje rodina?"
,,Matka je můj anděl," zašeptala mu do ucha, ,,a otec je také po smrti."
Chvíli bylo ticho, ale pak se rozhodla pokračovat.
,,Milovala jsem ho. Učil mě jezdit na koni, základy bojování s mečem, společně s matkou mě učili zpívat. Byli jsem šťastná rodina."
Harry ji sevřel pevněji.
Pohladil ji po zádech. Pak už jen mlčeli a užívali se náruč toho druhého.

~

Maple byla nervózní. Neustále kontrolovala svůj vzhled. Jestli je všechno připravené. Neustále se ujišťovala, že vše naplánovala správně chronologicky.
Byl den Harryho jména. Našla si to v knihovně, když předstírala, že si vybírá další knihu a on zatím chodil kolem a mračil se knihovníky.
Znovu začala v zrcadle kontrolovat své šaty a vlasy. Podle hodin zbývalo 10 minut. Než Harry vstoupí do vlastních komnat.
Podařilo se jí odemknout a připravit stůl pro dva. S kuchařem se domluvila. Přesně za 20 minut měli donést jídlo.
Snad se Harry neopozdí.
Byla nervózní. Proklínala všechny Bohy za třas v rukách a tlukot srdce.
Byla to jen večeře.
Uslyšela klíč v zámku a usmála se na příchozí ho. Zastavil se a s otevřenou pusou sledoval Maple a stůl před ní.
Pak za sebou zavřel dveře a usmál se na ni.
,,To je pro tebe," řekla nervózně, ,,ke dni jména."
Široce se na ni zazubil a přišel k ní blíž.
,,Posaď se," pobídla ho a ukázala na  volnou židli. Odběhla dozadu a pak se vrátila s vychlazenou lahví vína.
Dala ji za okno. Lepší způsob chlazení neznala. Ještě ke všemu v únoru.
Harry si od ní láhev vzal a otevřel ji. Chtěl jí nalít, ale pak se zarazil.
,,Mluvila jsem s léčitelkou. Říkala, že trocha vína neuškodí."
Usmál se a oboum naplnil sklenice.
Maple se mu úsměv oplatila  a vzala sklenici do ruky. ,,Tak na tebe, je to tvá oslava."
Harry zakroutil hlavou: ,,Na tebe, protože nebýt tvé maličkosti, nikdy bychom neměli příležitost tu takhle sedět."
,,Tak na nás," uzavřela to rusovláska a konečně ochutnala víno, na které se tak dlouho těšila.
Chvíli se povídali, když je vyrušilo ťukání na dveře. Ihned šla otevřít.
Pustila dovnitř dvě služtičky, které postavili na stůl dva plné talíře. Ještě se na Harryho koketně usmály a zmizely.
Posadila se naproti němu. Zvedl k ní zrak a povýtahl jedno obočí.
,,A tohle jsi zjistila jak?" zeptal se a narážel na jídlo. Jeho oblíbené.
,,To nic nebylo, stačilo napsat tvé drahé matce a tvému druhému příteli.
Po tvém poštovním dravci," dodala.
Harry se začal smát. Když se uklidnil znovu se jí podíval do očí.
,,Děkuji," řekl.
,,To nestojí za řeč, věděla jsem, že to budou vědět...," chtěla pokračovat, ale přerušil ji. ,,Tohle jsem nemyslel.
Myslím celkově, děkuji."
Zamrkala a usmála se na něj. Oplatil jí ho a pak sklonil hlavu k plnému talíři.
Jídlo bylo výborné, Maple v duchu děkovala  Bohům a měla co dělat, aby nezvdechala slastí nad výbornou omáčkou.
Akorát dojedli první chod a opět někdo zaťukal. Spěchala otevřít. Děvčata prokluozla  dovnitř a posbírala špinavé  nádobí. Místo něj  na stůl položila talířky s kouskem dortu. A pak se zase vytratila.
Harry na vše jen rozjařeně zíral. Když se opět posadila naproti němu, natáhl k ní ruku a uchopil tu její. Stiskla ji a pozvedla koutky úst v úsměvu.
Pak sklonila hlavu a ochutnala dezetr.
Harry ji pustil a udělal to stejné.
Maple se nestačila divit. Dřív než mrkla byl dost pryč a Harry měl od čokolády špinavé koutky. 
Zvrátila hlavu do zadu a začala se smát. Pak sama dojedla ten kousek božské ambrózie.
Hnědovlásek zvedl sklenici s vínem. Rusovláska ho napodobila. Napjatě čekala, co z něj vypadne.
,,Maple, já... něco ti chci říct."
Pokývala hlavou.
,,Nebyl jsem si tím jistý a sám sobě jsem to zapíral, ale teď to vím. Jsi skvělá žena. Jsi tak báječně šílená. Tak divoká a planoucí, že jsem měl strach, abys nespálila všechno kolem a mě také. Jsi tak krásná. Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Jsi moje kometa. Záríš mi do okolní temnoty a vedeš mě dál. Já vím, že nevyhasneš. A stejně tak nevyhasnu já.
Miluji tě, Maple. I kdyby poslední hvězda zemřela, vždycky budu."
Nevěděla, co říct. Tohle všechno. Měla slzy na krajíčku. Srdce jí splašeně tlouklo a ruce se jí potili.
Vysvobodilo ji klepání na dveře. Zamrkala a běžela otevřít. Dívky rychle sklidili nádobí a utekly pryč.
Stihla jim jenom poděkovat a zavřít za nimi dveře.
Pak se otočila na Harryho. Stál vedle své židle a díval se na ni. Tak nějak smutně. Pomalu k němu přešla. Byla tam blízko, že se skoro dotýkali.
,,Taktéž," vypadlo z ní. ,,Taktéž tě miluju." Dřív než stačil zareagovat si stoupla na špičky a políbila ho.

Uuuuuuuu🤩 tak jo. Snad se vám kapitola líbila a stejně z toho stejně happy jako já 😅 na tohle jsem čekala opravdu hodně dlouho a celou kapitolu jsem asi pětkrát předělávala ale už mě to prostě Jinak nenapadlo. Co má to říct?
HAPLE FOREVER!!!💗💗💗