Cards🃏❤️[Marcus & Martinus](Incest)

47

proč jsme to dělali s Macem včera tak tvrdě...myslel jsem že mě momentálně roztrhne vejpůl

Cítil jsem neustále nepříjemný pocit... Chtěl jsem Tinuse mít už u sebe... Začal mě vést do nějakého lesa. Šly jsme rychlím krokem.
"Jak dlouho ještě půjdeme." Zakňučel jsem.
"Za chvíli tam budeme." Zničeho nic zastavil a vytáhl šátek z kapsy.
"Já musím." Špitl a já pouze přikývl. Skrčil jsem se, aby mi mohl zavázat oči a potom mě chytil za ruku a vedl.

Když se do mě udělal asi po páté tak ho to konečně představilo bavit a přestal...přešel zpět k páčce a zase mě vytáhl do vzduchu...tentokrát už jsme ani špičkou nedosáhl na zem...
Ch:"Máš patnáct minut a je to hodina"zasmál se a zase někam odešel...visel jsem tam a doufal že tu brzo umřu

Došli jsme do nějáké staré chaty, jelikož pode mnou vrzala podlaha.
"Danieli!" Zaslechl jsem Thomase a hned jsem si strhl šátek z očí.
"Neviděl, kudy šel?" přišel k nám a já zatnul ruce v pěst.
"Ne pane..." Špitl.
"Zalez k němu." Sykl po něm a já zhluboka dýchal. Odešel po schodech do nižšího patra. Tam by se mohl nacházet Tinus.
"Ty jsi mi ale vyrostl." Přišel ke mě a vzal mou bradu mezi ukazováček a palec.
"Pusť ho." Zavrčel jsem.
"Měl bych? Chris si zrovna s ním pohrál, ten daleko neodejde." Uchechtl se, ale já se přímo nasral a strčil do něho. Praštil se do hlavy a myslím, že upadl do bezvědomý.
"Martinusi!" Vykřikl jsem zoufale jeho jméno a seběhl schody do sklepa, kam šel i Daniel

Uslyšel jsem Marcusovo hals...je to možné?Nebo mi už hrabe...už je toho na mě moc...
T:"Macu"křikl jsem s nadějí že nemám už halucinace

Prudce jsem otevřel dveře. Daniel stál už s oblečením v rukou v rohu místnosti, ale pohled mi spadl na Martinuse. Do očí se mi nahrnuly slzy. Rychle jsem dal jednu z páček dolů a Martinus se svezl na zem. "Jsem tady zlato...Omlouvám se, za to mohu já." Vzlykl jsem a dlouze ho políbil.

T:"Macu...pomoc mi prosím"šeptl jsme úplně mimo a zavřel oči...byl jsme vyčerpaný...krev mi tekla všude...jak ze zápěstí tak i z nosu...

"Danieli... Pomoc mi, prosím. On umírá, určitě ano." Rozbrečel jsem a on ihned začal odemykat pouta.
"Pomohu ti s ním do schodu, poběžíš s ním ke mě domů a tam zavoláte sanitku, ano?" Vzal jsem Tiniho do náruče a vynesl ho na schody, kde jsem ho potom předal Danielovi

Měl jsem zavřené oči a vnímal už jen to že se mnou manipulují...taky jsme cítil že nejsem v Macově náruči jelikož jsem necítil jeho vůni

"Zvládneš to?" On pouze přikývl. "Děkuju moc." Šeptl jsem a všiml si, jak se Thomas zvedá. Rychle jsem po něm skočil, abych ho zdržel než se společně dostanou pryč. "Ty to nepřežiješ." Zachraptěl a já jsem se chystal mu dát pěstí, jenže v tu chvíli mě nikdo kopl do břicho. Sykl jsem bolestí a svalil se na zem. Thomas se zvedl a odcházel ke dveřím. Rychle jsem vstal, proklouzl neznámým mezi nohama a znovu ho srazil k zemi. "Gunnarsene, ty jsi protivnější než moucha." Ležel jsem na něm celu váhou a odmítal ho pustit, jenom aby měli náskok. Druzí ke mě přišli a začaly do mě kopat, mlátit. Thomas ke mě napřáhl ruku a já ho kousl. Nemohl jsem nic dělat. Buď mě ubijí k smrti, nebo mě znásilní. Žádná naděje na útěk už není, hlavně že Tinus už bude v pořádku...

T:"Kde je Marcus"zachraptěl jsem tiše
D:"Bude v pořádku...Doufám"měl jsem v hlavě zmatek...proč se tohle všechno musí dít nám...

Ahoj
Tady další kapča
Snad se líbila
Omlouvám se za chyby