Pale Convict |Winter Soldier ff|

30.Kapitola

Asi po hodině a půl filmu začal Stevův telefon vyzvánět a naši trojici to donutilo odvrátit zraky od obrazovky. Rogers bleskově hovor přijmul a mávl na vojáka, aby ztlumil zvuk v televizi.

,,Tony? Voláš brzy-"

,,Sklapni a poslouchej mě, Rogersi. Musíš okamžitě přijet do NY, Avengers tower snad poznáš... Něco se fakt posralo. Volal jsem Furymu a NIKDO to nebral. Zkoušel jsem brnknout ještě dalším lidem ze Shieldu, ale mělo to stejnej účinek. Navíc burza se snad zbláznila, akcie s obcemi a dalšími věcmi jdou dolů, na Wall street je zmatek. Tohle není ale ani zdaleka všechno, vypadává internet a je podle mě jen otázka času, než se to samé stane i s mobilní sítí. Je to něco jako novodobá apokalypsa. Musíš okamžitě přijet. Svolám i další z týmu, musíme to řešit."

,,Budu tam do tří hodin."

S tímto blonďák položil hovor a otočil se ke mně a Barnesovi, který narozdíl ode mne nejspíš věděl, co se děje. S kamennou tváří se zabiják zahleděl do zamýšleného pohledu svého přítele a striktně zakroutil hlavou.

,,Ani o tom nepřemýšlej. Jdeme s tebou. Jsem s tebou, ať je, co chce."

Pousmál se mírně ironicky James. Já stále nic nechápala, alespoň jsem se tedy snažila tvářit, jako že jsem nad věcí. Očividně ale oba právě prožívali cosi směšně sentimentálního, neboť výraz jejich tváří po poslední zabijákově větě zjihl. S výrazem postrádajícím jakoukoliv známku mého názoru jsem na ně hleděla a čekala, až je to přejde.

,,Tři vykopávky na výletě do Velkého jablka. Stark bude mít radost."

Prohodil s úsměvem vyšší z mužů a poplácal dlouhovlasého bruneta po ramenou. Následně se otočil ke mně a očividně se chystal něco říct, ale James ho gestem umlčel a tak Kapitán Amerika místo toho odběhl do jednoho z pokojů. Svou pozornost jsem tedy plně věnovala svému příteli, stejně jako on mně.

,,Musíme co nejrychleji do New Yorku. Prý je to horší, než jsme si mysleli."

Shrnul mi jádro celého problému.

,,Nemusíš jet s námi. Už jsi toho udělala dost."

Řekl po chvilce ticha již měkčeji a přešel k oknu. Sledoval první lidi, kteří se v šeru na ulicích začali pozvolna objevovat.

,,Oba chceme už konečně klid. Konec té dlouhé války."

Přiložil svou levou ruku na chladné sklo okenní tabule a ještě víc se k němu přiblížil.

,,Po těch měsících, co jsem znovu se Stevem, tak vidím, že i on žije neustále ve válce. I když ale to asi popírá, tak by bez ní nedokázal žít, je to jeho noční můra. Ty časy nás oba tak moc změnily, je tak bolestné si uvědomovat, že ti lidé, kterými jsme byli jsou již dávno mrtví. Zabil je čas a teď pomalu umírá i to, co z nich zbylo."

Na skle se vlivem jeho horkého dechu objevila první sražená pára, která vytvořila nesouměrný tvar s oblými okraji. Barnes si opřel čelo o sklo a zavřel oči. Opět jsem z něj cítila tíhu jeho svědomí a psychickou bolest, kterou si s sebou stále nesl. I když se v posledních dnech tvářil šťastneji, toto byl důkaz, že to všechno v něm stále je a nejspíš i navždy bude. Opět z něj byla ta zlomená bytost, kterou mi odhalil naposledy v útrobách lodi.

