Pale Convict |Winter Soldier ff|

27.Kapitola

K mé cele se blížily kroky. Nepochybně patřily McDoylovi, i když jejich frekvence byla daleko vyšší než obvykle. To značilo rozrušení, o kterém bych přísahala, že ho můj psycholog ani neznal.

Když jsem spatřila jeho tvář, byla jsem zděšena. Od včerejšího dne se změnil k nepoznání. Oči měl téměř rudé a plné bolesti, pod nimi měl výrazné tmavé kruhy, které značili, že tuto noc toho moc nenaspal - jestli vůbec. Něco se muselo hodně pokazit.

Jakmile se dostal ke své židli, zhroutil se na ni a vpletl si prsty do vlasů. Ticho v místnosti proťal první vzlyk a pak se muž zcela rozplakal. Cítila jsem z něj takovou bolest a zoufalství, že se mi to až nechtělo věřit. Realita ale byla jiná a přede mnou teď seděl člověk, kterou svou duševní silou držel ve víře lidi, jako jsem byla já. Byl to takový pilíř jejich současného života a nebylo správné, že trpěl. Považovala jsem ho za spojence...

Netušila jsem, zda o svém problému bude chtít mluvit, či ne, avšak já jsem si byla jistá tím, že chci znát důvod jeho stavu. Proto jsem přistoupila ke sklu a klepáním na něj donutila McDoyla, aby vzhlédl a všiml si mého tázavého výrazu.

,,Bastardi! Posraný svině!"

Jeho tvář se skřivila hněvem a židli, na které dosud seděl, vší silou odkopl proti sklu. Tomu se nečekaně nic nestalo a odnesla to tedy pouze židle, které se ulomila jedna z noh. Muž byl ale rozzuřen do nepříčetnosti a mě nenapadaljediný způsob, jak ho uklidnit. Nezbylo mi tedy nic jiného, než doufat, že to muž udělá sám.

A opravdu, po několika dalších minutách si jakoby uvědomil, že v místnosti není sám. Zlomemě došel ke sklu, posadil se a zády se o něj opřel. Udělala jsem to samé, akorát z druhé strany. To co mě hnalo ovšem nebyla lítost, ale zvědavost.

,,Neměl bych nic říkat, ale seru na to. Shield do posral. Bože..."

Znovu se odmlčel. Nejspíš přemýšlel, kde má začít.

,,Všechno se začalo kazit už asi tak před třemi měsíci. Určitě si pamatuješ, jak se jednou na pár sekund vypnul proud, Shield se obával, že to mohl být vir nebo hackerský útok a tak technici prolezli všechny počítače a nic. Prostě nic, i když došlo zjevně k nějakému masivnímu průtoku informací. Jako by překopírovali veškerý obsah našich počítačů někam jinam. Úplně všechno - jména, adresy, rodiny, tajné projekty, výpisy služeb, polohy základen a tak dále."

Mohlo tohle celé souviset s tím, co jsem se dozvěděla od Jamese několik dnů nazpět? To by však muselo souviset opět z Hydrou...

,,A pak začaly masakry. Rodiny našich některých agentů byly brutálně zlikvidovány, jiné beze stop zmizely. Děje se to tak měsíc a půl a už se to stalo nejméně sto dvaceti rodinám. Tohle není žádná pojebaná náhoda, ale cílené vybíjení! Agenti Shieldu začínají mít strach a odmítají mu poslušnost. A po včerejšku se jim ani nedivím."

V periferním vidění jsem postřehla, že své prsty opět vpletl do pramenů vlasů. Zase zavládlo na okamžik ticho.

,,Jenomže včera se manželka ani dcery nevrátily domů a-a-"

Z jeho hrdla se vydral prazvláštní  neidentifikovatelný zvuk, který díky staženému hrdlu zněl opravdu nelidsky.

Byla jsem ráda za absenci možnosti řeči, jelikož bych asi nevěděla, co mu mám říct. Je pošetilé slyšet slova soustrasti od člověka, který zabil nespočeta rodin, jaká byla ta jeho. Musela jsem se ušklíbnout nad myšlenkou, jak by v této situaci jednal Winter Soldier.

