Cards🃏❤️[Marcus & Martinus](Incest)

16

With _Teryishappy_

Po sprše jsem odešel do svého pokoje a čekal na Maca...asi jsem ho naštval jelikož ani po půl hodině nepřišel...co jsem to zas skonil...

Dorazil jsem na místo, kde naštěstí nikdo nebyl. Rychle jsem hledal svůj batoh, který jsem samozřejmě nenašel.
"Hledáš tohle buzíku?" Zaslechl jsem ten nejodpornější hlas, co jsem kdy mohl slyšet.
Otočil jsem se a spatřil ho. Dal mi pěstí do nosu, kde mi nepříjemně křuplo a spadl jsem na zem. Chytil jsem se za nos a potlačoval slzy, které se mi z té bolesti hrnuly do očí.
Začali do mě kopat a ja se pomalu začal dusit, při tom jsem vykašlal krev.
"Doufám, že ti to bude stačit jako upozornění, že si na mě nemáš dovolovat a buzíky tady nechceme. Jenom nám tu pohoršují pověst." Plivl mi do tváře a já se si setřel jeho sliny z tváře.
Chvíli jsem ještě rozdýchával kopance a s bolestí na hrudníku a břiše se pomalu zvednul.
Naštěstí nikde nebyly, tak jsem jen popadl batoh a loudavým krokem se vydal směrem k sirotčinci.
Jestli si myslí, že se Tiniho jen tak vzdám, tak ať na to zapomenou. Ještě přijdu na to, jak ho z odtuď dostat...

Seděl jsem v pokoji a čekal jsem na něj...už je to přes hodinu co je pryč...asi jsem ho hodně naštval...už asi nepřijde...vzal jsem si na sebe jeho tričko a vlezl si do postele...zrovna co jsem se natahoval že dam telefon na nabíječku tak se otevřeli dveře a v nich stál zmlácený Marcus..pane bože co se mu stalo ?!

Když jsem dorazil do budovy, hleděli na mě všichni zvláštně.
"Kde je Martinusovo pokoj?" Zeptal jsem se starší ženy, která nade mnou svraštila obočí.
"Martinusi, vypadáš otřesně, co jsi vyváděl? A ještě si dotoho ze mě děláš srandu?" Vylítla hned na mě a já ji pozoroval s nechápavým pohledem. Možná mají pravdu, že jsme si podobní...
"Jsem Marcus... Byl jsem s Tinim venku a asi jsem ho naštval." Sklopil jsem smutně pohled.
"Dobře... Tinus je tady ve spodním patře, když zahneš do prava, poslední dveře. "
Podívala se na mě a usmála se.
"Děkuji." špitl jsem a dobelhal jsem se za ním.
Otevřel jsem dveře od jeho pokoje, ale on už ležel v posteli. Jediné, co ho v pokoji osvicovalo, byla lampička. Hleděl na mě a ja nervózně polkl.
"Ahoj." Špitl jsem a zavřel za sebou dveře.

Okamžitě co zavřel tak jsem vystřelil ze svojí postele a dal mu facku
T:"Kde jsi byl...vystrašil jsi mě"křikl jsem na něj a hned na to si ho přitáhl do polibku"Jsem rád že jsi v pořádku...a co jsi dělal?!Vypdáš strašně"

Ta facka nebyla od něj zrovna dvakrát přijemná, ale za to jeho dokonalé rty ano...
"Vrátil jsem se jenom pro ten batoh a... Zakopl." Lepší lež jsem opravdu nemohl vymyslet. Nechci, aby se strachoval, že mi ti zrovna udělala ta partička dementů. Hlavně jsem na to nechtěl myslet.
Teď tady jde hlavně o něho, aby se mu nic nestalo.

T:"Jsi se posral!Nespadl jsi nejsem debil"posadil jsem ho na postel"řekni pravdu"Vzal jsem ze šuplíku desinfekci a nalil ji na kapesník

"Říkám pravdu..." pokusil jsem se o úsměv, ale to už mi kapesník přiložil na ret a já sykl bolestí. Aby mu to nestačilo, více přitlačil.
"Au..." sykl jsem nahlas.
"Dobře... Byly tam oni." Uraženě jsem se na něj podíval, když dal kapesník pryč.

T:"Proč jsi tam šel ?"pohladil ho po tváři a koukl se mu do oči"co ti vše udělali?"

"Pro batoh... Měl jsem tam nabíječku a peněženku s dokladama. Táta by mě zabil, kdyby zjistil, že jsem ji stratil." Provinile jsem se na něj podíval.
"Skoro nic. Jenom mě praštil do nosu." Zasmál jsem se, abych ukázal, že jsem opravdu pořádku, jenže se mi začalo špatně dýchat.
No super, teď pozná, že nejsem vůbec v pořádku...

T:"Maci...vážně jsi v poho?"podíval jsem se na něj ustaraně

"Jo..." Zhluboka jsem se nadechl a pomalu vydechl.
"Chtěl bych si jít opláchnout tvář, šlo by to?" Pokusil jsem se pousmát.

T:"No ano půjde to ale musíme zajít do koupelny"vzal jsem ho za ruku a odvedl ho tam

Ahoj
Tady další kapča
Snad se líbila
Omlouvám se za chyby

❤️❤️❤️