,,Jenomže tohle není konec. Lidé jako my neumírají s klidem v duši a všechny ty démony z naší minulosti si sebou potáhneme až do smrti. Nás už nečeká nic dobrého. Nikdo nás nezachrání, už ani není co zachraňovat."

Zády jsem se opřela o okno vedle vojáka. Vždy v těchto chvílích jsem se díky němu cítila alespoň trochu jako člověk. Winter Soldier nevědomě vždy na pár okamžiků dokázal rozbít zdi, skrývající zbytky mé lidskosti a ukrást z mého srdce střípky mých vlastních emocí, o kterých jsem snad sama nevěděla, že je mám. Tím, že přede mnou neskrýval svou bolest způsobil to, že mě sevřela také. V jiných situacích bych empatii pokládala za oslabení a chybu, ale s Jamesem to bylo rozdílné. Sdílel velmi podobný osud.

,,Měl jsem být mrtvý, tak proč jsem teď zde? Proč se seržantem Barnesem nemohlo umřít i jeho tělo? Proč se to všechno stalo?"

Kladl stále zoufalejším a zoufalejším hlasem otázky, které vyzněly do ticha, protože jsem na ně nedokázala a ani nechtěla odpovídat. Mohla jsem pouze odhadovat, kolik toho za svýma chladnýma očima ještě skrývá. Cítila jsem vůči němu v tomto okamžiku tak silnou lítost, že se mé hrdlo bolestně stáhlo pod silou úzkosti. Toto jsem si dovolovala prožívat pouze s ním. Jindy jsem toho ani nebyla schopna.

,,Měli bychom pomoct Stevovi."

Navrhl James stále mírně zastřeným hlasem a zhluboka se nadechl. Zřejmě nechtěl, aby jeho přítel o jeho problémy začal blíže zajímat. Steve v něm asi stále viděl chlapce, kterého znal, toto však byla mrtvá minulost. Voják své nejchmurnější myšlenky pečlivě skrýval i proto, že nechtěl svému okolí působit obtíže a měl potřebu skrýt své city před okolním světem. Já to chápala, Steve asi ne.

,,Budu v pohodě."

Narovnal se a bolestně se pousmál. Lhal, ale na druhou stranu to bylo to jediné, co snad mohl říci. Bez dalších slov zamířil do pokoje, kde byl podle všeho Rogers a já ho po pár okamžicích následovala.

Myšlenky, pocity a snad i neidentifikovatelné útržky vzpomínek vířily tak silně, až mě z toho začala bolet. Byla jsem za to ovšem ráda, alespoň fyzická bolest přikryla tu psychickou.

Ukázalo se, že blonďák už má dávno zbaleno a v pokoji vyčkával pouze pro to, aby náš osobí rozhovor nerušil. Podvědomě jsem mu tedy připsala malé plus. Sám o sobě byl Steve Rogers zvláštní osoba. Sálala z něj síla i nějaký zvláštní druh hrdosti, což vlastně byl téměř pravý opak zabijáka.

James jen vděčně přikývl a sebral z perfektně ustlané postele dva batohy. Jeden z nich mi mlčky podal a zbylý si lehce přehodil přes rameno. Asi mu došlo, že Kapitán Amerika si část jeho slov musel vyslechnout a za jeho kamennou maskou musel teď probíhat boj. Nechtěl na sobě každopádně nechat nic znát, takže i já jsem dělala, jako by se nic nestalo.

,,Zavolal jsem Samovi, to je ten s těmi robotickými křídly. Bude na nás čekat před Avengers tower. Musíme vyrazit, jestli budeme mít štěstí, zvládneme cestu za hodinu a půl."

✴✴✴✴✴

No, každý, kdo již něco psal, tak jistě dobře ví, že sentimentální věci se píšou nejlépe pozdě v noci, kdy je mozek v útlumu. Proto kapitola vyšla něco málo po půlnoci...

Zajímal by mne docela váš názor, co se týče pouta mezi Jamesem a Pale. Nevím, jak to vidíte vy, ale chtěla bych to vědět.

JulMar01