Ve jménu svobody

6.

Maple Greystone stála na cvičišti a povídala si s hradní gardou. Kyrre, kapitán stráží, sice tvrdil, že jeho muže jen rozptyluje, ale jí do bylo jedno.

Radši tady než na čaji s ostatními ženami ode dvora.
Jako vždy se smála jejich košilatým historkám a sama je zahrnovala dalšími. V očích jí zářily plamínky neposednosti a její zrzavé vlasy stažené hřebínky dozadu jen podtrhovaly oheň, jenž z ní sálal.
,,Hej," křiknul na ně Kyrre z druhého konce cvičiště. ,,Bude dneska ještě cvičit, nebo tam budeme jen stát a tlemit se?!"
Všichni muži hned naklusali před kapitána stráží. Maple se k němu vydala pomalým krokem se zlomyslným úsměvem na rtech.
,,Kyrre," zapředla, když byla u něj.
,,Nechceš aspoň dnes nebýt tak otrávný?"
Kapitán k ní trhnul hlavou, mužům dal rozkaz ať pokračují a vydal se s ní k terčům.
,,Ukaž se," pobídl ji.
Rusovláska si vybrala vhodný luk a na záda pověsila toulec se šípy. Zasadila šíp a napnula tětivu.
Zamířila a s výdechem vystřelila.
Jeden palec od středu.
Kyrre pochvalně pokýval hlavou a Maple se na něj zazubila. Vystřelila ještě další tři šípy a dva se zabodly do středu.
Kapitán stráží se na ni usmál a odešel za svými muži, kteří pokračovali ve výcviku. Maple je pozorovala a občas si i ona zkusila nějaký výpad nebo vykrytí při boji s mečem.
Když se všichni vojáci posadili na lavičku spocení a zadýchaní, Maple stála naproti nim a netrpělivě podupávala nohou.
Zatímco ostatní ženy - když už se cvičily - cvičily v kalhotách, ona vždy byla v šatech.
Často se jí při pohybu vyhrnuly a všichni mohli vidět její holé nohy, ale měla u nich tolik respektu, že by si nikdy nedovolili dívat se na její holou kůži.
Vždy ji brali jako rovnocenného soupeře. Projevovali jí úctu a ona je pokaždé potěšila úsměvem.
Tady, mezi zpocenými muži, zbraněmi a třeskem kovu o kov, se cítila líp než kdekoli jinde na hradě.
,,No tak," popichovala je s úsměvem, ,,vstávejte! Ještě jsem pomalu nic nedělali!"
,,Tobě se to mluví," prohodil jen z vojáků před ní. ,,Skoro nic neděláš!"
Maple zaklonila hlavu a začala se smát. Pár dalších se k ní přidalo.
Když se dosmála znovu se na ně obořila: ,,Tak hněte sebou! To dřív slezu hradní zeď, než vy zvednete své líné zadky!"
Pár můžu se opět rozesmálo, ale Kyrre ji vzal za slovo.
,,Dobře, když slezeš hradní stěnu, budeš moct celý týden určovat jak dlouho budeme mít pauzu.
Souhlasíte?"
Muži začali přikyvovat a pískat.
Věděli, že má Maple pro strach uděláno, ale mysleli, že tohle bude moc i na ni.
Rusovláska se ale jen usmála a otočila se na kapitána.
,,Ale dovolíte mi vzít si s sebou nějaké vybavení."
Kyrre pokýval hlavou, ,,dám ti lano a dvě dýky. Platí?"
,,Platí," pokývala hlavou.
Pár můžu začalo vypadat neklidně, tohle nečekali. Překvapila je, ale někteří stále čekali, že se vzdá.
Kyrre jí podal lano a dvě dýky. Maple se na ně všechny zazubila, na kapitánovi stráží spočinula pohledem o chvíli déle.
Pak se vydala k oknu, otevřela ho a vystrčila hlavu. Vítr jí polaskal pihy a zcuchal vlasy.
Opatrně se postavila na parapet a prohlédla si stěnu nad sebou.
Nejbližší okno vedlo do velké síně. Takže tam se musí dostat.
,,Vyšli část mužů do velké síně, za chvíli jsem tam," mrkla na ně.
Pak si zastrčila dýky do pouzder u pasu a vyhodila lano. Zachytil se o jednu z ozdobných fiál pod oknem, do kterého mířila.
Opatrně zkusila jestli lano udrží její váhu a pak si kolem sebe uvázala uzel, který ji Kyrre kdysi naučil.
Položila se do něj a odrazila od parapetu a pevné země pod nohama.
Zhoupla se a narazila do studené hradní zdi. Vytáhla dýku a zabodla ji do spár mezi kameny. Přitáhla se k ní a druhou zabodla asi do výšky svých kolen.
Opatrně na ni stoupla a zkoušela zde udrží její váhu. Když se dostatečně přesvědčila, že dýka drží postavila se na ni celou váhou. Jednou rukou se přidržovala vrchní dýky a druhou si utáhla lano.
,,Maple!"
Někdo na ni křičel.
,,Pojď dolů! Tohle je šílenství!"
Vzedla hlavu a pokračovala v cestě. Přesunovala dýky a utanovala lano.
Když už byla v polovině štěny, podívala se dolů na tu závratnou výšku.
Jako každý hrad, stál i ten jejich na kopci - dokonce na skále. A pod Maple se teď rozevírala propast hluboká desítky metrů.
Ze zdola i zvrchu na ni pokřikovali muži, ať se vzdá a sleze dolů, než se zabije. Ignorovala je.
Polkla a opřela se o jednu z dýk. Z ničeho nic se dýka uvolnila a spadla do propasti. Maple o pár palců spadla, než se jí lano bolestně zarylo do těla.
Zaskučela bolestí. Ze zdola i z hora se ozvaly zděšené výkřiky.
Všichni na ni teď volali, ať se na to vykašle a sleze dolů. Ale byla v půlce.
Měla stejně nahoru jako dolů.
Ne, nevzdá se. Vyhraje tuhle sázku.
Už jen s jednou dýkou se vydala nahoru.
Vždy teď musela stát na dýce a s rukou přiloženou na hradní zdi, doufala, že ji rovnováha nezradí.
Postupovala dál a dál, až bylo okno vedoucí do velké síně jen pár metrů.
Posledních pár pohybů a přítahů.
Z okna k ní už muži natahovali ruce a chtěli jí pomoc. Hrdě přijala jejich nabízené ruce a nechala se vytáhnout do okna.
Když jí konečně postavili na pevnou podlahu, podlomila se jí kolena a svezla se podél stěny na zem.
Síni se rozezněl potlesk. Všichni muži jí tleskali a hvízdali.
A Maple se na ně usmála. Zaklonila hlavu a začala se smát. Všichni se začali smát.
Kyrre jí podal ruku a vytáhl ji na nohy. ,,Dobře, vyhrálas, celý týden určuješ přestávky," mrkl na ni.
Divoce se na něj zazubila a pak se otočila k ostatním.
,,Nemyslete si, je mi jasné, že ty dole zaujal mnohem víc výhled pod mou sukni, než můj skvostný lezecký výkon."
Velká síň je otřásala smíchem a Maple se smála s nimi.
Do večera byla s nimi. Večeřela u jejich stolu a pak se sama vydala do svých komnat.
Když se ráno, druhý den probudila, zvedl se jí žaludek.
Vyběhla z ložnice do koupelny a vyzvracela se do kýblu. Nechala si zavolat doktora a když skončil s prohlídkou, závěr byl jasný.
Byla těhotná.
Maple Greystone čekala dítě s dědicem rodu Northdailů.
Mezi rodové svazky byly zakázány, a dítě... Pokud se některé z žen stalo, že otěhotněla z mužem z jiného rodu, vždy šla na potrat.
Takové dítě se nesmělo narodit.
Když o její postele seděla její matka, Maple se jí podívala do očí.
,,Měla bych si to nechat vzít?"
,,Měla bys," přikývla její matka.
Rusovláska se podívala před sebe. Měla by je nechat, aby jí vyrvali její dítě z těla. Měla by nechat zabít svého potomka.
Položila si ruku na břicho. Její matka vstala. Otočila se a chtěla odejít.
Ve dveřích se na ni otočila: ,,Ale ty jsi nikdy nedělala to, cos měla, Maple."
Pak odešla.
V tu chvíli se rozhodla. Nenechá si to dítě vzít, ne, ona to zvládne.
Vytáhla z šuplíku papír.
Musí napsat dopis Aaronovi.
Dopis o tom, jak hodlá zbourat svět.

