Ve jménu svobody

4.

Taurus Leventis kráčel pochodněmi osvětlenou chodbou. Na rtech mu hrál úsměv, ostatně jako většinou.
Šel zrovna z výcviku boje. Propocená košile se mu lepila ke svalnatému hrudníku. Meč měl zasunutý v pochvě a své černé sametové vlasy po ramena stažené v uzlu.
Rozpustil si je a prohrábl rukou.
Na začátku chodby se objevila nějaká služebná. Taurus na ni upřel dlouhý pohled, zatímco se k němu blížila.
,,Počkej," řekl, když už byla u něj.
Vzal její tvář do dlaní a prohlížel si ji.
Byla hezká, zelené oči, zrzavo-hnědé vlasy, líbila se mu.
,,Jak se jmenuješ, zlatíčko?" zeptal se s tváři neskutečně blízko té její.
,,Rachel," řekla sotva slyšitelným hlasem. Nebylo to víc než zašeptání, Taurus však slyšel dokonale.
,,Pošlyš, Rachel," zašeptal jí do ucha, které pak olízl: ,,stav se večer v mých komnatách."
Dívka poslušně přikývla a chystala se odejít. Taurus ji ale chytl za zápěstí a znova si prohlédl její tvář.
Nakonec ji pustil a nechal jít.
Tohle dělal často, velmi často.
Měl tolik milenek, zapomněl jejich jména, zapomněl, co jim sliboval a zapomněl, o co ho prosily.
Ale pamatoval si jak všechny vzdychaly, pamatoval, jak sténaly, když některé poprvé zasvěcoval do tajů milování a pamatoval, jak všechny lapaly po dechu, když se kolem nich rozhořel oheň, kterým vládl.
Jako všichni Levetiusové nadání magií. I Taurus měl dar magie.
Sice nebyl velmi silný, ale měl ji. Část moci.
Často na bojišti využíval magii. Podle.
Když se mělo bojovat jen meči.
Jenže Taurus nebyl čestný muž, jako nikdo z jeho rodu.
Kdyby byl, možná by si vyčítal kolik pannen si vzal a většinu ne něžně, kolikati ženám sliboval lásku a kolikati mužům sliboval čestný boj.
Ale teď mu to bylo jedno.
Šel svou cestou a bylo mu jedno jakou spoušť nechával za sebou.
Bylo mu jedno kolik lidí ho chce zabít, přesto vždy své nepřátele provokoval.
Už se ho pokoušeli zabít. Několikrát.
V jejich rodu byla spousta lidí, co ho chtěli vidět mrtvého. Ať aby se sami stali dědici rodu, nebo aby se mu pomstili.
Bral to jako soutěž, jako hru. Vždy, když vyvázl živý, jakoby si připsal bod. A že v tomhle souboji o dědictví rodu vyhrával na plné čáře.
Taurus byl dědic rodu. Ano.
Každý to věděl, každý už o něm slyšel.
Možná to i bylo tím, že dědicové byli snad známější než králové.
Dědicům se dostávalo velkých výhod a pozorností. A on je všechny využíval.
Přesto se posledních pár oslav na dvoře Gracillityů nezúčastnil. Nevěděl proč, prostě tam nebyl.
Možná mu přišel styl zábavy jejich na dvoře příliš nudný a mírumilovný. Nebo ho dohánělo k šílenství, jak spokojení a plaší jsou tamní lidé.
Až leklí, dalo by se říct.
Došel do jídelny, kde jedla královská rodina. Jeho matka seděla u stolu a upírala pohled do prázdna. Jeho otec stál u okna a jeho dva bratři a sestra byli různě rozmýstěni na křeslech a židlích.
Posadil se ke stolu, kousek od matky a nalil si vína.
,,Čekáme na tebe," pronesl jeho otec ledovým hlasem.
,,A dočkali jste se," prohodil a zhluboka se napil ze svého poháru.
,,Nebuď drzý, synu," okřikl ho jeho otec. Taurus si odfrkl a opět se zhluboka napil.
,,Smrdíš jako tchoř," ucedila jeho matka a vrhla po něm znechucený pohled.
,,Jdu ze cvičiště," pousmál se na ni a opřel se na židli.
,,To vůbec nebudeme jíst, ksakru?!" zařval přes celou síň. Hned se otevřeli dveře a služební začali na stůl pokládat talíře.
Taurus vše sledoval nezaujatým pohledem. Hádky s jeho rodinou si užíval. Vyžíval se ve zlostných pohledech svých rodičů a bavilo ho provokovat je.
Když služební odešli jeho otec promluvil nebezpečně tichým hlasem: ,,poslední dobou je tvé chování horší. To, že léháš s kde jakou kurvou bych přehlédl, to, že jsi nezodpovědný a problémový taky, ale z nás si šprýmy dělat nebudeš!"
Hlas jeho otce sílíl až nakonec křičel.
,,Ke svým rodičům se budeš chovat s úctou! Nebudu dál trpět tvé přestupky, pokud se mnou nezačneš jednat s respektem!"
A pak už opět normálním hlasem dodal: ,,nezapomínej, můžu tě zbavit dědictví rodu."
Taurus ztuhnul, tohle nečekal.
Když byl někdo zbaven dědictví, byla to hanba. Ostuda a pokoření.
Ale Taurus pochopil v tomto další zkoušku z otcovy strany.
Proto se na židli narovnal a jedovatě sladký hlasem řekl: ,,dělej jak uznáš za vhodné, otče."
Jeho otec a král území Leventiusů se otočil a probudnul ho pohledem.
Pak se posadil ke stolu a pustil se do jídla. Taurusovi sourozenci přisedli k nim a také začali jíst.
Do konce večeře už nepadlo ani slovo a když dojedli, Taurus se zvedl první a odešel.
Mířil ke svým komnatám. Před dveřmi spatřil Rachel, jak na něj čeká a usmál se. Krutě.
Přišel úplně k ní a prohlížel si ji.
Měla na sobě prosté šaty, které zvyrazňovaly její křivky.
Sklonil hlavu a políbil ji na krku.
,,Krásně voníš," konstatoval, když se odtáhl a otevřel dveře k sobě do pokoje.
Dnes v noci nehodlal být něžný, zvlášť, když v něm přetrvával vztek na otce a celou jeho proklatou rodinu.
Nebyl něžný ani když ho prosila a po tvářích jí tekly slzy.
A bylo mu to lhostejné, když ji poručil ať přijde i další večer.