Ve jménu svobody

28.

Ypsa Moondust kráčela chodbami, obtěžkaná lahvemi alkoholu. Měla dobrou náladu. Správce skladu byl rozumný muž a nebylo těžké s ní vyhandlovat to, co chtěla.
Z dálky k ní dolehl ženský pláč. Nejdřív pokývala hlavou a chtěla jít dál. Pak ale znejistěla. Hlas zněl podvědomě.
Nechala se vést zvukem. Až ji uviděla.
Faith se krčila na studené podlaze s zarudlýma očima. Zalykala se pláčem a třásla se po celém těle. Její drobné tělíčko se otřásalo pod návaly pláče. Ta tam byla ta krásná dívka, která dělala ozdobu na slavnostech. Zbyla jen tahle zničená bytost.
Padla vedle ní na kolena. Všechny láhve odložila stranou. Vzala dívčinu hlavu do dlaní. Setřela prstem slzy z tváři.
,,Faith," oslovila ji tichým hlasem. Dívka upírala pohled někam za ni. Lapala  po dechu a přerývavě dýchala. ,,Faith, podívej se na mě."
Její šedé oči se setkaly s Ypsinými modrými. Trochu se pousmála. ,,Co se stalo?"
Pokud se blondýnka trochu uklidnila, celý proces začal na novou. ,,Sakra, doprdele," vydechla Moondustka. Objala ji a snažila se zklidnit třas jejího těla. ,,Pojď, vstaneme."
Chytla ji kolem pasu a vytáhla na nohy. Faith se jí držela a dál se zalykala vlastním pláčem. Ypsa se proklínala. Neuměla pracovat s lidmi. Nevěděla, co říct. Co měla dělat? Co mohla dělat?
Pevně ji chytla a pomalu se rozešla ke svým komnatám. Krok za krokem. Mlčela.
Když se před nimi konečně objevily dveře, Ypsa děkovala Bohům. Došla s dívku v náručí až k nim a zabušila. Netrvalo dlouho a Taurus jim otevřel.

~

Taurus okamžitě vzal Faith do náruče a nesl ji přes pokoj. Opatrně položil její třesoucí se tělíčko na pohovku.
,,Podej studený obklad," řekl za sebe a v rychlosti kontroloval zdravotní stav dívky před sebou. ,,Rychle."
Přerývavě a roztřeseně dýchala. Měla ledově studené ruce. Odhrnul jí vlasy z obličeje. ,,Faith," zašeptal a trochu se na ni usmál. ,,Faith."
Bělovláska mezitím donesla kus namočené látky. ,,Sedni si na pohovku, položíme jí hlavu k tobě do klína," sdělil jí zatímco podsunul ruce pod to křehké tělo. Za chvíli už dívku položil zpátky, s hlavou položenou na Ypsiných nohách. Přiložila jí kapesník na čelo a otřela jí obličej.
,,Co je s ní?" zeptala se ledovým hlasem, rukama dál lehce přejížděla po Gracillitčině tváři. Starostlivé gesto, uvědomil si.
,,Myslím, že... je v šoku. Asi nějaký citový otřes. Možná se něčeho lekla, něco se jí stalo. Zraněná není." Jeho hlas byl plný obav. Sám to slyšel. Pouhou myšlenkou nechal zaplát oheň v krbu. Zapálil všechny svíčky. Museli ji zahřát.
Rozhlédl se po pokoji. Chvíli hledal, než uviděl peřinu. Pár kroky přešel místnost a vrátil se s duchnou v ruce. Přikryl jí dívku.
,,Faith," řekla bělovlasá žena tichým hlasem. ,,Copak nám to děláš?"
Zvednul k ní oči a přiložil si prst na rty. Její ledové modré oči ho pozorovaly stejně prázdným pohledem jako vždy. Nakonec jen sklonila hlavu a lehce jí zastrčila vlasy za ucho. Sjela rukou její tváři a jemně ji pohladila po lícní kosti. Pak vjela prsty do blonďatých vlasů a něžně je vískala.

~

Nevěděla, jak dlouho tam takhle seděli. Po chvíli se ale Taurus zvedl a vrátil se s lahví a dvěma pohárky.
,,Myslíš, že nám někdy řekne, co se stalo?" zeptala se s pohledem upřeným za něj. Převzala si od něj pohárek naplněný tekutinou. Chtěla ho okamžitě vzdenout k ústům, ale naznačil jí, aby počkala.
,,Nevím. Možná je to něco důležitého, co se týká naší věci. Možná ne A navždy to zůstane tajemství," pozvedl svůj pohár v gestu přípitku. ,,Na nás," vydechl a upřel pohled do jejích očí. ,,Na naši věc," odvětila a přiťukla si.
Napila se. Síla alkoholu ji překvapila, ale nerozhodila. Polkla pálivou tekutinu a nechala si dolít. Místnost naplnilo ticho.
Nebylo to tíživé ticho, ve kterém se utápěla posledních pár let, ani ticho člověka, jenž už nemá sílu na to vydávat jakýkoli zvuk.
Táhla píseň ticha odkazovala na dva lidi, kteří vzájemně mlčí, protože není potřeba mluvit, ne Protože není co říct.
Tohle ticho bylo spokojené. A ona po dlouhé době chápala všechny ty city, které měla možnost prožít.