~

Edwin Bluespear spěchal chodbou. Ne, to nemohla myslet vážně. To nemohla být pravda. Nechápal, jak mohla jeho matka něco takového navrhnout? Jak mohla něco takového chtít udělat?
Zničila by svět. Zničila by všechno. Spěchal a nevěděl kam. Hlavně co nejdál od jeho šílené matky a jejího šíleného plánu.
Modlil se ke všem bohům, co znal, aby se jí to nepovedlo. Aby to všechno na něčem ztroskotalo.
Co by na to řekla Florine? Ano, co by řekla jeho sestra? Anděl tělem i duší? Její zlaté vlasy a hřejivě modré oči? Její čistá duše a bystrý mozek? Nesouhlasili by. Celá její podstata by tím nápadem opovrhovala.
Byla jeho milovaná sestra. Dívka, pro kterou by obětoval vše a všechny. Jen pro její úsměv a žár v jejích očích. Pro Florine. Pro svou sestru a to, čeho byla ztělesněním.
A tak se dědic rodu Bluespearů, rozhodl bojovat za to poslední, co miloval víc a co dávalo světlo okolní temnotě. Za svoji sestru. Za lepší svět a lepší duše. Za pochodeň, která měla být brzo uhašena.

Uuuuuuu😯😯 dramaticky konec...
Už nějaký čas nevyšla kapitola, takže se vám všem moc omlouvám😅 nerada bych se opakovala ale jsme jen člověk😅 snad se vám tahle kapitolka líbila