Pale Convict |Winter Soldier ff|

31.Kapitola

Cesta probíhala převážně v tiché a mírně napjaté atmosféře. Steve měl malé auto, ve kterém se teď navíc tísnili tři supervojáci. Naštěstí se náš výlet obešel bez zbytečných komplikací a tak jsme do dvou hodin již zastavovali před mrakodrapem uprostřed New Yorku. Steve okamžitě vyskočil z auta a mávl k muži, který se pouze v lehké mikině snažil vzdorovat prudkému dešti.

Kvůli výpadku internetu jsem ale nedokázala určit, o koho se jedná. Očividně byl ale Kapitánovi dobrým přítelem, protože jakmile ho zahlédl, objevil se na jeho rtech upřímný úsměv. Podal si s Rogersem ruku. Pak jsme jeho pozornost upoutali já s Jamesem stojící již na chodníku vedle auta, jeho přívětivý výraz zmizel a nahradila ho nedůvěra a znepokojení.

,,Nevěděl jsem, že jsi Barnese našel."

Šeptl muž tmavší pleti ke Stevovi, který se poškrábal na zátylku a nejspíš se chtěl začít s vysvětlováním, ale další otázkou byl přerušen.

,,A ta žena?"

,,Všechno ti řeknu potom."

Odbyl ho naléhavě blonďák, zamkl auto a jako první z nás vyběhl schody vedoucí k hlavnímu vchodu do Avengers tower. Jeho přítel ho rychle následoval a po očku mě a Barnese stále sledoval. I zabiják ho pozorně sledoval, i když s větším klidem, pořád však bylo patrné, že ti dva se už z dřívějška znají a jejich poslední setkání nebylo nejspíš moc mírné.

Když jsme vešli skrz obrovské skleněné dveře dovnitř, naskytl se nám pohled na lidské mraveniště. Okamžitě jsem si přes hlavu přehodila kapuci a tvář sklonila k zemi, abych se uchránila před zraky okolního davu. Očividně měli všichni ale tolik práce, že o mě sotva zavadili pohledem.

Steve došel k prosklenému výtahu, který byl jako jediný zcela prázdný. Stiskl tlačítko, díky čemuž se jeho dveře otevřely a my čtyři jsme vešli do jeho kabiny. Byl prostornější než blonďákovo auto...

,,Proveďte identifikaci hlasem."

Ozvalo se najednou jako by ze všech stran a já jen zbytečně otáčela hlavou, abych zjistila, kde je zdroj toho zvuku. Nic jsem nenašla.

,,Steve Rogers."

Odpověděl na výzvu Kapitán Amerika a s rukama založenýma na hrudi netrpělivě sledoval okolní dění.

,,Potvrzeno. Vítejte pane Rogersi, pan Stark vás již očekává."

Ozvalo se téměř ihned, co muž vyslovil své jméno a dveře výtahu se zavřely. Kabina se sama od sebe dala do pohybu a my tak za krátký okamžik vystoupali až do nejvyšších pater budovy. Pak se dveře s cinknutím otevřely a nám se tak odhalila obrovská místnost s jednou stěnou zcela prosklenou, která poskytovala úchvatný výhled na město. Sloužila asi jako obývací pokoj, jelikož kromě baru tu byl i obrovský gauč a televize, která svými rozměry připomínala spíše promítací plátno.

Mimo nás čtyř se v tomto kolosálním pokoji vyskytovali další lidé. Pana Starka jsem poznala okamžitě stejně jako zrzku, která se právě živě bavila se světlovlasým mužem. Natalja Aljanova Romanovová a Clint Barton. U proskleného okna se vznášel muž s podivnou červenou pokožkou a po jeho boku postávala drobná brutena v koženém kabátu téže barvy. U baru pak stál černoch, který něco v předklonu hledal v zásuvkách a já si ho tak všimla až o několik sekund později.

,,Jdeš pozdě."

Ozval se muž z kovového brnění. Stál k nám zády a na přítomnost někoho dalšího ho upozornily spíše neobvyklé reakce ostatních. Elegantně se otočil a když přejel naši skupinku pohledem, zamračil se.

,,To snad nemyslíš vážně! Tahat zrovna ty dva sem. Barnese bych možná skousl, ale ji!? Víš vůbec, co je zač? Nikdo to totiž neví. A já navíc nechci z mého baráku dělat ubytovnu pro žoldáky!"

Muž, který v jedné ruce držel broušenou skleničku s alkoholem, na Rogerse vysloveně křičel. Ten celou dobu jeho monologu pouze hrdě stál a  vrhal na Anthonyho nesouhlasné a mírně nepřátelská pohledy.

,,Tohle nejsou žoldáci. Možná by sis měl konečně uvědomit, kvůli čemu tu jsme a začít tolerovat ostatní lidi kolem sebe. Nejsi jedinný, koho se současný problém týká."

,,Sakra, Rogersi. Co se ti dva objevili, tak začaly komplikace a je mi u prdele, jakej na to máš názor. Ti dva tady prostě nezůstanou."

Stark stál již těsně u blonďáka a vztekle mu prskal do tváře. Bylo vidět, že se Steve drží, aby zůstal v klidu a z téhle katastrofy se nestala ještě větší. Na krku mu ale vyskočila tepna, která jasně dávala najevo jeho rostoucí hněv.

,,Tak vymysli nějaké lepší místo, kde by nehrozilo, že se z nich stane ještě větší hrozba."

Odpověděl mu Kapitán tvrdým tónem a nesmlouvavě ho propaloval pohledem. Blízkost druhého muže ho zřejmě nevystrašila a on se nehodlal vzdát.

,,Fajn."

Procedil nakonec brunet skrz zuby a prudce se od něj otočil. Věděl, že má Steve pravdu a také to, že prohrál. Odložil sklenici na stůl a pak svižně odešel z obývacího pokoje.

Atmosféra v celé místnosti ale zůstávala i nadále dost napjatá. Všechny pohledy nás stále bystře sledovaly a chvíli jsme všichni stáliv naprostém tichu.

,,To zase bylo."

Prohodila zaskočeně zrzka a přešpápla.

,,To tedy jo."

Přitakal muž po jejím boku a natáhl se pro Starkovu sklenici, jejíž obsah v zápětí vypil. Vysloužil si tak pohlavek od Natashy.

,,Dáte si něco k pití, Kapitáne? A vaši přátelé?"

Zeptal se s úsměvem muž u baru a na pult vyskládal tři skleničky.

,,Vlastně i ano."

Povzdechl si Steve a jako první z nás se nějak významněji pohnul, tady když nepočítám Sama, který již po příchodu zamířil a dvojci bývalých agentů Shieldu. Sestoupil dva schody a pak se svalil na kraj gauče vedle Wilsona. Rhodes mezitím na stůl dopravil čtyři skleničky s podobným nápojem, jaký pil pan Stark než odešel.

Já s Jamesem jsme se po chvilce váhání posadili na oné dva schody. Pohledy ostatních lidí již nebyly sice přímo upnuty na nás, avšak stále jsem cítila, že jsou všichni ve střehu. Naštěstí seněkteří lidé zase začali dávat do konverzací a ticho v místnosti již nebyli tak nesnesitelné. Čekalo se na něco, ale já neměla tušení na co.

✴✴✴✴✴

Jako, ještě je kus cesty před nami, ale já i přesto nechápu, že vás to baví ještě číst. xD

JulMar01