,,A co dělá Shield? Tutlá to. A to určitě není to jediné, co nás čeká, tohle je jen předehra. Jsme proti nim tak slabí a bezbranní. Avengers navíc zase nejsou spolu zadobře. Kapitán se řídí přehnaným mravím kodexem a Stark se sere tam, kam nemá. Nikdo neví, co nás čeká a všechno se hroutí."

I když to znělo jako nějaká pozemská verze jakési postapokalyptické myšlenky, věděla jsem, že McDoylovo přesvědčení nebude zas tak daleko skutečnosti.

,,No nic, půjdu. Musím vyřešit ještě pár věcí ohledně nahlášení pohřešovaných osob a taky dám padáka, mám toho už plné zuby. Sbohem a kdybys něco někdy potřebovala, tak pomůžu."

Jeho poslední nápad byl zcela nečekaný a myslím, že na něj přišel až v té chvíli, kdy svá slova vyřkl. To ovšem nic nezměnilo na faktu, že to bylo nejspíš naposledy, co jsem ho viděla. Byl to další člověk, který mnou neopovrhoval a který z mého života zmizel.

To mi připomenulo Jamesův dopis, který mi ráno Steve donesl. Dnes byl uvolněnější, ale to nic neměnilo na tom, že jakmile vyřídil vše, co mu náš společný přítel nakázal, jako poblázněný srnec zmizel pryč. Myslím, že Barnsova snaha přesvědčit ho, že nemám v plánu v noci vylézt z jeho skříně a ve spánku mu ohlodávat nohy, či co si to vlastně myslel, neměla moc velký účinek.

Ráno jsem si dopis nestačila přečíst, jelikož jsem brzy nato dostala svou snídani a já věděla, že i když po jídle mě navštíví McDoyle, budu mít stále plno času k jeho přečtení.

Rozložila jsem papír a pousmála se nad vojákovou drobnou kresbičkou racka, který se schovával v levém spodním rohu stránky. Musela jsem uznat, že můj přítel pobral daleko více uměleckého nadání než já. Mé malůvky se vždy krutě vymykaly realitě a skutečné předloze. Neohrožovalo mě to však na životě a proto jsem s tím dokázala v klidu žít.

,Přeji hezký den tam z venku.
Ano, už mě pustili a dokonce jsem se trochu nechal ostříhat. Pořád je mám sice dlouhé, ale... je to nezvyk.

Jsem šťastný z toho, že už je to skoro všechno za mnou. Lidé na ulici mě neznají a je jim jedno, kdo jsem. Žádný strach nebo odpor. Je to úžasné. Čerstvý vítr ve vlasech a jemná tráva pod bosými chodidly, když si člověk prostě vyjde do parku sledovat padající listí. Osvobozující pocit svobody a štěstí z klidu okamžiku. Bože...

Přesto všechno se něco začíná dít. Cítím to i já, ten, který sotva pochytil, jak funguje lístek na metro. Steve je ale neklidný, řekl bych, že více, než když jsem byl ještě uvězněn. Začínám mít strach, jestli nebylo lepší zůstat v Evropě a čelit drobným útokům Hydry, než čelit nadcházejícím věcem.  Třeba se ale nic nestane a všechno to napětí prostě jen opadne.

S láskou  -James'

Teď to bylo snad poprvé, co jsem věděla více informací o celém problému než Winter Soldier. Buď mu Steve neříká vše, nebo ani on sám vlastně neví, o ce jde. Druhá varianta se mi zdála možná i pravděpodobnější.

To nic ale nezměnilo na tom, že by měli vědět více. Minimálně tolik, co já. Proto jsem neváhala ani na okamžik a dala se do psaní odpovědi. Věděla jsem, že Barnes sepsané informace Stevovi přetlumočí a ty se pak možná dál dostanou k dalším členům Avengers. A ti pak konečně s celou tou záležitostí něco udělají.

✴✴✴✴✴

Ano, vidíte správně, dnes vyšla již druhá kapitola a ano, já vím, jsem úžasná. Mám to od přírody xD

Ovšem musím se vám omluvit za poněkud hlubší slova v první části. Avšak bez nich by to nešlo.

Ocením jakoukoliv formou zpětné vazby.

Přeji hodně štěstí v těchto nešťastných dnech.

JulMar01